RECENZE: Usagi Yojimbo 36: Válka tenguů – Stan Sakai

Osamělý rónin Usagi Yojimbo se sněhobílou srstí a dlouhýma ušima dál putuje japonskou krajinou éry Edo a my se už po třicáté šesté (a potřetí v barvě) můžeme podívat, kam ho jeho tlapky zanesou. Nový díl jedné z nejúspěšnějších a nejoblíbenějších komiksových sérií od scénáristy a kreslíře Stan Sakaie je tady a po perfektním Návratu domů přichází Usagi Yojimbo s podnázvem Válka tenguů!

Nejnovější díl ušatého samuraje bez pána tentokrát nenabízí příběhový oblouk prostoupený všemi povídkami jako u Návratu domů, ale vrací se k ukončeným příběhům, z nichž jen první dva mají společné téma a přímo na sebe navazují. První povídka Sojobo o setkání Usagiho s jedním ze svých senseiů je vlastně krátká předehra k titulní a nejdelší povídce Válka tenguů, kde se Usagi stane součástí konfliktu mezi tenguy a guhiny, znepřátelenými duchy známými z japonského folklóru.

Bohužel Usagi Yojimbo a nadpřirozeno podle mého názoru k sobě moc nepasují a přestože je celá tématika zlomyslných divokých duchů a jejich moudřejších bratranců zajímavá (doporučuji si přečíst stránku textu o tenguích na konci povídky), celý příběh je uchopen a vystavěn tak nezábavným a nezáživným způsobem, že jsem se celou dobu čtení těšil, až příběh skončí. Ani nové postavy moc nezafungovaly a k jejich osudu jsem byl ke konci dost lhostejný. Tím spíš, že se při jedné tragické události hlavní hrdinové na dalších stránkách chovají, jakoby se nic nestalo a emoční gradace vyjde vniveč. Naštěstí se to týká jen prvních dvou povídek a ostatní nám představí starého dobrého Usagiho.

A to hned ve další kratší povídce s názvem Mistr z Hebišimi, kde se Usagi setká s dávným sokem, o kterém nevěděl, že ani existuje. Příběh o vyrovnání se s vlastním strachem a minulostí je značně hororového charakteru a obsahuje i jednu vcelku působivě strašidelnou scénu. Přestože Mistr z Hebešimi pracuje především s děsem a temnou atmosférou, i zde se najde pár vtipných momentů na odlehčení v těch nejnapjatějších situacích a to především zásluhou malých zvláštních dinosauříčků tokagé, kteří se vyskytují napříč díly celé série o Usagim Yojimbovi. Nejasný zvrat na posledním panelu napovídá, že tajemného poustevníka určitě nevidíme naposledy. Za mě asi nejlepší příběh celého sborníku.

Na paty mu ale šlape i poslední povídka 36. dílu Usagi Yojimba s názvem Yukichi, kde se nám představí stejnojmenná nová postava hlavního instruktora šermířské školy. Přestože povídka nabízí již klasický koncept značné části příběhů o Usagim, tedy že potká novou postavu, chvíli s ní putuje a začne je poronásledovat skupinka nepřátel, kterou následně rozsekají na sushi, moji náklonost si získala především díky sympatickému Yukichim, jenž se mimo svoje dojo poprvé střetává s realitou a jeho ideály o dokonalém světě dostávají zabrat. Yukichi by se měl objevit i v dalším díle a bude zajímavé pozorovat, kam až ho putováním se svým novým přítelem Usagim zavede.

Co se týče výtvarné stránky, tak kromě klasických kladů ve formě přehledných a dynamických akčních scén, určité roztomilosti postav, vtipného vyjádření smrti a naopak neduhů v podobě genericky vypadajících nedůležitých postav, určitě stojí za zmínku první tři strany třetí povídky, které nakreslil pravděpodobně někdo jiný. V úvodu komiksu je napsáno, že u Mistra z Hebishimi pomohl s kresbou Randy Clute, není zde ale vysvětleno, proč jenom tři stránky a ne celou povídku. Možná na zkoušku, zda by se ilustrace líbila čtenářům a mohla by být použita v dalších dílech? Já bych nebyl proti. Kresba je detailnější, propracovanější, živější, postavy vypadají chundelatější a působí dojmem, že mají srst oproti klasickému vyobrazení. Uvidíme, čeho se v dalším díle dočkáme.

Snad kromě nové kresby i méně fantasy, která podle mého názoru Usagimu sluší spíše v kratších povídkách. Nebo raději v žádných povídkách. Určitě ne v titulní a té nejdelší, která ve výsledku celému 36. dílu Usagi Yojimba značně ubírá na kvalitě. A to je škoda, protože po prvních dvou dílech v barvě jsem si ušáka velice oblíbil. Tak snad příště. Doufejme.

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ CREW

Honzík Křepelka

Ó fretná chrochtobuznosti! Tvé mikturace jsou mi, co zprudlé žvastopunksery na plzné včele. Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy a krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to! Geek and Proud!