Skip to content Skip to sidebar Skip to footer

RECENZE: Parchanti z Jihu 1: Takový to byl muž – Jason Aaron

Když se řekne americký vidlák neboli redneck (jak se jim říká za mořem), vždy si představím otylého muže s knírem a pivním pupkem, jak sedí v lacláčích se slamákem na hlavě na zápraží svého domu, popíjí teplé pivo, kouří ubalené čvaňháro, kyne hlavou na svojí manželku/sestru a přemýšlí, jestli si zahraje na bendžo, co se mu tam v rohu válí. Burani z amerického jihu mě vždy fascinovali. Vždycky si užívám jejich tupost, buranství a směšnost, když se některý z nich vyskytne v nějakém filmu nebo seriálu. Když tedy vyšel komiks s názvem Parchanti z Jihu, nemohl jsem se dočkat, až si jeho prostřednictvím dopřeju novou dávku vidláctví.

Parchanti z Jihu nás v prvním díle zavedou do městečka Vidlákov (nejsem si úplně jistý, jak se to město jmenuje, ale takhle ho tam na začátku nazývají) v okrese Craw, kam se vrací postarší chlap Earl Tubb, aby vyřídil prodej domu, ve kterém strávil svoje dětství. Při návštěvě místního pajzlu potká jednoho starého známého a z jejich setkání vyústí konflikt mezi Earlem a místním trenérem středoškolského fotbalového týmu a samozvaným vládcem městečka Eulessem Bossem. Místní král vidláků ale není jediná starost, se kterou se musí vyrovnat. Také jeho minulost a nevyřízené spory s otcem mu šlapají na paty a hlásí se o slovo.

Už první stránka zobrazující kálejícího psa u odpadků na kraj i nám poměrně slušně napoví, co můžeme na příštích 132 stranách čekat. Burany, pečená žebra, americký fotbal, pivo, vlajky konfederace a další typické jižanské věci zabalené do těsta sprostých nadávek a osmažené na oleji násilí. Ano, v Parchantech z Jihu se nejde pro pěst a nadávku daleko a stačí opravdu málo, aby tě někdo hned přetáhl klackem nebo poslal do prdele. A jak už obálka napovídá, v komiksu se to bude mlátit hodně a připravte se taky na množství ultranásilí, stříkající krve a rozmačkaných ksichtů.

Autoři pojali komiks jako takovou oslavu křupanství a zároveň vyrovnání se s vlastní minulostí strávenou na Jihu, který milují a nenávidí zároveň. Za hlavního hrdinu si neobvykle zvolili asi šedesátiletého dědu, jenž stejně jako oni z Jihu utekl. Okolnosti ho ale donutí k návratu a díky pár událostem se stane součástí vcelku jednoduchého a stokrát omílaného příběhu, kdy hlavní postava vezme zákon a klacek do vlastních rukou a začne ve své bývalé domovině dělat pořádek, na který si policie netroufne. Navzdory neoriginální zápletce nabízí příběh opravdu zábavnou a čtivou sondu do života amerických rednecks, kde můžeme jen těžko říct, jestli se tohle opravdu stále na Jihu děje nebo je to už překonané klišé. Ale to nevadí, hlavně že to je zábava.

Kresba je přesně taková, jakou byste od Jihu čekali – ostrá, drsná, nekompromisní, nehezká, s převládajícími barvami hnědé a červené (zvlášť poslední jmenovaná krásně vynikává v nočních scénách). Většina postav má tak ohyzdný obličej, že kdybyste je potkali na ulici, pravděpodobně se jim vyhnete. Nebo si alespoň pomyslíte, že ten incest v rodině se jim moc nepovedl. Přesně takhle si představuji americký jih plný buranů. Jason Latour vystihl jeho náladu a atmosféru dokonale. Především ale autor exceluje v precizní hře světla a stínů, která jen podtrhuje temný příběh odehrávající se na stránkách.

První díl komiksu Parchanti z Jihu splnil přesně má očekávání, která jsem do něj vkládal. Chtěl jsem si přečíst zábavný příběh o jižanských vidlácích, o jejich životě, agresivitě, nenávisti a hlouposti a to vše jsem dostal. A navrch ještě recept na smažené jablečné koláčky, což zní jako něco, co se na Jihu určitě denně jí. Pro koho jsou američtí křupani stejně fascinující jako pro mě, neměl by Parchanty vynechat. Děj je sice trochu předvídatelný a zvrat na konci očekáváný, přesto si další díl a další porci vidláctví rád znova vychutnám. Měly by vyjít, jestli dobře počítám, ještě další tři díly.

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ CREW

8/10

Hodnocení

Asi ne pro každého, ale já si ten syrovej, drsnej a špinavej Jih užil.