RECENZE: Tomie – Junji Ito

Junji Ito, mistr hororové mangy a bývalý zubní technik má ve světě (ale snad už i v naší maličké zemi) status legendy. A zaslouženě. Jeho komiksové knihy Ryby, Spirála či povídková sbírka Balónky oběšenců a jiné hororové příběhy patří bezesporu k tomu nejlepšímu, k čemu se v rámci přeložené kreslené japonské hororové tvorby můžete u nás dostat. A nejenom hororové. Když má vyjít nový Ito, je to vždy důvod k radosti, protože jeho jméno je záruka kvality, zábavy a čtenosti. V jeho nejnovějším díle, hodně objemné manze s názvem Tomie, se tentokrát nebudeme bát smradlavých ryb, točivých spirál ani polétavých oběšenců, ale prosté dívky, která dokáže mužům zamotat hlavu.

A kdo je vlastně ta záhadná Tomie? Mladá slečna, žákyně prvního ročníku střední školy, která se rozhodla, že ji smrt nezabrání, aby dál navštěvovala místní školu. Její spolužáci jsou z toho trochu nesví, protože když o ní naposledy slyšeli, měla tělo rozsekané na malé kousky a rozházené po okolí. Ono se tak nějak očekává, že když vás někdo zabije, zůstanete mrtví a ráno do školy nepřijdete. To ale Tomii moc nezajímá, ona je na tomto světě jen z jednoho důvodu – svádět muže tak, aby po ní bláznili a toužili. A ani její vlastní smrt ji nezastaví, protože kromě schopnosti ničit mužům životy, se dokáže i buněčně dělit a z jejích mrtvol a částí těl bují nové a nové Tomie.

Manga Tomie vycházela po kouskách v průběhu asi třinácti let a můžete na ní krásně pozorovat, jak se vyvíjel výtvarný styl Junji Ita. První kapitola je autorův vůbec první dokončený manga příběh, a kdyby nebylo těch charakteristických znepokojivě krásných očí jeho postav a poslední stránky, asi bych ani netipoval, že to je od něj. Kresba je hranatá, občas nehezká, někdy není poznat, co se právě na stránkách odehrává a najde se i jedna karikatura. První příběh Tomiiny smrti je trochu víc přitažen za vlasy, na druhou stranu její rozřezávání a zkoumání, co v ní je, bylo tak morbidně vtipný, že jsem to hned autorovi odpustil. Už zde je krásně vidět, jak Ito skvěle kombinuje horor s humorem, tak příznačným pro jeho díla.

Lehce horší kvalita, co se týče děje, tempa i výtvarné stránky, se Tomie drží první tři kapitoly a změní se to až příchodem děvčete Cukiko. Přestože nás její příběh provází jen do jedné třetiny knihy, dala by se Cukiko brát jako taková hlavní postava celé mangy. Povídky začínají nabírat grády, napětí i hororová atmosféra by se dala krájet a spatříme i pár děsivých Itových nechuťáren, které tak rád dává do svých ilustrovaných děl. Ještě stále to není náš známý Ito, ale už se tomu blíží. Kdyby nebylo konce, kdy je příběh Cukiko náhle utnut bez uspokojivého zakončení, pravděpodobně bych neřekl ani popel. Takhle ale konec působí, jako by autor už nevěděl, jak s příběhem dál. Jako by ho směr jakým se Tomie vydala přestal bavit, tak Cukiko prostě utnul a začal od znova.

Což se ukáže jako pravděpodobné, protože zbytek mangy (no zbytek, dvě třetiny knihy) změní Junji Ito styl vyprávění a dostaneme od něj samostatně stojící povídky, které mají jen dějový oblouk v podobě Tomie. Ta zde figuruje jako zlo na způsob kingovského TO, kde kolem ní všichni šílí, neovládají se a to nejhorší z nich se dere na povrch. V těchto povídkách se konečně dočkáme plnohodnotného Junji Ita ve všech aspektech! Konečně se naplno projeví děs a hrůza body horroru, ve kterých je Ito mistr. Dočkáme se pořádné transformace těl a obludností, při kterých čtenář musí křivit obličej nechutí, ale zároveň i uznale pokyvovat hlavou, co se to autorovi zase podařilo vytvořit za zrůdnost.

Nic tak na pozvracení jako byl jebákový útok v Balóncích oběšenců naštěstí neuvidíme, ale i tak pár nápadů dokáže pohnout žaludkem. Potěšilo mě, že každá povídka je originální a nevykrádá tu předchozí. Junji Ito pokaždé přichází s novými nápady, jakým zvláštním a působivě neotřelým způsobem nechat Tomii naklonovat. Po každé přečtené povídce jsem se těšil na tu další a vždy mě Ito překvapil novou bizarností, kterou ve své geniálně zvrhlé hlavě vymyslel. Tímto způsobem pokračuje manga až k posledním třem kapitolám, které čtenáři nabídnou znovu ucelený děj a ve které se autor s Tomiií nadobro rozloučí. Pravděpodobně…

Tomie nebude mít nikdy takový legendární status jako Spirála, to je pravděpodobně nemožné, přesto jsem s mangou navýsost spokojený. Ve druhé a třetí části komiksu jsem dostal přesně to, co jsem očekával a navrch jsem se mohl podívat i na Itovi mangové začátky, které tvořil ještě jako mladý zubní technik (nenechte si ujít skvělý doslov na konci). Rozdíl mezi jeho začáteční tvorbou a řekněme už profesionální je fascinující, ušel za tu dobu dlouhou cestu. Na závěr je dobré poděkovat Nakladatelství Crew, že vydalo všechny díly naráz. Jakkoliv je Tomie štíhlá femme fatale, v knihovně s přehledem zabírá první místo o nejtlustší mangu. Má chuť ji někdo rozsekat?

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ CREW

Honzík Křepelka

Ó fretná chrochtobuznosti! Tvé mikturace jsou mi, co zprudlé žvastopunksery na plzné včele. Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy a krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to! Geek and Proud!