RECENZE: Paper Girls 2 – Brian K. Vaughan

Druhý díl komiksové série Paper Girls o čtyřech děvčatech, která se při běžné roznášce novin zapletou do událostí přesahující o několik kilometrových délek rámec normality, je tady a my se můžeme podívat, jak pokračuje jejich dobrodružství, kde čas hraje tu nejdůležitější roli. Na konci minulého dílu se čtveřice hrdinek dostala časovým skokem do neznámé zelené krajiny, kde je v dáli na hoře vyobrazen tančící démon s reklamou na Apple. Co to má všechno znamenat nemá zatím nikdo ani tušení, ale už teď si můžeme být jistí, že vše se ještě více zamotá. A že bych si měl koupit iPhone.

Paper Girls 2 obsahuje třetí a čtvrtý sešit a každé album nám nabídne, stejně jako u předchozího dílu, v podstatě uzavřený příběh, který je spojen širším příběhovým obloukem o konfliktu dvou znepřátelených frakcí skrze čas a prostor. Schéma každého příběhu je epizodního charakteru a dá se popsat stejnou následující posloupností: dívky se dostanou do nového prostředí, snaží se pochopit jeho pravidla, potkají novou postavu, jedna z holčin se ztratí, vygraduje konflikt mezi původními obyvateli, jimi a návštěvníky z budoucnosti a nakonec se dostanou do jiné doby, kde se jede od znova.

Naštěstí je ale každé prostředí natolik odlišné a rozmanité a události veskrze napínavé a dramatické, že se schéma může úspěšně opakovat donekonečna. Vlastně by z Paper Girls mohl klidně vzniknout skvělý animovaný seriál. Hlavní čtveřice děvčat, která nejdou pro ránu a sprosté slovo daleko, si oblíbíte na první dobrou (dobře, Mácu a její názory pravděpodobně ne) a některé jejich hlášky, jako třeba: „Mám periodu, ne mor,“ vás dostanou zaručeně do kolen. Spolu s nimi se vydáte na bláznivé dobrodružství napěchované popkulturními odkazy a osmdesátkovou estetikou, kde nic není nemožné.

Pokud půjdeme do hloubky, druhý díl by se dal popsat jako komiks u kterého většinu času nechápete, co se to před vámi právě děje, ale neskutečně si to užíváte, protože dějová linka je skvěle bizarní a zábavná. Přestože budete jako naše hlavní hrdinky nechápavě kroutit hlavou nad všemi šílenostmi a divnosti a počet nezodpovězených otázek bude oproti těm zodpovězeným raketově vzrůstat, i tak se konečně začíná zlehka rýsovat, slovy děvčat, o co kurva jde. A vám tak začne vrtat hlavou, kdo je vlastně v časové válce na straně dobra a kdo na straně zla.

Časové skoky a pohledy do týlu nepřítele nám leccos prozradí a jsem zvědavý, jak celý příběh nakonec skončí. Kdyby se hlavní čtveřice nakonec šťastně vrátila do svého času nebo by naopak třeba naše planeta vybouchla, bylo by to z hlediska ztřeštěného děje uspokojivé zakončení. V komiksu Paper Girls se může stát opravdu cokoliv a vám u čtení nezbyde než žasnout nad fantazií a kreativitou tvůrců, co všechno dokáží do jednoho dílu narvat a neskončí to přepáleným průserem. Zajímalo by mě, jestli autoři komiksu vůbec věděli při jeho tvorbě, jak by celá série měla skončit, nebo prostě psali, co je napadlo a ono to nějak dopadlo.

Nikdy bych si nepomyslel, že mě tak moc pohltí něco, v čem mám už druhý díl bordel a často vlastně nechápu, co se vůbec děje. Dobrá zpráva je, že hlavní hrdinky na tom musejí být podobně a můžu se díky tomu do nich pořádně vcítit. K přitažlivosti Paper Girls přispívá samozřejmě i nádherná kresba s příjemnou paletou barev. Uvidíme, jak dopadnou další díly, ale zatím mě tenhle mix žánrů spojený s cestováním v čase a dramatickými událostmi, kde se dívky musejí vyrovnat kromě nebezpečí i s problémy v dospívání a vlastní identitou, neustále příjemně překvapuje a moc baví.

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ CREW

Honzík Křepelka

Ó fretná chrochtobuznosti! Tvé mikturace jsou mi, co zprudlé žvastopunksery na plzné včele. Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy a krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to! Geek and Proud!