RECENZE: Kočičí deníky – Junji Ito

Pokud na sociálních sítích sledujete různé stránky a skupiny ohledně mangy nebo anime, určitě vám neuniklo populární meme, kde se srovnává tvorba Hayao Miyazakiho a Junji Ita. Známí japonští umělci a autoři na něm kreslí obraz, a zatímco pochmurná a zasmušilá postava Miyazakiho vytvoří barevnou a láskyplnou malbu s mořskou dívkou Ponyo, veselý a milý Ito na plátno nanese své noční můry a děsy v černobílém podání. Přestože je Junji právem nazýván mistrem hororové mangy a dalo by se čekat, že jeho komiksy budou odrazem jeho mentálního rozpoložení, povahově je to něžná a laskavá duše, která miluje své dvě kočky. Právě o nich napsal autobiografickou mangu s názvem Kočičí deníky, ve kterých se dočtete o soužití s nimi a jak si k těmto pekelným tvorům vytvořil lásku. A na ní se teď blíže podíváme.

Junji Ito si před pár lety pořídil nový dům a jeho snoubenka nazývaná Áčko mu do něj přichystala překvapení v podobě kočky jménem Jon. Zapřisáhlý milovník psů Junji není z nového podnájemníka moc nadšený, ale všechny připomínky v sobě dusí a tak se stane, že jim Áčko pořídí ještě druhou kočičku, protože proč ne, když jsou s tím všichni spokojení. Junji je z koček na pokraji nervového zhroucení a jeho krásný dům se postupně mění v království koček. Postupem času si ale na nové spolubydlící zvykne a co víc, začne je mít rád. A čím víc ho kočky ignorují, tím je jimi víc posedlý, až si jednoho krásného dne uvědomí nečekanou, a před pár měsíci zcela jistě nemyslitelnou věc – stal se z něj milovník koček.

Ito si k humorné manze odskakuje, když už ho kreslení hororů začíná nudit a měl by to dělat častěji, protože je to vtipálek jedna radost. Dost mu u toho pomáhají samotné kočky, které jsou divné a zábavné sami o sobě, ale až jejich vzájemné vztahy s vyhroceně jednajícím autorem, tomu dodají tu pořádnou dávku ujeté vtipnosti. Člověk by nečekal, že autor hororů, který ve vás dokáže probudit nervozitu a strach, vás stejnou měrou také rozesměje. Zatímco u Spirály, Tomio nebo Balónků oběšenců jsem občas napětím nedýchal, u Koček jsem měl podobný problém, protože jsem se někdy smíchem až dusil.

Kočky jsou podivnější tvorové než všechny Junjiho zrůdnosti dohromady a Ito musí pochopit, že domácí mazlíčci nebydlí s ním, ale on s nimi. Každý den se tak učí o jejich zvláštních zvycích a o jemných nuancích, jak se k těmto zvláštním tvorům chovat. Z toho pak vznikají veselé momenty, které musí znát každý „majitel“ kočky, protože ti chlupatí ďáblové dokáží vycítit, po čem toužíte, a udělají přesný opak. Kočičí deníky jsou takovým milým a ulítlým průvodcem ze života koček, který vám ukazuje, co dělat a co ne (to spíš). Junji má kočky dvě a každá je svým způsobem jiná, a tak ukáže rozmanitost a unikátní osobnost každé z nich. S nimi se podívám na všechny fáze kočičího života, ať ž jsou to ty radostné (kočky ti ožužlá prst), potřebné (kočka jde na kastraci), nešťastné (kočka ti uteče) nebo ty smutné (kočka je nemocná).

Kočičí deníky jsou kresleny úplně stejným stylem jako ostatní autorovy mangy a to by mohl být zpočátku trochu problém. Junjiho kresby totiž působí nepříjemně děsivě i v momentech, kdy se jeho v hororových příbězích zatím nic neděje, a působivě tak přispívají k celkové strašidelné atmosféře. To se tady bohužel míjí účinkem, protože každou chvíli očekáváte, že na vás vyskočí na další stránce nějaká jeho nechutnost. A to se tady samozřejmě nestane. Dovedu si představit, že čtenáři, kteří o Itovi v životě nikdy neslyšeli, budou z jeho ilustrace plné zvrácených pohledů, očí s bělmem bez zorniček a karikaturních výrazů děsu, které se sem vůbec nehodí, značně znejistěni. Na druhou stranu kočky a jejich libůstky se autorovi povedlo znázornit přesně a když vydržíte, za chvíli si zvyknete.

Pokud jste milovník koček, je pro vás komiks jasná volba, protože se v něm najdete. Pokud jste milovník Junji Ita, tak je to pro vás také jasná volba, protože kresba je stejně znepokojivá jako vždy, a celá manga vytváří krásný kontrast k jeho ostatní tvorbě. A také je v komiksu sám Junji Ito, který je neskutečný sympaťák. Nebo se tak alespoň prezentuje. Pokud nejste milovník ani jednoho z výše uvedených, tak je komiks také jasná volba, protože je vtipný, zábavný, zajímavý, odsýpá a do hoďky ho máte přečtený. A manga s pevnou vazbou je vždycky super.

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ CREW

Honzík Křepelka

Ó fretná chrochtobuznosti! Tvé mikturace jsou mi, co zprudlé žvastopunksery na plzné včele. Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy a krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to! Geek and Proud!