RECENZE: Dota: Dragon’s Blood

Dota 2 patří bezesporu k fenoménům esportových her. Průměrná hodnota 7,6 milionů aktivních uživatelů každý měsíc, turnaje s mnohamilionovými výhrami, mraky fanoušků a celosvětová popularita dělají z Doty jednu z nejúspěšnějších her všech dob. Já sám jsem strávil ve hře bezmála 7 a půl měsíce čistého času v průběhu osmi let. Jasný, párkrát jsem šel spát a nechal hru běžet. Nebo čekal, až se mi najde hra. Nebo prostě nachcanej odpadl, když jsem u toho lemcal a herní čas se dál načítal. Ale i tak jsem většinu času strávil přímo hraním a musím říct, že jsem si užil každou vteřinu. Dota má neuvěřitelnou hratelnost a já se do ní zamiloval. Když vyšlo oznámení o seriálu, těšil jsem se na něj jako malej kluk. A dočkal jsem se. Dota: Dragon’s Blood je tady!

Povedených filmů nebo seriálů podle videoher je jako šafránu. Adaptování skýtá mnoho úskalí, zrad a záludností. Autoři musí uchopit příběh hry a najít zlatý střed tak, aby potěšili (rozuměj nenasrali) fanoušky předlohy a zároveň bylo hotové dílo srozumitelné i pro diváka neznalého hry. Málokomu se to podaří. Autoři seriálů Dota: Dragon’s Blood mají obrovskou výhodu v tom, že hra žádný děj nemá. Pět hrdinů s různými schopnostmi se střetne s dalšími pěti hrdiny na opačné straně barikády a bez dalších příběhových linií se navzájem rubou, dokud jedni nezničí tomu druhému základnu. Dalo by se namítat, že každá postava má svůj medailonek o původu a podobně, ale ruku na srdce, kdo si to kdy četl? Já určitě ne. Tvůrci tedy měli možnost vytvořit příběh a svět prakticky od nuly.

A svoje naděje a touhy po vytvoření skvělého seriálu podle hry vložili autoři na bedra dračího rytíře Daviona. Při jednom honu na okřídlená monstra se Davion náhodou připlete do souboje mezi prastarým drakem Slyrakem a démonem Terrorbladem. Boj neskončí úplně podle Davionových představ, protože Slyrak do něj vloží svoji duši. Na své cestě za odtržení drakovy duše a zastavení Terrorbladea se Davion dá dohromady s lučištnicí Miranou, která se svojí společnicí hledá ukradené lotusy ze svatyně jejich bohyně. Aby toho nebylo málo, tak dostaneme ještě několik dalších příběhů, které elegantně protínají s tím hlavním a doplňují ho. A Davionův příběh zase doplňuje ty ostatní.

V Dota: Dragon’s blood se před námi otevírá nádherný svět plný kouzel, magie, fauny, flóry a zajímavých postav, ve kterém mohou tvůrci seriálu odehrát tisíce a tisíce příběhů a nemusí být omezováni dějem hry. Hra nabízí přes sto dvacet hrdinů a v první sérii se jich vyskytlo jen pár. Tvůrci mají neomezené možnosti a vymyslet si mohou prakticky cokoliv. Jen nám musí občas dát trochu okusit hry známou postavou. A k tomu jí dát pár známých hlášek a hlavně ukázat její charakteristická kouzla. Například Lunin Lucent beam jsem si užíval pokaždé, co ho služebnice Měsíce vyvolala.

Budování světa se tvůrcům zatím daří na výbornou. Minulosti postav a události s ní spojené jsou patrné a definují jejich činy a pohnutky. Hodně věcí se odehrává mimo záběr, svět tak působí živě a opravdu vyvolává dojem, že vidíme jen pár příběhů z mnoha, které se aktuálně dějí. Historie a konflikty světa nám byly lehce představeny a doufejme, že ve druhé sérii budou více rozebrány. To samé platí i o rozdílných rasách. Z těch humanoidních jsme viděli v podstatě jen lidi a elfy. A to nám svět Doty nabízí orky, trolly, gnómy, trpaslíky, démony a další. Snad nám budou představeny v dalších sérií a nezůstane se jen u dvou.

Zajímavé postavy zvyšují šance seriálů na úspěch a v Dota: Dragon’s Blood tomu není jinak. Vtipný, nezodpovědný a sympatický Davion se hlavní role zhostil s grácií. S princeznou Miranou a její nemluvnou, ale za to velice zábavnou společnicí tvoří perfektní skupinku, která nás provede svižným a akčním dějem. Moc mě potěšilo, že jsme se dočkali i Luny, mojí oblíbené postavy. Přestože hraje spíše vedlejší charakter, pokaždé, když se objevila na scéně, byla radost jí sledovat. Na její boj a exekuce postav pomocí vrhací zbraně, u kterého lítají hlavy a končetiny v záplavě hektolitrů krve, určitě nezapomenete. A i další postavy nezaostávají za těmi hlavními.

Vizuální styl je velice podobný seriálům Castlevania nebo Legend of Korra, kterou vytvořilo stejné animační studio jako Dota: Dragon’s Blood. Animaci si nejvíc vychutnáte při soubojích, které nabízejí efektivní podívanou s plynulou a úhlednou akční choreografií. Postavy vypadají realisticky, a kromě pro mě nepochopených viditelných rysů očí a obočí pod vlasy, které se vyskytují i v dalších dílech od Netflixu, jsou pečlivě a ladně naanimovány. Díky vyššímu ratingu se dočkáme hodně krve, brutality a sprostých slov, které k adaptaci hry, kde se hodně zabíjí, sedí dokonale a působí přirozeně. Kouzla, magie, čáry a zaříkání vypadají perfektně, na nich si tvůrci dali hodně záležet. Celá vizuální stránka je úchvatná a působivá.

Milovníci otevřených konců jistě zaplesají nad závěrem první řady. My ostatní, kterým konec přišel moc uspěchaný a v podstatě nechal všechny příběhové linky nedokončené (jeden, dva díly navíc by první sérka jistě ještě snesla), můžeme jen napjatě čekat na druhou sérii, která by měla naštěstí vyjít ještě do konce roku. Ta neucelenost příběhů je černá kaňka na jinak perfektním fantasy seriálu. Pro fanoušky je Dota: Dragon’s Blood povinnost, budou z něj nadšení. Seriál si ale užijí i neznalí světa Doty, protože ke sledování nepotřebujete dopředu znát žádné vědomosti nebo zákonitosti z hry. A já si jdu zase zahrát, než přijde druhá řada.

MERCH K “WOWKU” NAKOUPÍTE NA GAMLERY.CZ:

Honzík Křepelka

Ó fretná chrochtobuznosti! Tvé mikturace jsou mi, co zprudlé žvastopunksery na plzné včele. Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy a krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to! Geek and Proud!