TOP 5: Honzíkovy nejoblíbenější písně z animovaných filmů

Když jsem tvořil tuhle topku mých nejoblíbenějších písní z animovaných filmů, pustil jsem si následující skladby několikrát po sobě a tolikrát jsem se nad tou krásou, kterou jsem pro vás vybral, rozněžnil, že mi na slzy, co mi kanuly na klopy mého saka, ani nestačily kapesníčky. Nádherné texty, krásná hudba, dokonalý zpěv, to vše najdete u následujících skladeb. Existuje samozřejmě tisíce dalších písní z mnoha různých animáků, které mi taky utkvěly v srdci a paměti (převážně z anime, Japonci z vás ty emoce prostě vymačkají), ale tyhle skladby jsou skutečně mé nejoblíbenější. A tady jsou:

Up There (South Park: Peklo na Zemi)

Na sklonku milénia se Trey Parker a Matt Stone rozhodli, že už by nám nemělo stačit sledovat jejich South Park, seriál o čtyřech kamarádech a jednom zvláštním městečku, jen v televizi, ale že bychom si měli užít i celovečerní film. A tak vznikl South Park: Peklo na Zemi, ve kterém se hlavní hrdinové vydají do kina na film Ohnivé prdele, jenž rozpoutá válku mezi USA a Kanadou. Kromě megavtipného a brutálního příběhu nám tvůrci dodali i nadprůměrnou várku skvělých písní a melodií, které vás rozesmějí i dojmou.

U South Parku jsem měl opravdu dilema, kterou skladbu vybrat, protože všechny písně ze soundtracku jsou prostě boží. Song Blame Canada byl dokonce nominovaný na Oscara za nejlepší píseň v roce 1999 a nebýt Phila Collinse a jeho titulní skladbě k Tarzanovi, určitě by sošku vyhrál. Nakonec jsem se rozhodoval mezi Uncle Fucka a Up There. A přestože geniální píseň o tom, jak by měl vyjebanej tlustoprd a strejdomrd držet hubu, patřila k mým favoritům, rozhodl jsem pro Up There, ve které se Satan vyzpívává ze své touhy žít na zemi. To je srdeční záležitost, kterou si občas nalitej zazpívám i dnes.

When You Believe (Princ egyptský)

Adaptaci biblického příběhu o plaváčkovi v košíku, jenž uměl tisíckrát lepší triky než Ježíš, považuji dodnes za jeden z nejkrásnějších animovaných filmů. Nádherný příběh, dechberoucí animace, poutavé vyprávění, nadprůměrné hlasové obsazení hollywoodských hereckých špiček a samozřejmě hudba vytvořily perfektní kombinaci, která vás zaručeně dostane. Jméno skladatele hudby Hanse Zimmera je záruka kvality a i v Princi egyptském odvedl skvělou práci. Na soundtracku se objeví také zpěvačka Ofra Haza, která píseň Deliver Us přezpívala do 17 jazyků včetně toho českého. A přestože je to píseň vskutku nádherná, u mě vždy soutěž v oblíbenosti vyhrává skladba When you Believe.

Verze této písně existují dvě. První nazpívala dvorní zpěvačka Disneyho Sally Dworsky s Michelle Pfeiffer, která je použita v příběhu filmu. Druhou a pravděpodobně slavnější verzi, má na kontě Whitney Houston a Mariah Carey, jenž se vyskytuje v závěrečných titulcích. Jelikož nejsem příznivec takových těch zpěvných kudrlinek typu ou ou ou ooooo uuuuuu, za lepší považuji samozřejmě tu první. Je něžnější, Sally Dworsky má moc krásnou barvu hlasu, Michelle Pfeiffer miluju už od Jestřábí ženy a hebrejská vsuvka dětského sboru je perfektní. Tady nebylo nad čím váhat. mimochodem skladba When you Believe vyhrála Oscara za nejlepší píseň.

Princess Mononoke Theme Song (Princezna Mononoke)

Když jsme před pár lety byli s přáteli na koncertě Joe Hisaishiho v Praze, stala se taková pozoruhodná věc. To si tak sedím, celej natěšenej na koncert, když světla v sále náhle zhasla a zazněly tóny první skladby. Překrásná hudba linoucí se z pódia do mě udeřila takovou silou, že mi začali slzet oči. Podíval jsem se doleva na kámoše Nicolase, kterého to také dojalo, a se slzami v očích si pro sebe šeptal: „Bože, to je krása.“ Kamarádka Míša vedle něj se taky neudržela a plakala o sto šest. Jen Peťa, Míši manžel, to ustál a slzu neuronil. Nepřirozená strnulost a napjatá kůže na kloubech jeho rukou ale potvrzovala, že má kurva co dělat, aby slza neukápla.

Dvorní skladatel režiséra Hajao Mijazakiho ovládá své řemeslo dokonale. Nádherné tklivé melodie plné housliček a flétniček dokáží z posluchače vyždímat i tu poslední emoci a dostanou se pod kůži i té nejzatvrzelejší osobě. Hlavní skladba Princezny Mononoke ve vokální verzi je toho důkazem. Píseň se nachází přibližně v polovině filmu, když vlčice Moro vede diskusi s Ashitakou o vlčí dívce San a o budoucnosti lesa. Teskná skladba s působivým ženským vokálem dokonale podkreslují smutek a osudovost, které z jejich dialogu vyplývají. Velká krása. Jen doporučuji sledovat Princeznu Mononoke v originále, s dabingem je hudba lehce ztlumena a upozaděna.

Everyone Has Aids (Team America: Světovej policajt)

Team America jsem viděl poprvé někdy v 15 letech a byl pro mě jako zjevení. Film o loutkách, co na sebe sprostě řvou, zabíjejí se, souloží spolu a zvrací po sobě, si cestu do mého srdce našel okamžitě. Před tím jsem se s marionetami setkal maximálně ve večerníčcích, které žádnou takovou pokleslou zábavu pro pubertálního chlapce nenabízely. Film se pro mě stal srdcovkou a kultem. I dnes se na film znovu rád podívám a jen nechápavě kroutím hlavou nad tím, že má film jen 71% na ČSFD. Autorská dvojice Trey Parker a Matt Stone tady ještě více vyhrotili svůj vytříbený humor a jejich loutkové dílo rozhodně nezůstalo ve stínu jejich majstrštyku, seriálu South Park.

Přestože se ve filmu Team America nachází opravdu hodně povedených písní, vyzdvihnout musím především skladbu Everyone Has AIDS. Ano, někdo opravdu stvořil text o tom, že každý na naší planetě má AIDS. Nejenom vy a vaši přátelé a rodina, ale i papež, váš pes, prostě všichni! Hlavní hrdina celého příběhu zpívá o AIDS v záři reflektorů na pódiu, davy šílí, tančí a dostávají se do varu. A vy si můžete se být jisti, že jednoduchý text s chytlavou melodií vám v hlavě zůstane po celý den. V závěru, kdy zpěvák opakuje pořád dokola slovo AIDS, se smíchy pochčijete.

Colors of the Wind (Pocahontas)

Přestože jsem film o indiánské princezně Pocahontas viděl až ve svých 28 letech, zamiloval jsem se do něj dětskou láskou hned napoprvé. Pocahontas letos oslavila už 26 let od premiéry a animace nezestárla ani o den. Exceluje hlavně v realistické dynamice a pohybu postav. Poutavý příběh o lásce, přírodě a vztahu k ní vás pohltí a nádherná atmosféra hlubokých lesů, kouzel, starých stromů a roztomilých zvířat vás do sebe vtáhne a nepustí. Existuje prý i druhý díl, ale po přečtení pár recenzí jsem se rozhodl si raději zážitek z prvního dílu nekazit.

Píseň Colour of the Wind je taková zelená agitka. Pocahontas se v ní snaží vysvětlit Johnu Smithovi, jak je důležité mít úctu k přírodě, chránit jí a respektovat. Provede Johna cestou poznání přírody do hloubky, a přestože má oči jen pro ni a trochu to vypadá, že mu to je jedno, tak divák a posluchač v jednom si krásnou píseň užije plnými doušky. I tato skladba vyhrála v roce 1995 Oscara za nejlepší píseň a zaslouženě. Navzdory tomu, že originální znění je ve většině případů vždy lepší než dabing, česká verze písně je ta pověstná výjimka, která potvrzuje pravidlo.