RECENZE: Akira 4 – Katsuhiro Otomo

Velký BADABUM! Říká se, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, ale chlapec Akira podobné poučky asi v životě neslyšel, protože to zatracený Tokio odpálil znovu. Nebylo v tom ale záměr ani úmysl. Takaši byl zasažen Nezuem do hlavy a jeho následná smrt telepaticky traumatizovala a způsobila fyzická i psychická muka Masarovi, Kijoko a Akirovi. Nešťastný chlapec v sobě následně probudil neznámé síly a opakoval se stejný scénář jako před 38 lety. Neo-Tokio bylo masivní explozí srovnáno se zemí a výbuch zničil i vzbouřeneckou armádu a mladíka Kanedu. Předpověď se vyplnila, a aby toho nebylo málo, na scénu se vrátil starý známý, ne úplně tak mrtvý Tecuo, který má s Akirou velké plány.

První tři díly se odehrávaly souběžně za sebou, v tom čtvrtém nás čeká malý časový skok do budoucnosti. Neo-Tokio je zničeno a na jeho základech vznikla Velká Tokijská říše nezávislá na Japonsku. V jeho čele stojí, nebo spíš sedí na trůně, osvícený vládce Akira a za nitky tahá Tecuo se svými zfanatizovanými nohsledy. Pomocí násilí a útlaku se snaží ovládnout zbytek mrtvého města a zničit zbylé rebelské skupinky, které se vůči jejich diktátorství vymezují. Pro všechny přeživší naštěstí existuje poslední naděje v podobě paní Mijako, vůdkyně nové náboženské sekty, která představuje hlavního nepřítele nového Akirova/Tecuova státu.

Po akčním a neskutečně svižném druhém a třetím díle se Akira konečně na chvilku zastavil a my si můžeme dosyta užít nádhernou postapokalyptickou krajinu bývalého Neo-Tokia. Autor Katsuhiro Otoma vystavěl z trosek mrakodrapů drsný a syrový svět, ve kterém přežijí jen ti nejpodlejší nebo ti, co mají největší palebný arzenál a nebojí se ho použít proti těm nejslabší. Peníze zde nemají žádnou hodnotu, platí se solárními bateriemi, antibiotiky, léky, tabákem a vším, co je užitečné. Ulice zničeného města brázdí Tecuovi nemilosrdní a nadržení poskoci, kteří dříve střílejí, než mluví, a pokud jste žena můžete se od nich dočkat i dalších hrozných věcí.

V hanebnosti za nim nezaostává ani jejich šéf, v minulosti podceňovaný a přehlížený Tecuo, který s nově nabytou mocí nakládá tím nejhorším způsobem. Nutí nevinné dívky ke svému obšťastňování a za cenu spousty mrtvých vytváří super vojáky s mimosmyslovými schopnostmi. Jeho protikladem je paní Mijako a její chrám, kde jsou vítání všichni uprchlíci, kteří se nechtějí připojit k Tecuovi a jenž nemají jinde zastání. A někde uprostřed těchto znepřátelených frakcí stojí Kei a Čijoko, které se snaží udržet Masaru a Kijoko naživu. Ach ta Čijoko. Absolutní bad-ass a neskutečně zábavná postava, která by v osmdesátkách nakopala prdel většině akčních hrdinů té doby. Jednou bych si chtěl přečíst komiks jen o ní.

Ale zpátky k Akirovi. Čtvrtý díl jde jiným směrem než ty předchozí, které byly založeny především na zběsilém tempu a akci. Ukazuje nám od prvních krůčků vznik nové civilizace postavené na špatných základech. Zkoumá, jak málo stačí, aby se z nás stali primitivové, kteří řeší věci tak, že někoho zabijí nebo znásilní. Připravte se také na pořádnou nálož mysticismu a náboženských narážek, především v podání paní Mijako, ze kterých můžete být zpočátku zmateni, ale které se do postapokalyptického cyberpunkového světa skvěle pasují. Čtvrtý díl odpoví na hodně otázek, které padly v dílech předchozích, zároveň další otázky padnou a většina toho zůstane nedořešena.

Jelikož není jisté, jak to dopadlo s Kanedou a ve čtvrtém díle se skoro nevyskytne, dalo by se předpokládat, že jediný mínus Otomovi jinak skvělé akčně poutavé kresby, tedy stejně vypadající hlavní postavy Kei a Kanedy, bude pryč. To by se ale nemělo objevit několik podobných postav, které jsem souhrnně nazval „muž s obvazem kolem hlavy“, kterých se tu vyskytuje několik. A samozřejmě se mi pletou i s Kei, která má také obvaz na hlavě. A když už jsem si začal říkat, že to teda nějak rozeznám, tak se Kei seznámí s kamarádem Kanedy, který se jmenuje Kai. Ten alespoň nemá obvaz kolem hlavy a vypadá jinak. Trochu.

To ale jen tak brblám, abych tomu alespoň něco vytkl, protože to zase byla kulervoucí jízda! Věc se má tak, že v podstatě vůbec nemám ponětí, jak může celé Akira série dopadnou, ale hrozně se těším, až to zjistím. Zpomalení příběhu Akiře svědčí a duchovní stránka tomu přidala pořádný grády. Mystično a náboženství já v komiksech tuze rád, jakkoliv jim v reálném životě nijak neholduji. Snad další díl vyjde co nejdříve!

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ CREW

Honzík Křepelka

Ó fretná chrochtobuznosti! Tvé mikturace jsou mi, co zprudlé žvastopunksery na plzné včele. Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy a krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to! Geek and Proud!