RECENZE: Usagi Yojimbo 35 – Návrat domů – Stan Sakai

Jedna z nejdéle vydávaných komiksových sérií Usagi Yojimbo se dočkala dalšího dílu, teprve druhého od změny vydavatele, zvětšení formátu a přidání barev, s podnázvem Návrat domů. Ušatý samuraj Usagi se, jak už název napovídá, vrací do své rodné domoviny v severní provincii, ke které ho váže několik hořkých vzpomínek, ať už se jedná o smrt jeho bývalého lorda a pána Mifuneho nebo nešťastná láska ke krásné Marice. Jak by se dalo u Usagiho očekávat, návrat nebude příliš klidná nebo příjemná záležitost a místo radostných shledání se starými příteli, čeká sympatického samuraje bez pána jen další boj, intriky a střet s nevyřešenou minulostí.

Návrat domů oproti předchozímu dílu nabízí pokračující dějovou linii ve všech třech povídkách. Příběhový oblouk v podobě prohrané války lorda Mifuneho a konfrontace Usagiho s realitou a novými pořádky v jeho domovině, dodají celému komiksu na větší osudovosti. Lehce temný a vážný tón oproti některým předchozím povídkám, kde se vyskytovalo dost humorných situací a fantasy prvků, způsobí, že se z grafické novely stane opravdu vzrušující drama. Neúspěchy, celková drsnost příběhů a ukázka toho, že i Usagi není nepřemožitelný, přispívají k větší uvěřitelnosti a epičnosti celého komiksu.

První příběh Tatami se točí okolo důležitého čajového obřadu, ke kterému jsou potřeba japonské rohože tatami. Králík Usagi se přidá ke strážcům, jejichž úkolem je ochránit rohože před nepřáteli jejich pána. Napínavá povídka plná bojů vás ihned vtáhne do děje a u nekompromisního konce vám zatrne, protože čest a věrnost je pro samuraje svatá a povinnost giri samozřejmá. Jen škoda otevřeného konce, pokračování se snad ale dočkáme v dalších souborných vydáních povídek. Povídku Tatami si užijí především milovníci obřadů a zvyků v zemi vycházejícího slunce. Autor nám poutavou formou ukáže výrobu japonských rohoží a stránka poznámek na konci povídky nás dovzdělá v celé jejich problematice.

I druhá povídka nám představí a vysvětlí něco nového z japonské kultury. Znaky na Usagiho kimonu hlásají příslušnost k jeho pánu a to se stane hlavním tématem příběhu s názvem Mon (erbovní znak). V nejkratší povídce v Návratu domů se odehraje na pár stránkách strhující hra zrady, křivd, nenávisti a zbabělosti. Od Usagiho je vcelku nerozumné promenádovat se v „barvách“ svého bývalého pána na území, kde skoro každý ve válce s lordem Mifunem ztratil blízkého přítele nebo příbuzného, a nikdo ho tu nechová v lásce. A taky se mu to pochopitelně vymstí.

První dvě povídky slouží jako odrazový můstek k nejzásadnější (alespoň pro ty, co nečetli všechny díly) povídce komiksu Návrat domů, kde se Usagi dostane do své rodné vesnice. Nejen že se potkáme s jeho starou láskou a rivalem z dětství, také se dozvíme pro mě absolutně překvapující informaci o Usagiho plodu zakázané lásky. A to vše na pozadí intrik a bojů o vesnici, jenž by měla padnout pro vyšší dobro, a která se zaobírají otázkou, kam až může sahat oddanost vašemu bývalému pánovi. Právě díky těmto střípkům z minulosti, mám ještě větší chuť přečíst si předchozí díly, abych dostal ucelený pohled na historii králíka Usagiho. Komiks si ale užijete a pochopíte i bez toho, zásadní informace z minulosti potřebné pro celý příběh nám jsou průběžně sdělovány.

Je až s podivem, že si komiks s ušatým roninem drží kvalitu a zábavnost, přestože se jedná už o 35. díl. Neskutečné. Po komiksech Nebeský bibendum a World of Warcraft – Kletba Worgenů bylo velmi osvobozující a příjemné si přečíst něco, kde není tuna textu v každé bublině a kde se muže občas stát, že kromě klasického zvolání v zápalu boje „hyjááá“ není na strance ani jediná věta nebo slovo. Přesto dokáže Stan Sakai říct vše tak, aby vyjádřil a čtenáři dodal vše potřebné k maximálnímu zážitku ze čtení.

Po minulém díle jsem si zvykl na použité barvy, ale i tak si myslím, že si s nimi mohli dát větší práci. Jinak mě kresba Stan Sakaie baví víc a víc (až teda na generické nohsledy, mezi kterými nenajdete rozdíl). Přijde mi úžasné, jak moc silně dokáže autor vyjádřit emoce ve své jednoduché kresbě. Za všechny stačí zmínit smutek Mariko na konci posledního příběhu, který zachytil Stan tak dokonale, že vás to úplně vezme za srdce. Ač by se podle dětského ztvárnění postav s roztomilými hlavami zvířat mohlo zdát, že je komiks pro děti, opak je pravdou. Díky hojnému počtu zabíjení, páchání sebevražd a temnému tónu celého komiksu doporučuji Návrat domů spíš dospělejšímu čtenáři.

Na závěr se sluší říct, že na nejnovější komiks Usagi Yojimba jsem se těšil opravdu moc. Tak moc, že jen co mi přišel, netrpělivě jsem roztrhal balicí papír a pustil se nadšeně do čtení. A nebyl jsem zklamán ani v nejmenším. Temné ladění slušelo komiksu převelice a já si užíval každou stránku. Zajímavé příběhy a zmínky o minulosti mě rozhodně navnadili na přečtení předchozích dílů. Musím si je přečíst co nejdříve!

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ CREW

Honzík Křepelka

Ó fretná chrochtobuznosti! Tvé mikturace jsou mi, co zprudlé žvastopunksery na plzné včele. Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy a krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to! Geek and Proud!