RECENZE: Buď připravena – Vera Brosgolová

Pokud jste někdy navštívili letní tábor, určitě si vzpomenete na váš první den, kdy ve vás neznámé prostředí, cizí lidé a odjíždějící rodiče vyvolávali pocit obřího děsu. A možná vám také utkvělo paměti, že za týden byla všechna hrůza ta tam, vy jste zažívali nejlepší chvíle života a připravovali jste se zatančit pachangu na vystoupení po závěrečném táboráku. Někteří to štěstí ale neměli a prožili celý tábor posmutnělý a s touhou vrátit se domů. Spisovatelka Vera Brosgolová patřila k nim a o prvních tábornických zkušenostech, napsala komiks Buď připravena.

Malé Veru je devět let a cítí se osamělá. Chtěla by zapadnout mezi ostatní a najít si kamarády, ale jak ona sama říká, je moc chudá, moc ruská, moc jiná. Mít kořeny v cizí zemi není pro Veru věru žádná legrace a ani její spolužačky jí to moc neusnadňují. Spíše ji trápí, než by s ní navázali bližší vztah a v létě stejně nemají moc času, protože jezdí na drahé letní tábory, které si maminka Very nemůže dovolit. Naštěstí se objeví sluneční paprsek na zamračené obloze v podobě ruského tábora, jenž by nezatížil rozpočet domácnost, protože část platí ruská pravoslavná církev. A to by bylo, aby si tam Vera nenašla alespoň jednoho kamaráda. Na začátku léta si tedy Vera sbalí nezbytné věci do přírody, svého mladšího bratra a vyrazí na dvoutýdenní tábor. Jenže nic není tak, jak si v duchu malovala.

Autorka komiksu Vera Brosgolová navštívila ve svém životě dva ruské tábory v Americe a vzpomínky na ně byly natolik silné a intenzivní, že o nich v dospělosti napsala částečně autobiografický komiks. Jména a místa jsou změněna, některé události se staly maličko jinak nebo někomu jinému, ale všechny pocity, které u toho prožívala a které následně přenesla na papír, jsou stoprocentně autentické. Dva týdny, které se nakonec rozrostly na celý měsíc, nenesla Vera totiž vůbec lehce. Její představy o táboru snů se mílovými kroky minuly s realitou a k osamělosti a neoblíbenosti se ještě přidal diskomfort přírody.

Když si totiž můžete zalézt na normální záchod, medvěd neohrožuje vaše sladkosti v batohu a krev vám nesaje žádný ovád, tíha života se dá přeci jen snášet lépe. Útěchu se snažila najít alespoň v nových kamarádech, jenže ani ti neplní její očekávání. Její stanové spolubydlící jsou starší, moc se k ní nemají a baví se s ní, jen když ji chtějí k něčemu využít. A ona se nechá, protože je to pro ni pořád lepší, než být sama. Vera působí na čtenáře velmi zranitelně, křehce a je natolik upřímná a svojí bezradností sympatická, že se s ní budete soucítit a prožívat její trápení. Ty jsou většinou zaobaleny do humorného hořkosladkého kabátu, který hraje v komiksu velkou roli.

Přestože to zatím může vypadat, že je komiks jedna velká depka z hrůzostrašného tábora, není tomu tak. Vera nakonec zažije i hezké okamžiky a díky eskapádám hlavní představitelky a různým povedeným vtípkům vám nezmizí úsměv z obličeje po celou dobu čtení, Pokud jste také jezdili v dětství na tábory, nebo alespoň někdy zažili vykonání potřeba v kadibudce, pojedete si na silné vlně nostalgie. Děj komiksu Buď připravena plyne příjemným tempem a čte se s takovou lehkostí, že se ani nenadějete a jste na konci. Dokáže vás k sobě připoutat hned od první stránky a u té poslední vám bude smutno, že se budete muset rozloučit s Verou a zvláštním ruským táborem (věděli jste o nich před tím?).

Obálka sice navnadila na barevný komiks, ve skutečnosti se ale kromě obligátní bílé a černé dočkáme už jenom různých odstínů olivově zelené. Ničemu to nevadí, kresba si vás získá svou roztomilostí a do lesů plných stromů se více než hodí. Jinak je ilustrace většinou jednoduchá. Obličeje postav tvoří pár linek a teček (u Very přes obří brýle skoro nic jiného ani nevidíte), ale na základní mimiku a výrazy emocí postačí dokonale. Autorka a kreslířka v jedné osobě se více vyřádila na okolí. Táboráky, husté lesy, záchod plný pavouků a pavučin nebo třeba obří los ve svitu měsíce, vše je promakané a nádherné.

Vera Brosgolová napsala Buď připravena pro všechny děti, které by mohly být stejně jako ona nešťastné na táboře. Aby věděli, že v tom nejsou sami. Ale užijí si ho i ti, kteří tábory milovali nebo na nich nikdy nebyli. Já jsem na tábory jezdil rád a očarovala mě především nostalgie, která na mě dýchala z každé stránky. Pokud vám nestačí moje recenze, tak moje slečna, která na tábory nejezdila a komiksy vůbec nečte, tak nadšeně táborové dobrodružství Very zhltla za půl hodiny. Jděte do toho!

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ PASEKA

Honzík Křepelka

Ó fretná chrochtobuznosti! Tvé mikturace jsou mi, co zprudlé žvastopunksery na plzné včele. Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy a krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to! Geek and Proud!