RECENZE: Akira 1 – Katsuhiro Otomo

To si takhle uděláte pěkný večer se svojí partou kamarádů, slupnete pár pilulek s trochou té psychoaktivní látky, nasednete na svoje vytuněné motorky a rozjedete se dělat bordel po dálnici do starého města. Užíváte si vlahého večera, kocháte se kráterem po vodíkové bombě, skočíte si přes pár obřích děr v silnici, když tu se před vámi náhle zjeví malý kluk s prazvláštním stařeckým obličejem. Váš druh v motorce do něj vrazí, poraní si hlavu a odveze ho záchranka. Po pár dnech se mezi vámi objeví, začnou se okolo něj dít divné věci a vy najednou víte, že váš dosavadní život skončil a nic už nebude jako dřív… Dámy a pánové, Akira je tady!!!

A že cesta k jejímu publikování byla dlouhá a trnitá. Netopýří zhouba (teď zrovna nemyslím Banea) bohužel překazila prvotní plán vydání na léto roku 2020 a my jsme se Akiry dočkali skoro o rok později. A je to velká škoda, protože v Tokiu se ten rok v létě měla konat Olympiáda a děj mangy se odehrává v roce 2019, kdy se v Japonsku připravují právě na tuto akci. Kromě posunutí data se muselo Nakladatelství Crew poprat i podmínkami, které požadovali vlastníci práv na mangu u českého vydání. Kdo by se o tom chtěl dozvědět více, doporučuji se kouknout na Youtube na kanál Komiksář, kde část redakce Nakladatelství Crew popisuje, co bylo nutné, aby mohla Akira u nás vyjít. Vše se nakonec ale povedlo a my se můžeme kochat prvním dílem Akiry!

Jak už bylo řečeno, děj mangy nás zavede do Nového Tokia v roce 2019, které vzniklo vedle trosek původního hlavního města Japonska. To bylo zničeno 6. prosince 1982 vodíkovou bombou, jenž o devět hodin později odstartovala třetí světovou válkou. Co se vlastně stalo a kdo to všechno začal, to se nedozvíme. Alespoň ne v prvním díle. Město je nyní sužováno vysokou kriminalitou a vláda se dostává do konfliktu s hnutím odporu. To se snaží dostat se k neznámému objektu s názvem Akira, schovaném ve střeženém tajném komplexu za městem. V té chvíli se dostává ke slovu motorkářský gang mladých výtržníků s jejich vůdcem a hlavní postavou mangy Kanedou, kteří na svojí cestě za večerní zábavou potkají zvláštního chlapce, jenž utekl z právě zmíněného tajného komplexu.

Akira patří do kolonky žánru cyberpunk a patří k jedněm z prvních děl, které tuto subkulturu definovalo. V příběhu se znatelně profiluje téma střetu jedinců nebo malé skupinky odporu proti korporátu nebo vládě. Přestože se vyprávění zaměřuje převážně na Kanedu a jeho motorkářský gang, kteří se nevědomky dostali do středu dění, hlavní téma celé Akiry je právě boj revoluční skupiny s vládní organizací. Zatím není z příběhu jasné, komu by měl čtenář fandit (logicky asi těm revolucionářům). U obou složek neleží vyložené karty takříkajíc na stole a nedá se plně odhadnout, kdo je ve skutečnosti ten dobrý a kdo ten zlý.

Při čtení se nevyvarujete srovnávání s filmem, který má stejně jako manga nálepku legendy mezi anime. Já jsem film viděl několikrát, poprvé v dětství, kdy mi bylo pár věcí při sledování nejasných. Ani zhlédnutí v pozdějším věku tomu moc nepomohlo. Manga je oproti filmu více srozumitelnější a děj pochopitelnější. Hlavní postavy mají více prostoru na vývoj, vyskytuje se zde více dějových odboček a celkově celé dílo působí komplexnějším a ucelenějším dojmem. Na rozdíl od filmu, mangu pochopíte po prvním čtením. Pro srovnání děj filmu skončí někde ve dvou třetinách mangy. Zajímavostí je, že film si režíroval autor mangy Katsuhiro Otomo sám.

Když se vám dostane Akira poprvé do ruky, pravděpodobně si řeknete, proč má to vydání 365 křížovek na každý den přebal, který jako by z oka vypadl z komiksu z osmdesátek. Netradiční formát, měkká vazba s přebalem a mírně zažloutlé stránky totiž byly součástí podmínek, které vlastníci práv na Akiru požadují po těch, jenže chtějí ve své zemi přeloženou mangu vydat. Akira musí vypadat stejně jako v roce 1984, kdy byla poprvé publikována. Manga by si samozřejmě zasloužila pevnou vazbu a kvalitnější papír. Brečet nad tím ale nemá cenu, protože to tak prostě je a my můžeme jen děkovat Nakladatelství Crew, že splnila všechny podmínka a tato legenda se nám dostala do ruky.

Co se týče kresby autora, scénáristy a ilustrátora v jedné osobě Katsuhiro Otomy nemůžu proti ní říct jediný slovo. Je perfektní a nadčasová. Za těch skoro 40 let nezestárla ani o den. Perfekcionistická a dynamická kresba je natolik podrobná, že u každého obrázku a panelu budete obdivovat autorův smysl pro detail. Akční sekvence, výbuchy, a hlavně jízdy na motorkách působí opravdově a zobrazení krve a násilí jen přidá na reálnosti. Mohlo by se namítnout, že některé postavy vypadají stejně. Hlavně u Kanedyho motorkářského gangu, by mohl mít čtenář z počátku problémy orientovat se, kdo je kdo (všichni mají černé vlasy a tváří se podobně), nakonec se ale díky jemným rozdílům dají od sebe odlišit.

První díl mangy Akira jsem slupl stejně snadno jako kluci motorkářský svoji pilulku a nemohu se dočkat dalšího dílu. S grázlem a antihrdinou Kanedou mnohdy nebudete souhlasit v tom, co právě dělá. Vaše sympatie si ale získá se stejnou lehkostí, s jakou se vrhá do všech nebezpečných akcí, která mu život přinese a svojí bezstarostností. Temný cyberpunkový příběh o dospívajících delikventech, kteří se zapletou do něčeho většího než si, kdy představovali, vás pohltí hned z kraje. Díky svižnému vyprávění vás tahle akční jízda se zajímavými postavami ze svých spárů jen tak nepustí. Ve spojení s precizní kresbou se jedná o velice povedené dílo, které si, alespoň po prvním díle, svůj status manga legendy zaslouží.

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ CREW

Honzík Křepelka

Ó fretná chrochtobuznosti! Tvé mikturace jsou mi, co zprudlé žvastopunksery na plzné včele. Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy a krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to! Geek and Proud!