RECENZE: Jednou budeš Arab 5 (1992-1994) – Riad Sattouf

Když se mi do dostal ruky pátý díl komiksu Jednou budeš Arab, prolistoval jsem rychle náhodně pár stránek, aby se uvolnila ta krásná vůně papíru, kterou disponují knihy od Nakladatelství Baobab, a roztouženě zašeptal: „Konečně!“ Čtvrtý díl nám zanechal pořádný zvrat na konci, kdy Rijádův otec unesl do Sýrie malého Fadiho a zanechal zbytek rodiny ve Francii. Rijádova matka se snaží dostat svého syna zpět pomocí právníků, francouzských úřadů, příbuzných, jasnovidky i černé magie zpět. Rijádovi bratr také chybí, ale nyní mu je 14 let a začíná mít jiné starosti. Grunge a láska je ve vzduchu a Rijád se cítí připraven jít tomu naproti.

Jednou budeš Arab 5: Dospívání na Blízkém východě (1992-1994) trochu klame svým podnázvem, protože za celou dobu nevytáhneme paty z Francie. Tím samozřejmě přijdeme o hodně vtipných a zároveň i mrazivých situací, které vyplývají ze střetu kultur a jejich značných rozdílů. Trochu té blízkovýchodní odlišnosti nám autor ukáže alespoň v Rijádových představách, kde ho jeho příbuzní a přátelé ze Sýrie odsuzují a pomlouvají v určitých chvílích, které jsou v rozporu s jejich výchovou a náboženstvím. Bohužel to jsou jenom krátké střípky a je škoda, že jsme se alespoň na chvíli nepodívali někam jinam, protože kulturní propast mezi východem a západem patřila k tomu nejzábavnějšímu na celé sérii.

Těžko ale vyčítat autorovi v jeho autobiografii, že ho osud zanechal zrovna v této době ve Francii. My se tak místo sondy do společnosti a života obyčejných lidí v arabských zemích podíváme, jak vypadá dospívání na základní a střední škole v devadesátkách ve Francii. Rijád se konečně dostal do toho zajímavého věku, který skýtá mraky vtipných, trapný a bolavých situací, u kterých si autor může udělat srandu ze svého mladšího já, které je mu tak vlastní v celé sérii Jednou budeš Arab. A které vás mnohdy doženou až k slzám smíchu. Například moment, kdy si Rijád splete svojí vzlykající matku se zavřeným psem v komoře, jsem skoro nevydýchal.

Pátý díl se také liší tím, že jde více do hloubky, co se týče Rijádova nitra. Zatímco v předchozích dílech hlavní hrdina zažíval všemožné strasti a radosti jako vnější pozorovatel a my se v podstatě nedozvěděli, co si o tom všem vlastně myslí, zde jsme svědky toho, jak prožívá svoje dospívání. Přestože by se měl víc zajímat o svého bratra uneseného jejich otcem, Rijád je pohlcen světem hororového spisovatele Lovecrafta, komiksy, nadpřirozenem, novou hudbou a hlavně láskou ke své spolužačce Anaick. A není se čemu divit, koho z nás v té době zajímalo něco jiného než naše vlastní pocity? Možná je jeho bratr zrovinka někde v zaostalém a nelaskavém prostředí Sýrie a maminka je kvůli tomu nešťastná, ale obdiv od ostatních a trochu té lásky je přece nyní pro něj důležitější.

Čtenář se tak s Rijádem, který se konečně po čtyřech dílech stává hlavní postavou, může více ztotožnit. Před tím ho dokonale zastiňoval jeho otec, jenž se z okouzlujícího a zábavného otce od rodiny stal postupně zahořklým nesympatickým rasistou a zlodějem dětí. Jeho příchod na scénu ke konci knihy pomocí nevhodného žertu je geniálně vtipný a možná si trochu zastesknete, že ho v komiksu nebylo víc. I když těžko říct, ve čtvrtém díle mě už jeho věčná nespokojenost spíš štvala a jeho rasistických a homofobních názorů bylo přespříliš. Nutno podotknout, že ale většina postav komiksu má takové předsudky a autor v tomto ohledu nešetří Araby ani Francouze.

Jak už bylo výše řečeno, komiks se celý odehrává ve Francii a tomu je podřízena i celá barevná podoba. Modrá, modrá, samá modrá! Scénárista a kreslíř v jedné osobě Riad Sattouf má v sérii Jednou budeš Arab rozdělené země podle barev a zatímco většinou převládala růžová barva Sýrie, v pátém díle kraluje modrá, která v kombinaci s bílou a černou slouží pro stínování a znázornění světla a většiny pozadí. Jen občas, hlavně pro Rijádovy představy a snění, použije autor sytě rudou, aby něco zdůraznil nebo odlišil od zbytku. Jinak je kresba opravdu jednoduchá, svým způsobem milá, s převládající karikaturou, která se ke komiksu více než hodí.

V návaznosti na závěr pátého dílu, který je trochu uspěchaný, by se dalo říct, že Jednou budeš Arab 5 by slušelo spíš označení 4 a půl, protože se v něm nestane v podstatě nic zásadního a funguje spíš jako mezistupeň pro díl další. Místo střetu kultur, tak zásadní pro minulé díly, dostaneme vskutku humorný příběh o dospívání puberťáka, jenž těžko zapadá do kolektivu. Což není vyloženě špatně. Riad Sattouf je rozeným vypravěčem a umí svoje historky z mládí podat neuvěřitelně zábavným a poutavým způsobem, že knihu stejně jako předchozí díly slupnete za chvíli a bavit vás to bude od začátku až do konce. Přestože jsem očekával něco jiného, Jednou budeš Arab patří určitě k těm nadprůměrnějším komiksům. V dalším díle se snad podíváme i jinam.

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ BAOBAB

Honzík Křepelka

Ó fretná chrochtobuznosti! Tvé mikturace jsou mi, co zprudlé žvastopunksery na plzné včele. Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy a krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to! Geek and Proud!