RECENZE: Luca - Trochu slabší pixarovka - Nerdopolis

Pixar se nám docela dost rozjel a posílá do kina (nebo na Disney+) i dva filmy ročně. Nedávná Duše teprve teď dorazila do našich kin, pokud jste ji neviděli, napravte to, jde o animovaný majstrštyk a nebo, pokud jste ji viděli, můžete vyrazit na novinku Luca. Jenomže právě v porovnání se Soul, nebo s tou nejlepší pixarovskou tvrobou, jde o trochu slabší přírůstek od studia s lampou ve znaku.

Příběh nás zavede na italskou riviéru. Potažmo do hlubin moře, kde žije mořský chlapeček Luca a jeho rodina. Nedozvíme se přesně, co jsou zač, kde se vzali a proč žijí tak blízko břehům, když se bojí lidi (“kdo je zvědavý, je brzy mrtvý”), ale jsou tam. Luca se věnuje každodenním povinnostem, jako je vyhánění ryb na pastvu, ale zároveň má roupy a trochu ho to táhne nad hladinu a k lidem.

Což se v něm definitivně zlomí, až narazí na rošťáka Alberta, se kterým začne pravidelně vyrážet z moře. Když opustí vodu, tak se totiž stanou obyčejnými kluky do doby, než se jich voda zase dotkne. Taky vlastně není vysvětleno proč. Když na tyhle lumpárny přijdou Lucovy rodiče, rozhodnou se chlapce potrestat. Proto Luca s Albertem utečou a schovají se mezi lidmi v městečku Porto Rosso. Kromě toho, že si musí dávat pozor, aby se neprozradili (když jste rybí kluk, tak nechcete, aby pršelo), zažívají také pravé prázdninové dobrodružství a krásy poznávání dětského přátelství.

Pixar jako vždy šikovně pracuje s morálními aspekty příběhu, které jako by vypadly z příručky klišé animovaného a rodinného filmu. Jakože máte umět přijmout sami sebe, citlivě vnímat své okolí a nebát se vyrazit za svými sny, ale narozdíl od jiných tvůrců i tyhle 100x ohrané pravdy znějí v rukách pixarovských virtuózů přirozeně a snesitelně. Ale i tak tentokrát prostě jejich dítku chybí něco navíc.

Nevím, jestli jsem prostě už zhýčkaný předchozí tvorbou Pixaru, ale Luca v zásadě působí hrozně obyčejně a neoriginálně. Nápad s mořskými tvory na souši jsme třeba viděli ve filmu Žbluňk a celé to klukovské blbnutí tu bylo taky několikrát. Proto možná uděláte lépe, když snížíte svá očekávání, a pak vás tenhle film potěší víc.

Protože jinak mu nelze upřít atmosféru, která voní Itálií 50. let, nabízí příjemný soundtrack a jako obvykle špičkovou animaci. Jsou v něm povedené gagy, kdy mě nejvíc pobavil ten s průhledným strýcem z mořských hlubin, a i hlavní postavy jsou vlastně sympaťáci. Finále má pořádný švih, na druhou stranu se vše vyřeší až nějak moc jednoduše a možná bez větší divácké katarze. Má to ale hodinu a půl a i díky léty trénované praxi v Pixaru neumějí udělat vyloženě mizerný snímek, který by třeba nudil.

Přesto se ale nemůžu zbavit pocitu, že jsme tentokrát dostali pečlivě připravenou rutinní záležitost, která jakoby vznikla podle nějakého mustru. Sice se zabaví děti i dospělí, ale nějaká pomyslná jiskra, něco navíc, prostě Lucovi chybí. Zvlášť ve srovnání s jinou tvorbou Pixaru prostě nešlo nečekat víc.

6/10

Hodnocení

Luca je na jednu stranu milý a zábavný snímek, ale na druhou stranu taky v mnoha ohledech neoriginální a obyčejný. A možná mám laťku u Pixaru nastavenou vysoko, ale čekal jsem víc.