RECENZE: Azimut – kniha druhá – Wilfred Lupano

Od vydání prvního dílu komiksu Azimut uběhlo dlouhých pět měsíců, a když se mi dostalo pokračování do ruky, uvědomil jsem si, že si vlastně vůbec nepamatuji, o co tam šlo. Jasně, vzpomínky na úžasně krásný fantaskní svět, kde se neobyčejné postavy a tvorové honí za časem, mi samozřejmě zůstaly, ale co bylo cílem každé jedné skupinky postav, které se v hojné míře v komiksu vyskytly, se mi ztratilo v mlze. O to větší pro mě byl údiv, když jsem otevřel první stránky a nenašel shrnutí prvního dílu, které by mi pomohlo alespoň objasnit, co se to vlastně děje. A tak jsem si musel přečíst znova celý první díl, abych byl v obraze.

A to je na začátek malinký nešvar začátku druhého dílu. Azimut 1 se odehrává v neznámém bizarním světě tak napěchovaném různými událostmi a s tak obrovským množstvím postav, že není v silách takové množství informací udržet delší dobu. Alespoň pro mě, nechci nikoho podceňovat. Pět svazků Azimutu mělo buď vyjít v jedné knize, kde by si čtenář krásně vychutnal celý příběh pospolu, nebo si počkat na vydání druhého dílu a přečíst si oba komiksy za sebou. Nebo, jak už jsem podotknul, dát na začátek alespoň krátké shrnutí s medailonky postav, aby si čtenář dal všechny spojitosti dohromady.

Když ale překonáte všechny strasti času spojené s rekapitulací prvního dílu, můžete se znovu ponořit do úžasného a nádherného světa neomezených možností a prapodivných fantaskních tvorů (speciálně ptáků), které vyšly z pera Wilfreda Lupana a Jean-Bapitiste Andréaeho. Sympatické a originální postavy, které nám autoři představili v minulém díle, budete milovat stejně jako poprvé. Nové charaktery se ale nenechají zahanbit a v originalitě a v oblíbenosti jim tvrdě šlapají na paty. Přestože se komiks nese především na vlně zábavy, připraví si pro nás i pár temných chvil, díky kterým vám svět Azimutu ještě víc vtáhne a nepustí.

Pokud máte rádi fantasy s lehkou příměsí steampunku a břitkého pratchettovského humoru, bude Azimut to pravé počteníčko a pokoukáníčko pro vás. Humor funguje i ve druhém díle na výbornou a kromě vždy vtipných hrátek se slovy, kdy mě zaujalo především spojení pohlavní přeborník, musím především zmínit celý královský dvůr v Pidistánu, jejichž obsese dlouhýma ženskýma nohama a neschopnost vydržet při vědomí, když je navštíví Manipu nebo její matka, mě vždy dostala do kolen. Encyklopedické vsuvky na konci kapitoly by si zasloužili svoji vlastní populárně naučnou knihu o fantastických zvířatech, protože velkokukačka černá a její pářící rituály mě dohnaly k slzám smíchu.

Nad neotřelými nápady a výmysly autorů vám bude občas rozum stát a díky svižnému a zábavnému příběhu bez hluchých míst si budete na konci přát, aby místo dvou kapitol byly, stejně jako u prvního dílu, alespoň tři. A nejen kvůli tomu. Finále působí hrozně uspěchaně a než si ho začnete pořádně vychutnávat, jste na konci knihy a v duchu si říkáte: „To je opravdu všechno, dal bych si klidně ještě nášup!“ Hlavní postavy by si určitě zasloužili velkolepější a srdceryvnější rozloučení.

Ale tento nedostatek na závěr zachraňuje překrásná kresba, díky které dokážete odpustit prakticky cokoliv. Netroufám si říct, jestli by mě komiks dokázal tolik pohltit, kdyby nebyl tak jedinečně ilustrován. Kresba tvoří minimálně 80% úžasnosti celého komiksu. Na větším formátu komiksu krásně vyniknou jednotlivé detaily, perfektní stínování i kombinace fantaskních a groteskních prvků. Každá postava má jedinečnou kresbu a autoři věnovali velkou pozornost i jejich oděvům (matka Manipu se svojí světelnou zbraní je top). Nejvíc ze všech kreslených panelů v Azimutu mě zaujala skvostná, lehce zamlžená snová sekvence Evžena s Časorváčem. Neskutečná podívaná.

Pokud se budete chtít pustit do komiksu Azimut (a to byste měli), doporučuji číst první a druhý díl hned po sobě, abyste neskončili s paměťovou mezerou jako já. Grafická novela patří rozhodně k těm nadprůměrnějším komiksům, už jenom díky abnormálně krásné kresbě. Kdo má ale rád Pratchetta a jeho bláznivou Zeměplochu, bude v komiksu jako doma a užije si kromě kresby i skvělý humor a mnohdy až šílené nápady autorů. Doporučuji.

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ CREW

Honzík Křepelka

Ó fretná chrochtobuznosti! Tvé mikturace jsou mi, co zprudlé žvastopunksery na plzné včele. Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy a krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to! Geek and Proud!