RECENZE: Eternals - komorní marvelovský velkofilm - Nerdopolis

Eternals byli avizováni jako jakýsi milník ve smyslu, že se už tak velmi nabobtnalý marvelovský vesmír dočká filmu, který ukáže odlišný přístup k superhrdinské látce. Oscarem nedávno oceněná režisérka Chloé Zhao tak naservírovala na jednu stranu rozmáchlý sci-fi velkofilm, jehož příběh se odehrává napříč věky, ale v zásadě jde o komorní drama velice malé a uzavřené skupinky nadlidí.

Eternals na Zemi přicestovali před 7000 lety, aby zdejší obyvatelstvo ochraňovali před tzv. Devianty, kteří se krmí inteligentním životem. Během historie tak tito supersilní strážci s různými schopnostmi bojují s těmito monstry a zároveň tak trochu provázejí lidstvo evolucí a ovlivňují chod jejich dějin. Však se také někteří honosí velkými jmény jako Ikaros, Théna, Gilgameš apod. Vzhledem ke své nadřazenosti ale nemají vlastně nikoho jiného než sami sebe. Co se může stát, až vyhubí všechny Devianty a oni se rozhodnou žít své životy jeden bez druhého? A jaký je jejich skutečný účel? Skutečně jsou jen štítem proti krvelačným monstrům?

Eternals jsou filmem dvou poloh. V některých pasážích jsou nám servírovány akční scény, CGI bitvy mezi Eternals a Devianty, stejně jako velké záběry třeba z vesmíru, které se střídají s malými příběhy jednotlivých hrdinů. Někteří k sobě cítí lásku, jiní žárlí na druhé, některé zase trápí, co si lidi jsou schopni navzájem provádět. Snímek se odehrává navíc jak v přítomnosti, tak retrospektivně ukazuje příchod Eternals a střípky z jejich působení zde na Zemi. Jinými slovy první, co člověka napadne, jestli toho na jeden film není moc.

V tomhle ohledu ale Zhao boduje minimálně v představení postav. Přestože zde máme velkou skupinu hlavních postav, prostor dostávají dostatečně všichni, takže divák má možnost pochopit jejich povahy, vztahy mezi nimi a víc se do nich vcítit. Překvapující je až vlastně, že každá z těchto postav má v příběhu vlastní dějový oblouk nebo aspoň oblouček, což je skoro až úctyhodné. Navíc v rámci těchto vyprávěcích technik stíhá režisérka řešit otázky o etice, náboženství, o tom, kam jako lidstvo směřujeme a podobně. Ale nalijme si čistého vína, zase o víc než jen o popcornové nahazování různých témat nejde.

Co Eternals odlišuje v podstatě od většiny komiksových filmů je také de facto neexistující záporák. Jak se totiž ukáže několik tisíc let budovaná situace vede spíš k eskalaci vnitřních konfliktů a celkově jde o větší problém z hlediska morálního, co je správné udělat než jednoduše o to, že je potřeba vyfackovat další Devianty, kteří se na zemi po 500 letech objevili. Nemluvě o tom, že ani s nimi není situace jednoznačná. Nepřekvapí tak, že film vyvolává rozporuplné pocity.

Především ti, kteří jsou zvyklí na přímočařejší vyprávění, mohou být zklamaní. A to i přestože po akční stránce jde o další dobře zvládnutou marvelovku. Akce není málo, je více než slušná a hlavně pokaždé přehledná. Nechybí ani klasické marvelovské atributy, jako třeba “funny guy”, kterého tady reprezentuje Kingo s tváří indického herce Kumaila Nanjianiho. Zejména jeho interakce s jeho sidekickem a jeho hlášky vytváří spoustu vtipných situací. Na druhou stranu jakoby se do filozofického rámce, který se film snaží reprezentovat, nehodí.

A tak je to s Eternals celou dobu. Na jednu stranu hledají svůj směr, ale marvelovská mašina jim stejně tak trochu vtlačuje vlastní formu. Chvílemi to funguje, chvílemi se to bije. I přestože musím říct, že jako celek jsem film vnímal kladně, ta jistá ambivalence ve mně zanechala minimálně zmatené pocity. I přes spoustu kladů, mezi které patří třeba skvělý soundtrack Ramina Djawadiho, je ta jistá nevyrovnanost znát celou dobu. A i přes snahu vtisknout filmu nějakou větší duchovnější rovinu, jde přeci jen o naleštěné hollywoodské pozlátko, ne o autorskou výpověď.

Eternals zkrátka uvízli mezi snahou o hloubš pojatý film a tradičním marvelovským blockbusterem. Asi je to mým pozitivním přístupem k životu, spíš mi to sedlo, ale objektivně chápu všechny, kteří film nepřijali. Zní to jako, kdybych si to nechtěl s nikým rozházet, ale tenhle snímek prostě rozdělovat bude. Protože na jeden film tam toho prostě asi moc je.

7/10

Hodnocení

Dvě a půl hodiny mi celkem příjemně utekly. Bavily mě osobní příběhy, užil jsem si i akci, přesto mírnou pachuť, že výsledný tvar není úplně harmonický, nedokážu ze sebe setřepat. Fanoušek ve mně hodnotí lépe než objektivní kritik, který by měl dát 6. Jsem zvědavý, jak na mě bude působit v budoucnu druhá projekce.