TÉMA: Rychle a zběsile – Méliès by čuměl

Vzpomínáte si, jak nenápadné závodnické akční drama začínalo? Jak parta kolem Dominica Toretta kradla DVD přehrávače a chlapi ve vytuněných kárách závodili po ulici? A viděli jste poslední díl, ve kterém byl sestřelen satelit autem ve vesmíru? Co se sakra mezi jedničkou a devítkou stalo, že to skončilo tady?

Když George Méliès, francouzský kinematografický průkopník, natočil Cestu na měsíc, krátký snímek, ve kterém lidé cestovali do vesmíru pomocí vystřeleného projektilu, asi si nedokázal představit, že jednoho dne budou Ludacris a Tyrese Gibson na plátně poletovat v kosmu v Pontiacu Fiero. Ale něco mi říká, že by se mu to vlastně líbilo.

Plátno skýtalo od začátku možnosti natahovat lidskou fantazii do extrému a už první nadšenci testovali, co se dá za pomoci filmových kouzel vyrábět. V tomhle ohledu tedy sérii Rychle a zběsile, která se vlastně už jen v šílenostech snaží překonávat sama sebe, nelze nic vyčítat. Na druhou stranu, pokud něco začne jako akční drama, ale vyvine se v regulérní sci-fi popírající fyzické zákony, člověka to nutí se ptát, co se vlastně stalo?

Zlaté hollywoodské pravidlo říká, že sequely se točí větší, dražší a bombastičtější. U Rychle a zběsile to zdánlivě dlouho neplatilo. Dvojka sice dostala dvojnásobný rozpočet, ale jinak – co do děje a akcí – to byla mizerná podvyživená srajda bez Vina Diesela (který odmítl honorář 25 mega), trojka s rozpočtem na úrovni dvojky se rovnou odehrávala mimoděk za několik let v Tokiu a nebyl v ní ani Paul Walker. Skoro nic si z ní nepamatuju, takže v ní šlo ještě o větší kulový a co víc, kulový hlavně skoro vydělala. Na konci se asi na minutu mihnul Vin Diesel, dostal za to ranec, ale nebyl ani uveden v titulcích.

Tou dobou si všichni mysleli, že franšíza Rychle a zběsile je mrtvá. Jenomže víc mrtvá byla kariéra samotného Vina Diesela, který marně snil o tom, že nakopne universum s Riddickem, případně se uchytí v jiných rolích, což se mu žalostně nedařilo. Proto se jednoho dne sešli smutní producenti z Universalu, které mrzelo, že Rychle a zběsile nevydělává, se smutným Vinem Dieselem, který, pokud nehrál Dominica Toretta, vlastně nikoho nezajímal.

A producenti začali přemlouvat Vina, ať se vrátí, což je vyšlo pěkně draho. Dieselovi se podařilo vyjednat jakési spoluvlastnění licence, stal se jedním z producentů série a tuhle benzínem navoněnou akčňárnu proměnil ve zlatou husu, která snáší čím dál víc peněz, ale také se pomalu stávala šílenější verzí sebe sama.

Čtvrtý díl, který přišel až tři roky po japonské odbočce Tokyo driftu, totiž radikálně změnil vyznění, které od té doby s každým dalším filmem v sérii graduje. Kousky jsou šílenější, protivníci silnější a nebezpečnější a jediné pravidlo, které platí, je, že rodina je všechno a drží pospolu. Mimochodem rodina v prvním dílu taky vypadala jinak a doznala nějakých obměn… Zatím nehořekuju, jen shrnuju fakta, které navíc podpírá jasný kasovní úspěch každého dalšího dílu, který ukazoval, že přesně tohle lidi chtějí.

Diesel jako producent tímhle směrem sérii tlačil, a navíc se mu do filmů začalo dařit lákat čím dál větší herecká jména. The Rock, Jason Statham, Helen Mirren, Charlize Theron nebo třeba Kurt Russell, to hovoří za vše. Ustálila se hlavní parta, která stojí ve středu všech dobrodružství, blízké okolí se mění podle potřeb příběhu, stejně jako motivace některých postav, kteří nejdřív s „rodinou“ bojují, aby pak bojovali na jedné straně, viz Rock a Statham.

Legendární se stala historka o tom, jak agenti zúčastněných hvězd hlídají, že když se chlapi poperou, tak by to mělo být rovnoměrné. Ergo rozdá-li Vin Diesel tři rány Rockovi, Rock musí tři rány vrátit Dieselovi. Jinými slovy se série pomalu stala precizně soustruženým produktem mlsných hollywoodských producentů, v čele s Vinem Dieselem. Škoda, že je s ním prý těžké vycházet…

Však proto se Statham a Johnson raději uklidili do vlastního spin-offu a v devítce jsme se jich nedočkali. Dieselovo ego prý vedle těchto samců trpělo a připadalo mu, že mu oba ubírají na zářivosti. Přesto přese všechno se mi osobně do osmého dílu zdálo všechno slušně nalajnované, kousky, které hrdinové vyváděly, mě neiritovaly, jakkoliv byly nesmyslné, a vlastně pokaždé jsem v kině vypnul hlavu a užil si ostře servírovaný akční guláš. Spin-off Hobbs a Shaw mě dokonce bavil snad ještě o fous víc než standardní Fast and Furious, možná právě kvůli testosteronové chemii Rocka a Stathama, která Vinu Dieselovi tak vadí, možná i díky odlehčenějšímu tónu, kdy jsem co 5 minut nemusel poslouchat pseudomoudrý citát o rodině.

S tímhle vědomím, stavem mysli či v určité hladině nalazenými očekáváními mě ale upřímně zaskočilo, jak moc devítka Rychle a zběsile prohloubila všechny neduhy série a začala šponovat na maximum věci, kvůli kterým si ji už dobírali i pravověrní fandové. Bez dalších superhvězd, které by házely stín na Dieselovo ego, se příběh mohl soustředit na to, co je podle producenta Vina Diesela to nejdůležitější, tedy na Vina Diesela a jeho rodinu. Takže se scénáristi přestali obtěžovat s vymýšlením aspoň rádoby scénáře nebo aspoň zajímavých zápletek, které nutí partu ke zběsilým heistům a šíleným kouskům. Místo toho nahazují plytký příběh plný patosu s pár spouštěči, které nutí hrdiny bez pochopitelné motivace absolvovat další nebezpečnou misi, která se vymyká chápání i těch nejjednodušších diváků. Letty se třeba pro akci rozhodne prostě proto, že jí farmaření s Domem a starání se o nemanželský dítě moc nebaví. Letty nebude sedět v koutě…a radši se pustí do akce, kde se budou muset střetnout s armádou menšího státu. Lepší než uspávat děcko…

Z „rodiny“ je každopádně v podstatě tým superšpionů, nehledě na jejich kriminální minulost, kterou nejtajnější z tajných služeb používají k ještě tajnějším úkolům a obrací se na ně ve chvílích největší nouze. Přece nebudu věřit vlastní armádě a národním rozvědkám, když tu mám partu borců, co umí dobře řídit auta. Ale nedivím se, vždyť jsou všichni nesmrtelní a kroucením volantům vyřeší vše. Tvůrcům s tímhle přístupem nezbývá nic jiného, než si začít dělat legraci ze sebe sama.

Takže třeba Roman (Tyrese Gibson) poté, co nevybouchne na fikoprcičky, ani ho nerozmačká obrněný vůz, jak se nám chvíli tvůrci snažili namluvit, prohlásí přibližně toto: „Prošli jsme mnoha akcemi, stříleli po nás, dělali jsme šílený kousky a nikdy se nám nic nestalo? Víte, co to znamená? Jsme nesmrtelní!“ Aspoň, že všichni vědí, že se na plátně dějí blbosti a nesnaží se předstírat, že ne…

Akce, jak jsem psal na začátku, dosahuje už vesmírných výšin – sky is the limit – a bůhví, co si tvůrci schovávají do zásoby. Pokaždý jsme si říkal, že ty bejkárny, co už předvedly (sejf v Riu, skákání z mrakodrapů v Dubaji, honička s ponorkou!), se přece už nemůžou snažit ani trumfnout, ale nemohl jsem se mýlit víc. Producenti i režisér Justin Lin nejspíš do tvůrčího procesu zapojili všechny své děti a ty jim názorně při hraní s angličáky ukázaly, co všechno lze ještě ztvárnit. Jinak už si vznik toho, co se dělo v devítce, nedokážu vysvětlit.

Ale víc než superpřepálená akce mě ve finále dorážela telenovela jménem Domova rodina. Jasně, byla tu vždycky a pokaždý to bylo trochu otravný, ale jakou limonádu rozehráli tvůrci tentokrát, snad nedokážu ani popsat. Postavy vstávají z hrobu (viz dávno propálený návrat Hana), mámy Letty a Mia se vrhají za rodinu do dalšího boje, zatímco pochopitelně upozaděný Brian zůstává tatíkem, co hlídá děti všech, aby se rádoby vysvětlilo, proč není na plátně a akce se neúčastní, i když jeho žena ano… Aspoň se o něm může dosyta mluvit, aby se ještě párkrát dalo zmínit něco o rodině, kolem které se to tentokrát točí víc doslovněji než jindy.

Po osmi dílech a dvaceti letech se totiž dozvídáme, že Dominic měl bratra, se kterým se rozkmotřil, a který, aby si dokázal, že je lepší než on, tak trochu dýchá Dominicovi na záda… Což báječně tvůrcům nahrává k epickému finále, kdy si oba bijci budou moci uvědomit, že krev není voda a my se budeme moci ještě více dojímat nad těmito rodinnými pouty. Navíc Toretta juniora hraje bývalý wrestler John Cena, což je vcelku sympaťák, vazba, který věříte, že dá přes držku ledaskomu, ale herecký rejstřík nemá nejbohatší a jako záporák tak nedosahuje kvalit těch předchozích, kterým Diesel a spol. čelili.

Vzato kolem a kolem, když se podívám na vše, co jsem si tu shrnul, mi přijde, že s devítkou producenti získali dojem, že si můžou dovolit cokoliv a diváci to vděčně ocení. Diesel věří v sebe natolik, že se zbavil dvou divácky vděčných postav a na scénu přivedl svým způsobem jen nevýraznou hranu (John Cena – kdyby to někomu uniklo, jak to myslím). Začal topit diváky v telenovelovém vyprávění, které koření akčními sekvencemi, které se už ani nesnaží předstírat, že by v nějakém zákoutí hodně ujeté fyziky mohly aspoň vzdáleně fungovat. A já ani nespočítám kolikrát jsem během filmu protočil oči v sloup takovým způsobem, až jsem se málem podíval na vlastní mozek.

Neříkám, že jsem se na sedačce v kině nějak nudou kroutil, ale auta lítající na provaze z ostrovu na ostrov se mi zkrátka začíná zdát nějak moc a Rychle a zběsile s devátým dílem brousí povážlivě hranu vlastní nechtěné sebeparodie a dialogy povážlivě čpí patetickou trapností ví než kdy před tím. Buďme k sobě upřímní, kdyby tenhle film nebyl rozjetá velkoprodukce za 200 mega, ale někdo podobný námět zpracoval bez áčkových hvězd s mizernými efekty s rozpočtem nula nula prd, tak se tomu filmu budeme posmívat a sledovat ho maximálně o půlnoci na Prima Cool jako zasloužený guilty pleasure. A ještě to možná ani nepřiznáme.

Jenomže Rychle a zběsile těží dál ze síly své značky a testuje, co zkousneme. A na jednu stranu tomu filmu přeju úspěch, aby se v postcovidové době pořádně nakoply kina, na druhou stranu bych si ale trochu přál, aby trochu narazil a zase taková sláva to nebyla. Aby producenti v čele s Dieselem viděli, že tudy cesta nevede. Dokud je tam s kým hláškovat, akční scény jsou sice bláznivý, ale domyšlený a vymazlený, tak to má grády, a FF4 až 8 + Hobbs a Shaw jsou v tomhle ohledu za mě v poho, ale devítka je navoněná telenovelová limonáda se spoustou digibordelový akce a ani ty bitky nejsou až tak od podlahy, když se nad tím zamyslím. A pokud touhle cestou půjdou finální desítka a jedenáctka, tak jako pískej konec. O to já nijak zvlášť nestojím…

Tak doufám, že se lidi kolem Fast and Furious ještě pořádně zamyslí a udělají Dieselovi pořádnou intervenci. Kroužil jsem kolem toho párkrát, takže asi chápete, komu za tohle řádné škobrtnutí chci vystavit účet. Protože na vině zato, že devítka vypadá, jak vypadá, není nikdo jiný než Vin Diesel. Od čtyřky to herkulovsky táhne, ale asi ho dost lidí korigovalo, což se s devítkou změnilo. Kromě toho, že se zbavil zářivých spolukolegů, se kterými se nesnesl, totiž odstřihl i hlavního scénáristu Chrise Morgana, který se podílel na tvorbě všech dílu od trojky až po Hobbs and Shaw. Devítku sesmolil režisér Justin Lin spolu s jakýmsi Danielem Caseym, který doposud nenapsal nic, co by stálo za řeč. A údajně jim do toho v podstatě imrvére fušoval Vin, aby to bylo dostatečně o něm a o rodině.

A výsledek máme, jaký máme. Názor na to, jestli tohle jako diváci chceme, ať si udělá každý sám. Ale za sebe říkám! Ludacris ve vesmíru? Ne, děkuji…ale řeknu vám, že kdyby to viděl Geroge Méliès, ten by čuměl!