TOP 10: Nejlepší hlášky z Červeného trpaslíka podle Honzíka Křepelky

S fenoménem seriálu Červený trpaslík jsem se poprvé potkal na základní škole, když mi jeden hodný spolužák oznámil, že jsem užitečnej, jak automat na kondomy ve Vatikánu. Moc jsem tenkrát tu větu nechápal, ale moc se mi líbilo spojení slov kondom a Vatikán. Zeptal jsem se ho tedy, z čeho ta věta je a on mi odpověděl: “Ty vole to je Červenej trpaslík, tos ještě neviděl?” Neviděl. Běželo to ale tenkrát v televizi, tak jsem se koukl. A zrodila se láska na celý život.

Vytvořit tuto TOPku byl nadlidský úkol, protože těch hlášek je v seriálu abnormální množství a bylo tedy těžké rozhodnout, které jsou podle mě ty nejlepší. A to jsem si určitě na některé mé oblíbené nevzpomněl. Hlášky nemají žádné speciální pořadí, psal jsem je tak, jak mi vytanuly na mysli. Konec kecání, tady je TOP 10 Honzíkových nejoblíbenějších hlášek z Červeného trpaslíka:

1. Ozvěny budoucnosti

Rimmer: “Jak můj otec říkával: ‘Čerstvý krátký sestřih a nablýskané holinky a zvládneš všechno na světě.’ Což prohlásil pár minut před tou nešťastnou sebevraždou.”

Vztah Arnolda se s jeho otcem byl vždy složitý. O to více, když v jednom díle spáchal sebevraždu, zatímco v dalším díle teprve Arnold zjistil, že jeho otec před třemi milióny lety skopal. Přijde vám zvláštní, že tu zprávu dostal teprve teď? Co byste chtěli, obyčejný poštovní průměr.

2. Queeg

Lister: “Hm, já ti ani nevim. Nás měla na zemák slečna Fosterová. Jednou s náma byla na letním táboře v Ganwy. A já jsem měl stan hned vedle ní. A najednou mě v noci vzbudil takovej fakticky divnej zvuk. Ta si nemyslela, že lidi jsou lepší než stroje.”

Jedna z těch hlášek, které můžete pořádně docenit až v pozdějším věku, kdy konečně pochopíte, co to vlastně tenkrát bylo za divnej zvuk. Je to tak vzrušující odhalení, že vám z toho určitě upadne skateboard. A je jedno, že zrovna nejste na golfovým hřišti, hlavně odstraňte tu díru v písku po vašem zadku.

3. Roztavení

Kryton: “Pan Jean Sartre, pane.”
Rimmer: “Kdo?”
Kryton: “To je filozof, existencialista.”
Kryton: “Víš, Sartre, existencialisty tady nemáme v lásce. A vůbec nestojíme o to, aby nám tu filozofové honili vodu v černých rolácích a blbli lidem hlavu teoriemi o bezúspěšnosti bytí a absurdnosti kosmu, rozuměls?”

Arnold Rimmer na planetě parafínů sestaví partu drsňáků s názvem Arnieho sbor mazáků a rozhodne se pod rouškou světla zaútočit přes minové pole (to je poslední, co by čekali) na velitelství nepřátel. Nebude to ale lehký úkol, protože dostal k ruce ten nejhorší spolek slavných historických parafínů, na kterých musel, žel Bohu, spočinout jeho zrak. Vejrajícího Gándhího s plenou a kleštěnce Františka z Assisi by ještě zvládl, ale existencialistu? Hnus…

4. Škvíra ve stázi

Lister: “Jak to že mě každá nechá kvůli úplnejm magorům? Jak to že dostanu kopačky kvůli chlapovi, co nosí rolák a kouří fajfku? A baští jenom přírodní jogurt! Je ohleduplnej, cituplnej, duchaplnej a Bůh ví, čeho všeho je ještě plnej. Je posedlej cenou nemovitostí a život tráví ve starožitnictví, kde hledá výhodný koupě a pije víno. Nikdy ne pivo, že jo, vínečko! ‘Co si dáš k těm cornflakeům, zlato?’ ‘Dám si trochu vína, pusinko.’ Do pytle!”

Kluci z Trpaslíka se dostanou kouzelnými dveřmi do minulosti a Lister se dozví, že jeho láska Kochanská si našla šamstra, který hromadí majetek a každé úterý hraje squash s panákem jménem Gerald. Nakonec ale zjistí, že to je on sám z budoucnosti. Po výměně názorů a rady, na jakou hru nemá Lister chodit do divadla, následuje perfektní scéna, kdy Kocour vytáhne flašku vajna, kterou jim tam zčořil a rozesměje tak smutného Listera.

5. Polymorf

Kryton: “Je tady.”
Kocour: “Kde?”
Kryton: “Někde.”

Pokud se v místnosti nachází nebezpečný tvor, který se může proměnit prakticky v cokoliv, třeba i v šamanský kebab po ďábelsku, tak nějak doufáte od vašeho kolegy trochu konkrétnější odpověď. Ale co čekat od androida s hlavou jak hypermoderní kondom.

6. Já na druhou

Rimmer: “Teď, když jsem odsouzen, tak ti to řeknu. Polévka gazpacho. Nejhezčí večer mého života. Pozvali mě ke kapitánovu stolu. A to jsem byl v podniku pouhých čtrnáct let.”

Skvělá epizoda, která rozšíří vaše kulinářské obzory. Přestože vrchol většiny z nás na poli kuchařského gastro umění spočívá ve strčení párku do vody a zalití čínské polívky, jak slyšíme, že se někdo baví o polévce gazpacho, hned zasvěceně řveme, že se podává studená. My bychom si nikdy nedali zavolat kuchaře, aby nám ji ohřál, my ne…

7. Bílá díra

Kryton: “Kdybych mohl jít kamkoli, opravdu se vrátit do jakékoli doby, tak myslím, že bych se nejraději vrátil do minulého úterý.”
Lister: “Proč?”
Kryton: “Už jste zapomněli? Všechno jsem vypral, a pak jsme se dívali na televizi. Hmm, tyhle časy se už nikdy nevrátí.”

Někdo by chtěl táhnout Evropou s největším generálem všech dob a kosit Belgičany, někdo je zase v sedmém nebi, když vidí špinavé stěny, zablácené podlahy, mop a kbelík. A můžeme se Krytonovi divit, když my všichni jsme alespoň jednou zažili ten slastný a opojný pocit dobře vykonané práce po uklizení celého bejváku? Nemůžeme.

8. Díky za tu vzpomínku

Rimmer: “Tys mě zničil, Listere. Žena, kterou jsem v životě nejvíc miloval, mě vůbec nemilovala. Milovala tebe.”
Lister: “Rimmere, počkej, tak poslouchej! Rimmere!!! Do kosmu!!!!”
Kocour: “Měls mu dát kravatu.”

Rimmer dostane k narozeninám nechtěný, ale za to moc příjemný dárek v podobě vzpomínky na Listerovu bývalou holku Lisu Yatesovou. Jak to tak ale bývá, “dobrý skutek“ bude druhému technikovi na lodi Červený trpaslík odhalen a vám bude Arnolda Jidáše Rimmera, člověka, jehož nejněžnější věc, co měl kdy v uchu, byla čistící vatička, poprvé v životě líto. Rozhodně nejsmutnější epizoda Červeného trpaslíka.

9. Polymorf

Kryton: “Řekněte mi, kdo je tohle? Vaše někdejší děvče, pane Arnolde?”
Rimmer: “Sotva.”
Kryton: “Ne, ne. Řekl bych, že to není váš typ – taková tupá, stará treska.”
Rimmer: “To je moje matka.”

Kdo by si dovolil přirovnat maminku Arnolda Rimmera ke staré, bláznivé, odulé rybě? Kdo by řekl, že je prostoduchá, šupinatá piraňa? Kdo by jen naznačil, že je ošklivá, ocasatá, mořská potvora, kterou cloumá senilita? Seschlá obojživelná škeble, která má méně rozumu, než měkkýš? Kdo? Jedině tak jogurt.

10. Inkvizitor

Inkvizitor: “Thomasi Allmane, byl jsi shledán nehodným své existence.”
Allman: “To jsi ty, mami?”

Když vám uprostřed noci vejde do pokoje černá postava s lebkovitou přilbou a začne vám vykládat, jak jste promarnil svůj život, není lepší se místo paniky raději ujistit, jestli to není vaše maminka? Pro Thomase Allmana určitě ano. Bohužel mu to je k ničemu, protože záhy zjistí, že to jeho maminka opravdu není. Ale vždycky je lepší se raději zeptat.

 

______________________________________________
A samozřejmě nesmíme zapomenout na hlášku: “Nebudeš slavnej, protože… umíš hovno.” Tu můžete nosit třeba na triku nebo na mikině díky naší kolekci na Trikátoru! Klikněte na obrázek níže nebo >>NAKUPUJTE ZDE<<