RECENZE: Jak je dobré mít Peacemakera

Obrozený Suicide Squad od Jamese Gunna byla brutální jízda, kterou jsem si já osobně užil. I přes mnoho dalších skvělých ohlasů a spíš přes spokojené reakce sály kin film spíš prohučel. Přesto už bylo rozhodnuto, že universum se bude rozvíjet dál a do televize nakoukne Peacemaker. Antihrdina, který ve filmu zaujal, ale jako adept na vlastní seriál přišel asi málokomu. O to příjemnějším překvapením se stal.

>>TÉMA: Jak James Gunn rehabilitoval Sebevražedný oddíl <<

Začínáme tam, kde Suicide Squad skončil a Chris Smith, což je Peacemakerovo civilní jméno, se probouzí v nemocnici, kde skončil poté, co na Corto Maltese oddělal Ricka Flaga a sám zůstal ležet zraněný v sutích. Jak to vypadá, člověk, který pro mír udělá cokoliv a je jedno, kolik lidí, včetně dětí zabije, prochází krizí a tahle událost ho pronásleduje. Ale aby dlouho nezahálel, dostane možnost zúčastnit se další, ještě tajnější mise, která si vyžaduje muže jeho schopností. Dětinský Peacemaker se svým zvláštním pohledem na svět se bude muset sžít s dalším týmem a během toho možná změní i podstatu sama sebe.

Peacemaker sází na spoustu drobných osobních konfliktů a zápletek, počínaje Chrisovými problémy s otcem (kterého hraje bravurní Robert Patrick) a stmelováním nesourodého kolektivu konče. Jsou tam osobní zrady, objímající orel i absolutní sociopat bez emocí. Velká zápletka, která se točí kolem toho, že jsou na Zemi tzv. motýli, mimozemšťani, co kradou lidská těla a plánují převrat na planetě je pak ospravedlnění k tomu, aby tahle partička mohla rozpoutat pořádný peklo, které lemuje neskutečné množství mrtvol.

Přestože jde o poctivé “eRko”, víc než přehršlem vynalézavého násilí, Peacemaker boduje komediálním pojetím. John Cena získal v tomhle nasvaleným hitmanovi roli svého života, která mu sedí perfektně a prokazuje, že v dobrých rukou může ukázat talent pro situační komiku. Už jeho taneček v bizarní znělce je čistě absurdní krása. Za zpěvu “Do you really wanna taste it?” tam kromě něj neřádí jen on, ale i zbytek osazenstva, včetně Roberta Patricka. Hned po prvním zhlédnutí jsem si ji pustil několikrát. Cena má navíc oporu i v ostatních. Kromě něj si krade prostor pro sebe zejména Freddie Stroma, který ztvárnil bezemočního psychouše Vigilanta, který je Peacemakerovi víc než jen zdatným sidekickem.

Gunn si navíc jako vždy ohlídal formální stránku, takže efekty, akce, ale i soundtrack (který je tentokrát složen z poctivého rocku) stojí za to. Peacemaker je navíc prodchnutý narážkami na širší DC svět, kdy padají hlášky o Batmanovi, Supermanovi, ale i třeba Green Arrowovi, takže divák ví celou dobu, že se vše vlastně odehrává v kulisách DCEU. A koho tyhle provázanosti těší, si maximálně užije konec poslední epizody, kde je úplně geniální cameo.

V rukou průměrného tvůrce tohle mohla být obyčejná limonáda o zlém pistolníkovi, kterého poznamenal jeho surový otec nebo naopak přepálená kravina, která jde za hranu a mimo škatulky takovým způsobem, že toho na diváka bude moc. Ale díky tomu, že se kormidla chopila zvrácená mysl Jamese Gunna, vylezla z toho skvělá jízda, kde se křupanský humor potkává s chytrými narážkami stejně jako se skutečnými emocemi. Na vrch s třešničkou v podobě krvavé, trochu gorové akce, kterou dospělejší divák taky umí ocenit.

8/10

Hodnocení

I když jsem neváhal a věděl, že si Peacemakera chci pustit, vlastně jsem moc nečekal. A dostalo se mi 100% pozitivní překvapení. Jasně, není to zase výkvět televizní vysoké zábavy, ale rozhodně jde o jeden z nejzábavnějších komiksových seriálů, který si můžete momentálně pustit.