RECENZE: 2000 CREW – kolektiv autorů

Nakladatelství CREW slaví 25 let a já můžu už 25 let děkovat svým rodičům, že mi tenkrát v dětských letech koupili kromě Kačera Donalda a Čtyřlístku i pár čísel jejich časopisu. A také, že se nikdy pořádně nepodívali, co sešity komiksového magazínu vlastně vůbec obsahují. Asi by se jim to moc nelíbilo. Takhle v blažené nevědomosti byli rádi za svého šťastného synka, co si v klidu a pohodě čte a neotravuje. Vůbec netušili, že malá verze Honzíka Křepelky s úžasem zjišťuje, že komiksy mohou vypadat i malinko jinak, než byl doposud zvyklý, a že to v něm zanechá hlubokou stopu. Tak moc hlubokou, že si i dnes pamatuje říkanku: „Já jsem Mlíko, ty seš Sejra, zblejem tě jak netopejra,“ z jednoho příběhu, kterou k radosti své slečny opakuje pokaždé, co padne slovo mlíko nebo sejra. I po tolika letech? Navždy!

Českým čtenářům otevřelo nakladatelství CREW dveře do světa dospělejších grafických románů a za 25 let se z vydávání jednotlivých čísel časopisu zaměřili i na komiksové knihy, kterých vydají ročně přes dvě stovky. Bohužel to stálo život jejich komiksového magazínu CREW, jenž už pár let nespatřil světlo světa. Na oslavu jejich narozenin se ale naše milované nakladatelství rozhodlo zahrát na nostalgickou notu, tento magazín oprášit a obšťastnit nás k výročí vzpomínkovou knihou 2000 CREW s komiksovými příběhy z prvních a dávno vyprodaných čísel jejich časopisu. V jedné krásné a obrovské knize se tak setkají soudce Dredd, zabijáci Sinister a Dexter, vatikánský likvidátor monster Misionář a také homosexuální upír Devlin Waughn, aby naposled potěšili naše srdce.

Komiks 2000 CREW odstartuje svoje narozeniny pořádnou náloží bizarností a drsňáctví v podobě soudce Dredda a jeho tří příběhů. U první povídky o kouzelníkovi Prdelinim, kterého Dredd šacuje na pasové kontrole, jsem se smál od začátku až do konce, udiven neskutečně vtipným a úchylným příběhem o vytahování různých věcí z kouzelníkovi prdele, který byl ilustrován tak odporně zvrhlou, ale zároveň přitažlivou kresbou, že mi oči střídavě přecházely a chvíli nevěřili, inu tomu, co vidí. Druhý příběh od stejných tvůrců byl podobného ražení a když si jen vzpomenu na krvavý příběh o nahánění a postupném zmasakrování Santy Klause, který chtěl jen přinést dárky dětem, ale narušil vzdušný prosto Mega-City 1, slzy smíchu se mi derou z očí. Geniální a zábavné jednohubky pořádně rozproudí krev hned od začátku.

Třetí a nejdelší Dreddova povídka na to jde jinou cestou a nabídne nám plnohodnotný komiksový příběh (první dva byly spíše skeče) o zahraniční cestě fanatického policajta do Luxoru, kde se bude muset vyrovnat s oživlými egyptskými bohy, mýty a legendami. Dreddovo putování hrobkami, chrámy a pyramidami se samozřejmě neobejde bez pořádné dávky drsných hlášek, velké porce akce a humoru, ultranásilí, krve a vraždění. A to vše doprovázené nádhernou kresbou. Jak byla v prvních příbězích ilustrace až záměrně hnusná, tady je opravdu krásná. Speciálně musím vyzdvihnout paletu použitých barev, detailní pozadí, vypiplané postavy a epickou hru světel a stínů.

Po opravdu vysoce nastavené laťce soudcem Dreddem přichází na scénu dvojice zabijáků Sinister a Dexter, o kterých jsem vždy četl, že budou v dalším díle magazínu, ale další díly se mi do ruky nikdy nedostaly (nebyly prachy), takže jsem byl na kluky ušatý opravdu zvědavý. A bylo na co! Tři povídky o sympatických zabijácích Sinisterovi a Dexterovi jsou založené především na jejich vztahu, chemii a zábavných konverzačkách, které mezi sebou vedou. A může se jednat o honičku s padouchem nebo o bohapusté plkání v autě při čekání na zakázku, užívat si budete každou z nich. Ne nadarmo jsou oba hlavní hrdinové přirovnáni v úvodu komiksu k postavám Samuela L. Jacksona a Johna Travolty v kultovním snímku Pulp Fiction od Quentina Tarantina. Zmínit musím také originální pojetí a představení hrdinů v první povídce jako součást vtipně udělané výuky lekce slovíček pro seznámení s těmi nejpoužívanějšími výrazy v té oblasti.

Sinister a Dexter nezklamali a po nich následuje krátký příběh Misionář o kazateli, který mutantským obyvatelům jednoho zkaženého městečku přijede za hojného doprovodu biblických citátů prohnat pár kulek hlavou. Bohužel hlavní postava ani příběh nenabízí v podstatě nic zajímavého nebo kulervoucího a v konkurenci ostatních pecek v této knize Misionář dost zapadá. Myslím, že na jeho místo se mohla dostat větší paráda, ale moje narozeniny to nejsou, takže co.

Poslední část, a v podstatě půlka komiksu 2000 CREW, je věnována homosexuálnímu upíru Devlinu Waughnovi, o kterém jsem nikdy před tím neslyšel ani slovo. A je to škoda, protože tahle pozoruhodná postava rozjede pořádně akční a hororové divadlo v zombie vyvražďovačce odehrávající se pod vodou ve vězení poeticky nazvaném Aquatraz. Devlin Waughn pracuje jako exorcista pro Vatikán a se stoickým klidem střídaným přehnanou teatrálností, elegancí a šarmem svým vlastním vyřeší každou nepříjemnou událost, která ho v životě potká. A může se jednat o útok krvežíznivých vampýrů nebo třeba o zničení jeho oblíbených akvarel. Nejdelší příběh komiksu 2000 CREW Devlin Waughn naprosto ovládnul, a s tím i umocnil můj čtenářský zážitek z téhle sbírky, ale není se čemu divit. Kdo by dokázal tomuhle uhlazenému švihákovi odolat? Já určitě ne.

Když Nakladatelství CREW odpustím lehké zaškobrtnutí s celkem průměrnou povídkou Misionář, musím jejich narozeninový opus 2000 CREW vychválit do nebes, protože zbytek jejich výběru se povedl na výbornou. Pevná vazba a velký formát komiksu sluší a krásnou devítku ode mě k narozeninám samozřejmě dostanou. Na závěr se sluší jim popřát vše nejlepší k narozeninám a ať jim jejich práce přináší radost další 25 let, tak jako ji oni přináší nám. Díky moc!

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ CREW

Honzík Křepelka

Ó fretná chrochtobuznosti! Tvé mikturace jsou mi, co zprudlé žvastopunksery na plzné včele. Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy a krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to! Geek and Proud!