REPORTÁŽ: MegaCon 2023 očima fanoušků Červeného trpaslíka

MegaCon je ultimátní událost plná hostů, her, anime, mangy, filmů, seriálů, steampunku, cosplayerů a spoustou dalšího. Jde o příležitost k setkání s herci a autory. Přečtěte si reportáž od velkých fanoušků Red Dwarfa (Pavla, Báry, Honzy, Zuzky, Radovana a Ondry), kteří se vydali za herci a autory z Červeného trpaslíka, kteří měli dorazit  k výročí 35 let od prvního vysílaní seriálu.

Na festivalu tak měli příležitost setkat se s Chrisem Barriem, Craigem Charlesem, Danny John-Julesem, Robertem Llewellynem, Normanem Lovettem, Hattie Hayridge i Dougem Naylorem. Jsme rádi, že jejich reportáž můžeme vydat u nás na Nerdopolis a my všichni tak můžeme zažít MegaCon jejich očima. Část napsala Bára, část Pavel (mimochodem šéf FB skupiny Červený trpaslík – hlášku a bav se) a můžete hádat, kdo napsal kterou. Napovídat může skloňování 🙂

Pátek – odlet

Sešli jsme se v Praze na letišti a jedné z nás, Báře, se bohužel nepodařil online check-in, a tak si musela vystát frontu, aby získala letenku, což nakonec nebylo tak hrozné, ale vzalo to nějaký čas. Následně jsme se všichni sešli a cestou na náš gate jsme si říkali, jak někdo může pojmenovat své dítě po letišti 🙂 Postupně jsme se přesunuli k zóně, kde se čeká na nástup do letadla. V letadle jsme každý seděli někde jinde. V letadle bohužel nefungoval internet, a tak jsem neměla nic ke čtení. Měla jsem si vzít alespoň časopis, tam bych se alespoň dozvěděla něco o soli nebo háčkování.

Po přistání na letišti jsme se opět dali dohromady, a společně jsme začali hledat, jak se dostat na hotel. Nejdříve jsme se trochu zamotali a omylem vylezli jiným východem, ale nakonec jsme našli ten správný směr. V rychlosti jsme koupili lístky na vlak v automatu na nádraží a vydali se hledat správný vlak. Naštěstí jsme nastoupili správně a vlak se během pár minut rozjel. Ve vlaku jsme si našli aplikaci, přes kterou jdou vyhledávat spoje a nakupovat lístky, a začali jsme se seznamovat, na což byl konečně čas. Pak jsme našli kde přestoupit na autobus a trádá na hotel.

Při příjezdu k hotelu byla už všude tma a trochu nás znervóznilo, že jsou cestou k hotelu cedule upozorňující na kriminální činnost a rozhlíželi jsme se, zda se někde za stromem neschovává inkvizitor 🙂 Po příchodu na hotel, jsme si vyzvedli klíčky od pokoje. Na pokoji jsme zjistili, že v místnosti je jedna postel a jedna rozkládací pohovka. A po rozložení pohovky jsme přišli na to, že máme jen jednu přikrývku pro tři lidi. Došli jsme tedy na recepci, abychom získali další přikrývky. Pán na recepci se netvářil příliš nadšeně, ale řekl, že nám přikrývky zajistí a nechá přinést na pokoj. Po chvíli někdo klepal na dveře. Dostali jsme jednu přikrývku. Šli jsme opět na recepci s tím, že bychom potřebovali celkem tři přikrývky, a teď máme jen dvě. Pán na recepci už byl z nás trošku nešťastný a zjistilo se, že došlo k chybě a měli jsme rezervaci jen pro dvě, a ne tři osoby, což jsme vyřešili doplatkem za třetí osobu a povlečení získali. Konečně jsme mohli jít spát, a těšit se na následující víkend.

Sobota – první den

Ráno jsme všichni nemohli dospat, a střídavě se probouzeli v brzkých ranních hodinách. Když se postupné probouzení stalo čím dál tím frekventovanější, pustili jsme si ranní zprávy, abychom se dozvěděli, že má několik dní pršet. Všude a hodně. A skutečně tomu tak bylo jak taky v zemi Albionu jinak 🙂 Během výpravy na snídani, se rozpršelo a rozhodovali jsme se tak, jak budeme postupovat dál. Snídaně se skládala ze dvou vajec, tří plátku slaniny, rajčete, dvou nožiček párku, malé porce hranolků… a velké porce houby Fungus Titanicus a výborných cornflakes. Po nějaké době se počasí umoudřilo a vypravili jsme se tak na nedaleký autobus. V autobusu jsme se znovu ujistili, že se nám to nezdá, a skutečně jsme na cestě za posádkou Červeného trpaslíka. Cestou jsme si prohlédli centrum města a byli se podívat v hotelu Sacher, kde se odehrávala epizoda Lepší než život, a také jsme navštívili hotel Midland, ve kterém se natáčela epizoda Škvíra ve stázi a hotel Ganymede.

Před samotnou akci jsme dorazili kolem deváté hodiny. Cestou jsme potkali mnoho cosplayerů, a tak jsme věděli, že jdeme správně.

Jako první jsme se vydali rovnou do hlavního sálu, abychom si tak zajistili výhodná místa na námi očekávaný panel s posádkou Červeného trpaslíka. Naše brzké vstávání se vyplatilo, a tak jsme je mohli sledovat už ze čtvrté řady.

V úvodním panelu byl Danny, Chris, Hattie, Norman a Doug. Dozvěděli jsme se zajímavosti z úvodu Červeného trpaslíka, a okrajově jsme byli nalákání na novinky které se kolem Červeného trpaslíka plánují. Nedávno byl konečně vyřešen spor mezi Dougem Naylorem a Robem Grantem, a tak si každý teď odnáší svou část tvorby. Doug by rád v televizní tvorbě pokračoval, stejně tak jako ostatní herci. Je možné, že se tedy můžeme těšit na další hrané, případně nové animované série. Po panelu následovalo focení s fanoušky a autogramiáda.

Ačkoliv organizace fotografování vypadala v prvotní fázi poněkud chaoticky, tak v sobotu byla vcelku dobře zorganizovaná a vše proběhlo bez větších prodlev, nebo stresu.

Během focení jsme se od Chrise dozvěděli, že se v dubnu chystá do České republiky, což bylo obrovské překvapení. Velmi nás překvapilo, že si Chris pamatoval Pavla, který se s ním setkal o měsíc dříve na Em-conu v Nottinghamu, kde po dotazu, odkud je, mluvil o tom, jak mu Danny vyprávěl, že je Praha krásná a ComicCon super, ať jede. Tak jsem mu předal kontakt na koho se obrátit. Byli jsme naprosto nadšení, když nám oznámil, že je snad všechno na správné cestě, aby se v Praze objevil. Rád bych se cítil samolibě v domnění, že v tom mám aspoň krapet prsty 🙂

Později jsme se přesunuli do podpisových stánků. Byly v otevřeném prostoru, a tak se každý, i ten kdo neměl koupený podpis, mohl herců a autorů zeptat na cokoliv, a případně si focení nebo podpis přikoupit na místě. Všichni byli extrémně milí a vstřícní. Tedy až na pár výjimek z řad asistentů, ale tím si to nebudeme kazit.

Během podepisování jsme využili příležitosti, a zkusili se herců i autorů zeptat, zda neplánují navštívit Prahu i další herci, a při té příležitosti jsme si na ně vzali kontakt. První kontakt jsme získali od Normana, který byl nadšený a prohlásil, že kdyby mu nebylo 73, tak by do Prahy vyrazil okamžitě. Bylo vidět, že s radostí vzpomíná na své stand-up show, které proběhly v Praze v minulých letech.

Jako další jsme oslovili Hattie, která byla zprvu trošku překvapená, ale nakonec, když viděla že Norman nám svůj kontakt dal, tak poskytla alespoň webovou stránku, na které je možné ji oslovit. Zmínila jsem se jí, že jsem viděla její panel v Praze, a že se mi moc líbil. Hattie to nadchlo a řekla, že na Prahu vzpomíná moc ráda. Vzpomněla na Draky a požádali nás, abychom ji pozdravovali. Takže Draky, Hattie tě zdraví 🙂 Později jsme Hattie poprosili, jestli by pro nás mohla natočit krátké video, kde by pozdravila fanoušky Červeného trpaslíka v České republice. Hattie souhlasila, a tak jsme natočili pěkné video, které nám schválila.

>>Na pozdrav od Hattie se můžete kouknout ZDE<<

Poté jsme se přesunuli k Dougovi, který nám podepsal knížku a podivoval se nad českým vydáním. Také jeho jsme se zeptali na kontakt, který neměl problém poskytnout. Během odpoledne jsme se pak přesunuli na podpisový stánek, kde jsme měli připravené poukazy na podpisy od Chrise a Dannyho.

S Chrisem jsme se opět vrátili k tématu jeho návštěvy Prahy. Opět se zmínil, že plánuje navštívit Českou republiku. K podpisu dostal asi 50 fotografií, které s radostí podepsal a přidal i věnování. Když jsme se ho zeptali, zda by pro české fanoušky mohl natočit krátké video, tak byl nadšený, a neměl nejmenší problém. Paní, která mu v té chvíli dělala asistentku, ale byla jiného názoru. Video nám natočit může, ale za poplatek 25 liber, a to nám ještě paní vyšla vstříc. V ten moment jsme však poukázku neměli zakoupenou, a s tímto výdajem jsme nepočítali. Zkusíme se zeptat další den, třeba tam paní nebude. Poděkovali jsme Chrisovi za všechny podpisy a informace, a přesunuli jsme se k Dannymu.

U Dannyho se mezitím vytvořila obrovská fronta. Všimli jsme si, že se u Dannyho střídá poměrně hodně lidí s kamerou, a že se u Dannyho fronta extra nehýbe. Za chvilku jsme pochopili proč. Danny je velice vstřícný, a přátelský, a tak se s každým, kdo si přišel pro podpis nebo pro fotografii, zapovídal a začal řešit milion různých témat.

Když jsme se dostali na řadu, měli jsme pro Dannyho opět připraveno pár desítek fotografií k podpisu, a zároveň jsme mu jednu fotografii chtěli ukázat. Během ranního panelu jsem si totiž všimla, že má Danny na sobě tričko Daytona a čepici MOTO2. Protože vím, že Danny rád sleduje motorky, a zároveň na nich rád jezdí, napadlo mě, že bych mu ukázala závodní motorku mého přítele. Našla jsem ji v galerii, a zároveň jsem zkusila najít moji společnou fotku s Dannym z Comic Conu v Praze. Dannyho jsem tedy pozdravila s tím, že nemám nic k podpisu, ale že bych mu ráda ukázala dvě fotky. Ukázala jsem mu tedy společnou fotku z Comic Conu, čímž jsem mu připomněla jeho návštěvu v Praze, a zároveň jsem mu ukázala motorku a poukázala na jeho tričko. Myslela jsem, že tím to skončí, ale tím to všechno teprve začalo.

Danny ještě ani nezačal podepisovat fotografie, na které jsme měli poukázky, a rozpovídal se o své návštěvě na pražském Comic Conu, a návštěvě na motocyklovém okruhu v Brně, kde se setkal s českým závodníkem Moto GP Karlem Abrahamem. Vyprávěl o tom, jak byl Karel Abraham u něj doma na návštěvě, a jak on na oplátku navštívil motocyklový okruh v Brně, kde se o něj Abrahamova rodina starala. Jak jezdil po okruhu na jeepu, až se od kol kouřilo a létaly jiskry. Během vyprávění začal hledat fotografie a videa, aby nám ukázal že skutečně mluví pravdu. Ukázal nám fotku, na které byl na Abrahamově závodní motorce, ve vypůjčené kombinéze, helmě a teniskách. Mezi řečí pak vzpomínal na to, když byl hostem na Comic Conu v Praze a ukázal nám video, které natočil v zákulisí festivalu. Vyprávěl o tom, jak si festival užil, a jak se mu líbil kostým primátora Hlavního města Prahy Zdeňka Hřiba. Sestříhané video nakonec na svém youtube účtu našel, a rozhodl se, že ho s námi nasdílí, tak že nám ho přepošle na mail – což znamená, že jsme se nemuseli ptát na jeho emailovou adresu, dal nám ji sám.

Mezi řečí se zmínil, že by se s námi rád vyfotil. Po chvilce byl asistentkou upozorněn, že by mohl začít popisovat fotografie, které jsme mu přinesli. Podepsané fotografie jsme si převzali, desetkrát Dannymu poděkovali, a přesunuli se k vedlejšímu stolu, abychom si fotky mohli v klidu uklidit. Po chvilce nás Danny opět oslovil s tím, že by si s námi rád udělal fotografii, kterou bychom mohli nahrát na instagram a twitter a poslat tak vzkaz Karlu Abrahamovi Šel tedy s námi stranou k festivalové zdi, a fotografii udělal sám, protože podle jeho slov je android na nic. Fotografii nám opět přeposlal na email. Chápete to? My, tedy v tu chvíli ne! Koucour se chtěl vyfotit s námi! 🙂

Když už jsme mysleli, že po tom všem jsme se s Dannym opravdu rozloučili, a náš virus štěstí se vyčerpal a přestal fungovat, začali jsme si uklízet všechny podpisy a papíry, vytáhl Danny ze svých propagačních materiálů dvě fotografie s Triumphem, a podepsal je i s věnováním. To už jsme se s Dannym opravdu definitivně museli rozloučit, abychom tak dali prostor i ostatním fanouškům, kteří se s ním chtěli setkat a získat od něj podpis. Obecně byli všichni moc a moc nadšení, že nás mohli poznat 😀 Ale je vidět, že vědí, jak populární u nás jsou, a když zjistili, že jsme z Čech, tak na nás koukali jak na kozí sýr z kousky ananasu a byly vážně úžasní. Po podepisování následovalo focení fanoušků a herců v kulisách původní ubikace na Červeném trpaslikovi.

Cestou na hotel jsme se rozhodli, že navštívíme nedaleký veřejný podnik, kde se lidé snaží dosáhnout pokročilého stavu mentální inkompetence opakovanou konzumací fermentovaných rostlinných nápojů. Navštívili jsme proto nedaleký Waggon & Horses. Objednali jsme několik pint ovipů a začali jsme rozebírat uplynulý den. Naproti přes místnost seděl osamělý pán, který se nás zeptal, jakou řečí mluvíme, a odkud jsme. Když jsme mu řekli, že jsme z Prahy, zmínil se, že Prahu navštívili před 30 lety, a zeptal se proč jsme se rozhodli navštívit Manchester. Řekli jsme mu náš důvod návštěvy, a že se na Megacon chystáme i zítra. Pán se jmenoval Garry a byl to místní štamgast. Zeptali jsme se ho, jaké pivo by nám doporučil, a Garry nám koupil jednu pintu Ovipu. Na stěně hospody byla zarámovaná historie hospody a nedalekého okolí. V celé hospodě byly na stěně fotky a obrázky z boxerských zápasů. Nad Garrym pak visel obraz, na kterém byl pán, který vypadal jak nějaký sportovní manažer. Bára se zeptala, kdo že to na obraze je. Garry se podíval nad sebe a hned spustil historii. Byl to jeho kamarád, který před nějakou dobu zemřel. Seděl u vedlejšího stolu, napil se piva, vstal a najednou se složil. Od té doby si proto nikdo nesmí na to místo sednout, a proto visí na stěně jeho fotografie. Pavel na sobě měl trpaslíkovské tričko Smeg head, a tak Garryho nenapadlo nic lepšího, než ho oslovoval Smeg head a zval ho sednout si na sedadlo smrti a dělal si z nás srandu, že se bojíme. No bylo to super zakončení dne 🙂

Neděle – druhý den

Další den se nám opět podařilo vstát hodně brzo, a tak jsme se do fronty na vstup dostali poměrně včas. Rozhodně ale bylo znát, že v neděli bude výrazně více návštěvníků. Takže ačkoliv jsme na místě byli brzy, fronta byla výrazně delší, a my jsme pochopili, že i čekání bude dnes daleko delší. Byli jsme proto rádi, že jsme velkou část focení a podpisů zařídili už v sobotu. Hned po příchodu jsme si stoupli do nekonečné fronty na focení a podpisy. Ve frontě jsme potkali další fanoušky z České republiky a Londýna – Zuzku, Ondru a Honzu. Fronta na focení s Craigem Charlesem se protáhla na víc jak 2 hodiny, a byli jsme proto rádi, že jsme se při stání ve frontě mohli střídat.

Během neděle jsme pokračovali v získávání kontaktů a nahrávání pozdravů pro české fanoušky. Rozhodli jsme se, že investujeme do Chrise Barrieho, a zakoupili jsme požadované selfie. Chris Barrie byl velice rád, že nás vidí, a pamatoval si nás z předchozího dne. Také jsme byli opět pozdravit Kocoura, i on si nás pamatoval. Craiga Charlese jsem se zeptala, zda by byl ochoten natočit krátké video pro fanoušky, ale bohužel se omluvil, že videa nedělá.

Po focení jednotlivců nastalo focení skupinek a kombinací. Už v Praze se nám zdálo, že časová dotace na toto focení je značně podhodnocená, a ukázalo se, že tomu tak skutečně bylo. Vyhlásit focení na 15-30 minut a zároveň dát lidem vybrat kombinace ve kterých chtějí být foceni, to se prostě nedá stihnout. A tak zavládl chaos. Vzniklo asi 10 různých front, člověk ani nevěděl, ve které frontě a na co vůbec stojí. Nakonec se z fronty stal jeden obrovský shluk, a organizátoři začali vyvolávat jednotlivé skupinky, pomocí plakátků, na kterých postupně přeškrtávali, nebo připisovali jména. Nakonec jim jeden cosplayer zapůjčil svůj vlastní mini-megafon. V každém případě lidé, kteří stáli někde vzadu ve frontě, neměli šanci dozvědět se, jaká skupinka se právě fotí. Tuto část festivalu považujeme za velice nezvládnutou a značně vyčerpávající.

Program v hlavním sále měl začít kolem třetí hodiny. Když bylo asi za deset minut tři, tak organizátoři stále tvrdili, že se vše stíhá a program jde podle plánu. Tvrdili to organizátoři u focení, a tvrdili to i organizátoři v hlavním sále, kde měl probíhat hlavní program. Velkou část autogramů jsme zařídili už v sobotu, ale i tak jsme potřebovali zařídit ještě nějaké autogramy. Zařídili jsme podpisy u herců, kteří měli menší frontu, a zároveň si šli stoupnout do nekonečné fronty na podpis Craiga Charlese, o kterého byl ohromný zájem. Když už jsme byli skoro na řadě, tak organizátoři vyhlásili stopku na podpisy, a rozdali nám lístečky s čísly s tím, že se podpisy přesouvají na pozdější odpoledne, a až ta chvíle nastane, budeme na začátku fronty. (Tady si nejsem jistá, co bylo dřív, jestli podpisy, nebo focení, nebo jak to bylo chronologicky, proto to vypadá zmateně.)

Stále jsme stáli nekonečnou frontu na focení a podpisy, a Zuzka nám zatím v hlavním sále držela místo ve frontě a následně místa. Na hlavní sál se totiž také stála několikahodinová fronta, a poté všichni museli čekat v sále bez informací na panel, který měl minimálně dvě hodiny zpoždění. Nakonec jsme se na panel dostali i my, a i přes všechny komplikace to opravdu stálo za to. Panely probíhaly stejným způsobem jako například na pražském Comic-Conu. Herci vzpomínali na natáčení, mluvili o tom, na čem právě pracují, a diváci zároveň měli možnost ptát se přímo v sálu na různé otázky. Na panel postupně přicházeli herci podle toho, kdy zrovna měli dofoceno. Musím říct, že mají můj obdiv, protože po panelu je čekalo pokračování v autogramiádě a víc jak půl dne se nezastavili.

>>Máte rádi Červeného trpaslíka? Nenechte si ujít Trpaslicon<<

Posádka zavzpomínala například na natáčení epizody Siliconia, kdy zpětně obdivovali Roberta, že tolik let zvládal natáčení v kostýmu Krytona. Po skončení panelu jsme se přesunuli k podpisům, které se mezitím přesunuli na takovou větší chodbu, protože v hale se mezitím začalo uklízet. Program byl značně posunutý a festival byl ve výrazném skluzu. Protože jsme měli lísteček, zkusili jsme se zeptat některého z organizátorů, jestli je nutné, abychom opět stáli dvouhodinovou frontu, když nás předtím z fronty poslali pryč. Jeden z organizátorů o ničem nevěděl a nechtěl se s námi moc bavit, ale nakonec se nám podařilo s někým domluvit, a tak jsme nakonec naštěstí frontu přeskočili, a využili tak našeho původního umístění v pořadí. Bára původně kromě fotek neplánovala žádný další suvenýr, ale poté co absolvovala tuhle šílenou akci, rozhodla se, že si koupí podpis na místě. Webové stránky už nefungovaly, a tak podpis nešlo koupit na online. Naštěstí šel ale podpis koupit hotově, a tak nakonec získala podpis Craiga Charlese i s věnováním. Když jsme před Craiga položili štos poukazů na fotky s věnováním, tak málem omdlel, a sjel pod stůl. Takový zájem nejspíš nečekal. Ale není se čemu divit, na podobné akci nebyl 20 let.

Také jsme zakoupili focení s Chrisem Barriem, a tak jsme mohli natočit pozdrav fanouškům Červeného trpaslíka v České republice. Když jsme čekali ve frontě na Chrise, zjistili jsme, že máme ještě jednu poukázku na podpis od Craiga. Málem nás omylo, protože jsme právě z fronty na Craiga odešli. Naštěstí jsme ale ve frontě zahlédli Honzu, a tak jsme mu poukázku mohli předat. Po skončení akce jsme se opět všichni sešli, a vyrazili jsme vyhledat nějakou hospodu, kde bychom si mohli po dlouhém stání na chvíli sednout. Navštívili jsme nedalekou hospodu The Old Monkey. Po několika pivech jsme se rozloučili s Honzou, a vyrazili jsme společně se Zuzkou směrem k hospodě nedaleko našeho hotelu. Tentokrát jsme navštívili The Plough, který nám doporučil Garry, ale bez něj to zkrátka nebylo ono takže jsme dopili, a šli zpět na hotel.

>>Pozdrav českým fandům od Chrise Barrieho<<

Pondělí – procházka

Na pondělí jsme si naplánovali procházku a prohlídku města. Radovan se vydal na prohlídku muzea a galerie, a Bára s Pavlem měli namířeno do studií BBC. Cestou jsme navštívili menší prodejnu Forbidden planet, kde bohužel neměli nic ve spojitosti s Červeným trpaslíkem. Koupili jsme si lístky, a během čekání na tramvaj jsme se rozhodli podívat se do nedalekého Primarku. V Primarku byla kavárna ve stylu Central Perk z Přátel, což bylo vcelku zajímavé. Poté jsme nasedli na tramvaj, která nás odvezla k Media city. Nafotili jsme si budovy ze všech stran, a šli se zeptat i na recepci, zda by bylo možné nafotit si prostory. Ochranka nám focení dovolila, pokud na fotkách nebudou vidět bezpečnostní kamery.

Po nafocení interiérů, i exteriérů jsme si šli koupit svačinu do nedaleké samoobsluhy. Během cesty zpátky jsme šli kolem budovy Dock House, ve které sídli BBC radio. Úplnou náhodou venku zrovna kouřil Craig Charles. Nemohli jsme věřit svým očím. Kdybychom to plánovali, tak Craiga určitě nepotkáme. Napadlo nás jen, že bychom mohli sebrat cigaretu ze země a pak říct: “No, teď je mi ale trapně. To jen, dotkly se ho tvé rty. Tvé rty! Kingovy úchvatné rtíky! A teď mám důkaz, že sem tě skutečně potkal. Rytíře rozkoše.”

Přešli jsme na druhý břeh, na kterém byla studia Corronation Street. Bohužel jsme zjistili, že prohlídky jsou možné pouze o víkendu, anebo po předchozím objednání. U vchodových dveří byl poutač, a tak jsme vstoupili alespoň do obchůdku se suvenýry. Pán od ochranky z toho nebyl moc nadšený, ale když zjistil, že se chceme jen podívat, tak nás nechal. Poté co jsme ze dveří vyšli ven, tak odstranil poutač a pečlivě zamknul.

Protože jsme měli ještě nějaký čas, a zároveň neustále pršelo, rozhodli jsme se navštívit nedaleké Imperial War Museum – IWM North. Bylo zajímavé a zároveň trochu zvláštní vidět pohled na první a druhou světovou válku, a další válečné konflikty z jiného úhlu. Muzeum bylo velice hezky a zajímavě udělané.

Odlet

Blížil se čas odletu, a tak jsme se vydali směrem k tramvaji. Bohužel jsme se ocitli v nějaké smyčce a tak, když tramvaj popojela o pár stanic, otočila se a jela opět zpátky. Takto jsme tramvají cestovali sem a tam několikrát, než se nám konečně podařilo najít tramvaj, která by jela správným směrem. Snaha zjistit správný spoj od domorodců nedopadla úplně nejlépe, a ukázalo se, že sami nevědí. Holt, když jsou instrukce zmatenější než pokyny belgických aerolinek, tak to je těžké. Ale nakonec jsme našli tu správnou linku a vydali se na nekonečnou cestu tramvají až na letiště.

Bohužel značení na letišti bylo celkem nepřehledné, a tak jsme omylem šli špatným směrem. Nakonec se nám přeci jen podařilo najít správný směr, a vydali jsme se k odbavení. Na odbavení pak před námi bylo asi tři miliony lidí, a čas odletu se nezadržitelně blížil. Bára zapomněla z batohu vyndat všechny nedopité nápoje, a tak její batoh cestoval na inkvizici. Pán na letišti si začal prozpěvovat: “It’s cold outside, there’s no kind of atmosphere,” což nás v nejprve trochu znervóznilo, ale pak jsme si uvědomili, že máme na sobě tričko a mikinu Červeného trpaslíka a všímavost a dobrý vkus pána nás nakonec velmi potěšila 🙂 Jelikož odbavení se neslo v podobném duchu jako organizace na conu, tak se čas odletu blížíl, a my byli stále ve frontě. Po propuštění z fronty jsme se hezky proběhli, protože už vyhlašovali poslední možnost nástupu do letadla. To by ale nebyli Angláni, abychom se nedostali do další fronty, takže jsme si sirénový walz dali zbytečně 🙂

Akci jsme si neuvěřitelně užili, a ještě před koncem tohoto výletu jsme se domluvili na opakování. Už tento listopad jedeme do Londýna na vystoupení kulébrového Boha! Krále tága! Prince planetárních šťouchů! A poslechnout si, kam to tento decibelový maniak dotáhl. A co říct na závěr? Každý, kdo o nějakém takovéto výlet uvažujete, jděte do toho, stojí to za to! 🙂

__________________________________

Máte rádi Červeného trpaslíka? Přidejte se do facebookové skupiny Červený trpaslík – hláškuj a bav se ZDE.

_________________________________

Pro fanoušky Červeného trpaslíka máme v našem shopu na www.blackfinstore.cz/nerdopolis trika s Listym a Rimsym. Klikněte na obrázek.