RECENZE: Bakly – Armáda – Miroslav Žamboch

Bakly nebo Koniáš? Každý večer, když usínám a každé ráno, když se probouzím, mi tato neodbytná otázka bloudí zákoutími mojí mysli a nedá mi pokoj. Hřmotný brutální zabiják nebo rychlý šlachovitý vlk samotář? Každý má své pro a proti a jelikož se oba vyskytují ve stejném fantaskním světě, bylo by krásné, kdyby jednou zkřížili své ostré čepele proti sobě. A to i přestože stojí na stejné „straně zákona“. Pravděpodobně by se navzájem zabili, a ještě k tomu rozsekali všechny, kteří je proti sobě poštvali. Zasloužený konec pro oba muže, kteří na stezce zakusili strasti i krásy života. Kdo by si ale v průběhu boje zasloužil moje větší sympatie?

Kdyby mi někdo přiložil chladnou ocel ke krku a pošeptal mi, ať si teď hned zvolím mezi nimi, nebo ať chcípnu, musel bych si vybrat Baklyho. Ale to jenom z jediného důvodu. S Baklym, na rozdíl od Koniáše, stále vycházejí nové knihy. A ta nejnovější se jmenuje Armáda! Autor knihy Miroslav Žamboch je legenda české fantastiky a science fiction. Co se týče České republiky, tak Žamboch zaujímá na mém pomyslném osobním žebříčku oblíbených spisovatelů první místo a krásné páté místo celosvětově. U každé z jeho knih se vždy jedná o velkou akční napínavě čtivou jízdu, která nezklame. Armáda je osmá kniha v pořadí série o Baklym.

Přestože jsem prezentoval Armádu jako novou knihu, není to tak úplně pravda. Alespoň co se týče obsahu. Pro ty, co si o knížce stejně jako já předem nic nezjišťovali a koupili si jí, protože novej Bakly, mohlo být překvapení, že se nejedná o jeden příběh, ale soubor pěti povídek. To by ještě nebylo tak hrozné, na tom přece není konec konců nic špatného, přestože mám raději delší příběhy. Průšvih nastává ve chvíli, kdy zjistíte, že čtyři z pěti povídek už byly jednou vydané. Já měl štěstí. Už to bude pár let, co jsem ty povídky četl a moc si z nich už nepamatoval. Jen jsem si v duchu říkal, že Bakly zase zažívá něco podobného jako v minulosti, než mi to došlo. Věřím ale, že ostřílenější Baklyho čtenáři a fanoušci mohli cítit zklamání.

Recyklace většiny povídek a smůla pro staré čtenáře, skvělá kniha a úvod do propracovaného fikčního světa pro ty nové. Pro ty, kdo se ještě s Baklym nesetkali a nečetli ani jednu povídku, mohu doporučit Armádu všemi deseti. Bakly je takový český Barbar Conan, který se protlouká životem a se sebevražednými myšlenkami se pouští do jakékoliv bitky či bitvy, které by mohly nějakým způsobem pomoci jeho dceři Zuzaně. Jinak mu na světě kolem sebe a na vlastním životě nezáleží. Boj a zabíjení je Baklyho denní chléb a jen málo jeho setkání s někým jiným skončí jinak než krvavou záležitostí. Když prostě Bakly neví, tak začne zabíjet. A když ví, tak taky.

A to mám na Baklym nejraději. Jeho nezastavitelnost v boji, ve kterém se jako tank řítí vlnami nepřátel a nechává v hromadách za sebou jejich mrtvoly. Jeho chladné uvažování, přestože jeho tělo má raději teplo, kterým kalkuluje svojí šanci na přežití, i když je vždy mizivá. Jeho neúctu k životu a nejvíc k jeho vlastnímu a celkově k sobě samému. Bakly je zabijácké monstrum, s pažemi objemnějšími než stehna obyčejných mužů. Nadčlověk, který dokáže v boji přemoct armády, a přestože ztratí hektolitry krve, vždy se zvedne a bude zabíjet dál. Výsledky zápasů a bitev jsou tak lehce předvídatelné, přesto si každý zápas užijete a smeknete pomyslný klobouk nad Žambochovým dokonalým popisem boje.

Jak je u antologií zvykem, povídky mají různou kvalit. U Baklyho se kvalita naštěstí pohybuje mezi nejlepší a kurva nejlepší. I nejkratší osmnácti stránková povídka s názvem Krátká zastávka na dlouhé cestě vás vtáhne a pohltí a stejně jako u ostatních vám na konci bude líto, že povídka není delší. Nový povídkový přírůstek Inkognito nás zavede, u Baklyho netradičně, na moře, kde se vetře mezi posádku pirátů. Dopadne to samozřejmě jako vždycky a žraloci budou mít na pár dní krmení zajištěno. Kdybych měl vyzdvihnout jednu povídku, tak to bude Holýma rukama. Zde Bakly předvede tak krvavou řezničinu, že by nad ní stál rozum i Řezníkovi z Blavikenu. Právě tady vám dojde, proč se povídková kniha jmenuje Armáda.

Do propracovaného fantaskního světa, kde se odehrávají příběhy Baklyho, Koniáše a dalších knih z pera Žambochova, se vždy rád vracím. Dokážu tedy přivřít oči nad tím, že jsem většinu těch povídek už jednou přelouskal. Armáda je velice čtivá a užíval jsem si každou napsanou stránku. Příběhy jsou ukončené a vyprávění přímočaré bez zbytečných odboček. Autor není moc popisný a je to jedině dobře, protože do temné akční fantasy to padne jak katzbalger na nepřítelovu hlavu. Žambochova Armáda je jedna velká zábavná jízda, kterou si určitě nenechte ujít. Příště bych ale raději v anotaci viděl napsáno, že se jedná o již jednou vydané povídky, ne každý si pamatuje jejich názvy, aby pochopil, že to nejsou všechno novinky.

ZAUJALA VÁS KNIHA? MŮŽETE JI KOUPIT U NAŠICH AFFILIATE PARTNERŮ, ČÍMŽ NÁS PODPOŘÍTE:

Honzík Křepelka

Ó fretná chrochtobuznosti! Tvé mikturace jsou mi, co zprudlé žvastopunksery na plzné včele. Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy a krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to! Geek and Proud!