RECENZE: Nebeský bibendum – Nicolas de Crécy

Grafická novela s poetickým názvem Nebeský bibendum od francouzského umělce, spisovatele a kreslíře komiksů Nicolase de Crécyho nás zavede na šílenou jízdu do imaginárního města New York nad Loirou, kam jednoho dne připluje na lodi mladý tuleň Diego. O berlích a s jednou botou se vydá prozkoumávat obří město, kde potkává samé prapodivné postavy, jenž mají v plánu využít Diega pro své vlastní záměry, které všechny směřují k soutěži o Nobelovu cenu lásky. Ta by měla být katalyzátorem změn, což se ale nelíbí místnímu ďáblovi, který se rozhodne jednat.

Bizarnost celého komiksu začíná hned na první straně, kdy se nám představí vypravěč Lombax v podobě otylé useknuté hlavy s červeným kloboukem. Profesor Lombax není úplně klasický vypravěč. Nejen kvůli tomu, že nemá tělo, že jezdí na praseti a že se v jisté části komiksu stane plackou a potká sám sebe. Také proto, že často přerušuje hlavní příběh jednotlivými pomlkami, právě když ho napadne myšlenka, kterou musí sdělit čtenáři a nebo když se začne něco dít v jeho přítomnosti. V průběhu vyprávění hlavního příběhu tuleně Diega dokonce přesune čtenářovu pozornost na svůj vlastní příběh a na konci prvního alba o vypravěče úplně přijdeme, protože se děj dostane do jeho současnosti. Pravděpodobně.

Určení časové posloupnosti příběhu není totiž úplně zřejmé. V matoucím nelineárním vyprávění se minulost, přítomnost a budoucnost prolínají sem a tam, sny se kříží s realitou a vyžaduje velkou dávku pozornosti a představivosti, aby si čtenář uvědomil, co se právě děje. Pochopit hlavní příběh ve skutečnosti není zase tak složité, ale všechny myšlenky, dialogy, dějové odbočky, plány, pohnutky, skryté myšlenky a časové nejasnosti vytvářejí z komiksu Nebeský bibendum opravdový oříšek na přečtení, který ve vás může vyvolat až pocit frustrace z faktu, že nechápete všechno, co se před vámi odehrává.

Určitě to bude chtít opětovné přečtení, aby čtenář dostatečně mohl ocenit šílenou a geniální mysl Nicolase de Crécyho, jeho vizi a všechny alegorie a metafory, které se v jeho dílu hojně vyskytují. Ani přemíra textu v každé bublině čtenáři neulehčuje cestu bizarním komiksem. Květnatý jazyk a občas těžce uchopitelná rétorika postav ve smyslu „co to sakra melou“ působí, jako by si autor trochu honil triko na čtenáře, jak dlouhé a bohaté souvětí, které by se dalo zmáčknout do pár srozumitelnějších slov, dokáže napsat. Nevzpomínám si, že bych někdy četl něco tak náročného, ale zároveň tak zábavného.

Přes všechny výtky totiž nemohu popřít, že jsem si čtení komiksu velmi užíval. Ať už díky podivuhodným postavám (těm hodným i zlým, těžko říct, kdo byl kdo), u kterých exceloval především neskutečně vtipný ďábel (pro mě hlavní postava celého komiksu) se svými třeskutými proslovy a monology. Nebo díky celému novému fantasknímu světu smrsknutému do obrovského gotického města výstřelků New Yorku nad Loirou, které vizuálně připomíná Gotham, ale v šílenostech ho předčí na plné čáře. Nebo díky groteskním situacím a absurdním scénám, které celý příběh provázejí a unikátní kombinaci všech literárních žánrů, na které si dokážete vzpomenout.

A samozřejmě také díky charakteristické Crécyho kresbě. Použití plných pastelových barev a detailního vykreslení postav a města v kombinaci s karikaturou, tak příznačnou pro autorova díla, dotváří podivuhodnou krásu celého komiksu. Crécy používá dva styly kresby, kdy ostré tahy černé barvy na zdůraznění rysů střídá s nezřetelnými, jakoby v oparu zahalenými obrazy, které ve čtenáři vyvolávají pocit snových výjevů a vypadají opravdu nádherně. Stejně jako ve Visa transit, i zde musím vypíchnout opravdu ošklivé obličeje všech postav, které jsou mnohdy až tak moc nehezké, že jsou svým způsobem krásné. Určitě si každý panel pozorně prohlédněte, stojí to za to. Za pozornost stojí i větší formát celého komiksu, který jen podpoří úžasnou kresbu a který s přehledem vítězí nad ostatními komiksy v mojí soukromé sbírce.

Grafický román Nebeský bibendum patří k těm dílům, u kterých vás hnedka napadne, kolik stimulantů do sebe musel autor nacpat, aby vymyslel takovou šílenost. Takovou vtipnou ujetost a vizuální ztřeštěnost přece nemohl střízlivý člověk vymyslet. Tento opus magnum Nicolase de Crécy není lehké čtení a občas ani moc příjemné. Je také možné, že vám to bude připadat jako slátanina chorého mozku, kterou ani nedočtete do konce. Mně ale komiks zvláštním způsobem zahrál na tu správnou notu úchylnosti a určitě se do Crécyho zvláštního města, které není hezké, ale za to dvojnásob fascinující, rád ještě jednou podívám.

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ MEANDER

Honzík Křepelka

Ó fretná chrochtobuznosti! Tvé mikturace jsou mi, co zprudlé žvastopunksery na plzné včele. Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy a krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to! Geek and Proud!