RECENZE: Snake Eyes – G.I. Joe Origins je akční jednohubka

Akční filmy podle G.I. Joe, tedy úspěšné série hraček, se na plátnech objevily již dvakrát. A pokaždé šlo o přímočarou akčňárnu, která se s dějem moc netrápila a nebrala se moc vážně. Co se týče děje, tak to se nesnaží změnit ani třetí přírůstek do party, který se rozhodl zaměřit na nejznámějšího člena této protiteroristické jednotky Snake eyese. Akorát se bere o něco vážněji.

Nejdřív trocha faktů pro ty, co tápou. G I. Joe je mezinárodní špionážní organizace s těmi nejlépe trénovanými agenty a vojáky, kteří do roztrhání těla, za pomoci skvělých technologií a mnohdy ještě lepších zbraní, bojují proti terorismu. Zejména proti stínové organizaci Cobra, která by ráda viděla svět v plamenech a rozpoutala nějaký pořádný globální konflikt. Snake Eyes je asi nejznámější člen této elitní skupiny. Jde de facto o ninju/assassina, který se vyznačuje tím, že neukazuje obličej a nemluví. Při jisté nehodě totiž utrpěl mimořádná zranění a mimojiné přišel o hlasivky. G.I. Joe: A real american hero je jinak řada hraček od společnosti Hasbro – podobně jako Transformers – a na jejich motivy vznikly třeba komiksy, animované filmy a seriály a nakonec i hollywoodské bijáky.

Ani jeden z filmů narozdíl od Transformerů (se kterými mohl vzniknout crossover!) nebyl moc velký hit. První díl dokonce při rozpočtu 175 mega vydělal jen 300, takže šlo de facto o propadák, ale jako reklama na hračky asi fungoval, když vzniknul druhý díl a teď to Snake Eyes zkouší znovu. A jde na to jinou cestou. Zatímco první dva díly sázely na hollywoodské celebrity – Channinga Tatuma, pak ještě Dwayna Johnsona – a na akci řízlou trochu sci-fi prvky, Snake Eyes přivádí na scénu docela neokoukaný casting a většinu času ve filmu o sebe řinčí katany a vzduchem létají kopy a pěsti.

Do hlavní role producenti obsadili Henryho Goldinga, který převzal štafetu po Rayi Parkovi, který řádil v předchozích filmech tak, jak Snake Eyes řádit má, tedy zahalený a němý. Henry mě neuráží, především díky Gentlemanům u mě má jedno významný plus, ale minimálně akční scény jako Ray nezvládá… To je jasný, a nikdo to po něm nechtěl, ale jako herec mi přijde slušný a myslím, že před sebou má pěknou kariéru. Takže rozumná volba.

Scénář je hodně jednoduchý, s některými věcmi pracuje na sílu a mnohá klišé jsou občas až trochu směšná. Malý Snake Eyes jako dítě vidí, jak mu popraví otce, od té doby se světem protlouká bez identity a těžko říct jak, ale vyroste z něj pouliční rváč, který si přivydělává bitkami v kleci do doby, než ho osloví tajemný Kento napojený na Yakuzu, ať pracuje pro něj. Že mu za odměnu doručí vraha jeho otce! Jak by to Snake mohl odmítnout.

Později se ale rozhodne osvobodit jistého Tommyho, kterého chce Kento zabít, a který je náhodou Kentův bratranec, co dostal přednost v nástupnictví do čela klanu Arašikage, tajemných ninjů, kteří údajně střeží harmonii v Japonsku už od 17. století. Svým činem získá Tommyho důvěru a divák, který pár filmů viděl, pochopí, že to je Kentova léčka, jak Snakea do klanu propašovat s nějakým úkolem a cílem tenhle klan rozvrátit. Což se docela záhy potvrdí…

Příběh se skrz tuhle ninjovskou/japonskou linku snaží přenést váhu na východní mystiku, ale takovým tím způsobem naivního amíka a evropana, který si představuje, že ninjové náročně trénují, a pak si předávají moudra typu: “Jen s prázdným srdcem můžeš naplnit svůj život novým smyslem” nebo “S pokorou a úctou nejdál dojdeš.” Což už je dneska možná trochu laciný. A jak jsem psal na začátku, v tomhle ohledu se film tváří trochu vážněji a moc si nehraje s nadsázkou.

Snímek servíruje taky jedno klišé za druhým. Nejvíc vyčnívá asi, že i když se Snake několikrát zprotiví pravidlům klanu, za která hrozí smrt, vždy je mu odpuštěno. Nebo ve snímku figuruje šéfka ostrahy Akiko, která Snakovi nevěří, ale nakonec mu věřit začne a to i přesto, že se evidentně chová tak, že si právě důvěru nezaslouží. Nemluvě o tom, že supercenný šperk se zvláštními schopnostmi je zavřený v sejfu s jedním tlačítkem a otevřít jde jen krví Arašikage, kterou nakonec není moc těžké získat… Raději nepitvat, v těhlech intencích jede film ty nejjednodušší šablony a laciné berličky.

Nicméně Snake Eyes má být v první řadě akčňák, na tomhle poli je to o něco lepší. I když na začátku jsem se zhrozil, protože Snakova pouliční bitka byla natočená tak roztřesenou kamerou a stříhaná tak freneticky, že jsem nebyl daleko od pozvracení se ze závratě. Ale jinak, i přestože jde o digifest, se to během filmu trochu zlepšilo a na jednotlivé šermovačky a bitky se dívat dá a celkem baví, jakkoliv nepřináší nic převratného. Člověk akorát musí zkousnout takové ty tradiční nedostatky, že i když jde na hrdiny přesila třeba 50 ku 1, tak tradičně všichni protivníci přicházejí tak příhodně po jednom, po dvou, že není problém přeprat i taková kvanta lidí. Podobně i na ty nejlepší zápasníky a šermíře nikdo nezaútočí dobře mířenou dávkou ze samopalu, něco jaká á la Indiana Jones, místo toho vždy vyrazí na porážku v boji jeden na jednoho.

Jinak se ale film chová jako poctivý origin, který se snaží ustanovit, nebo v tomhle případě ustálit Snakův charakter. Ukázat, co ho k “Joeům” pomalu vedlo, stejně tak přivádí další figury, které budou mít pro Snakovu budoucnost význam, jako třeba právě Tommyho. V jádru jde ale o prvotřídní superjednoduché béčko (co taky čekat od filmu podle hraček), který se snaží ve vcelku zajímavých japonských kulisách nešetřit s akčním výplachem, aby diváka nenudil. Ani neslibuje víc, pokud na tuhle hru přistoupíte, ty dvě hodiny v kině budou fajn. Ambice vyrovnat se áčkovým hollywoodským bijákům tady určitě ale není.

Libo-Wan Kenobi

I am ONE with the Force and the Force is with me!

Geek and Proud!