RECENZE: Blacksad 2 – Juan Diaz Canales
Svérázný kočičí detektiv John Blacksad je zpět! Po dvaadvaceti letech od prvního českého vydání a po devětadvaceti grafických novelách v edici Mistrovská díla evropského komiksu se vrací temná noirová detektivka o soukromém očku, které vyšetřuje vraždy a zločiny v neméně temné Americe padesátých let dvacátého století. Blacksad, který v roce 2012 jako pátý komiks v sérii MDEK vystřelil nahoru, nastavil kvalitativní laťku tak vysoko, že dodnes se mu málokterá grafická novela vyrovnala jak scénářem, tak grafickým zpracováním. Důkazem toho je i to, že pokaždé, když si v knihovně procházím komiksovou sekci a zrak mi padne na obálku s naštvanou kočkou s cigárem v hubě, vždy si řeknu: “Proč ne? Proč bych si to neměl znovu přečíst?” Odpověď je vždy kladná.
Stejně jako v prvním dílu, i v druhém se za psací stroj posadil španělský spisovatel a scenárista Juan Díaz Canales. Jeho příběh převedl na plátno talentovaný ilustrátor a umělec Juanjo Guarnido. Jejich týmová práce byla klíčovým faktorem úspěchu celé série Blacksad, protože kombinace působivého vyprávění a uměleckého zpracování vytvořila jedinečné komiksové dílo, které oslovilo čtenáře všech věkových kategorií. Blacksad 2 pokračuje ve stejném duchu, avšak tentokrát přináší dvě uzavřené povídky místo tří. První, kratší povídka s názvem “Amarillo”, vyšla již v roce 2015 v magazínu CREW a v rámci série zaujímá páté místo. Druhá, delší povídka s názvem “Pak se všechno hroutí”, je u nás čerstvou novinkou a jedná se o dvoudílný příběh šestého a sedmého alba.
V první povídce “Amarillo” se dostáváme z pochmurného velkoměsta New York do prosluněné části Ameriky. John plánuje cestu na jih do New Orleans, aby si odpočinul od hektického života soukromého detektiva, ale jeho plány se rychle změní, když dostane nabídku přepravit krásný žlutý kabriolet do Tulsy v Oklahomě. To odstartuje řetězec událostí, které končí, jak jinak, než řešením vraždy. Přestože se jedná o detektivní příběh, děj je méně zaměřen na policejní práci a více na dialogy a vzájemné interakce postav. Lze ho spíše klasifikovat jako road movie. Každá postava, která v povídce figuruje, se potýká se svými vnitřními démony a snaží se najít svou cestu v životě. “Amarillo” zkoumá, jak daleko jsou lidé ochotni zajít, aby dosáhli svých snů, a jaké oběti jsou ochotni přinést. Komiks v sobě mísí komické i tragické prvky, které dokáží zasáhnout na správné místo. Přestože se jedná o trochu jiný příběh, než na jaký jsme u Johna zvyklí, kvalitou a čtivostí nezaostává a své místo si mezi ostatními povídkami najde.
Příběh “Pak se všechno hroutí” nás zavede do vznešeného světa newyorského divadla, ale také do špinavých zákoutí městského podzemí a každodenního života dělníků, kteří staví metro v útrobách města. Nad všemi se tyčí postava ambiciózního stavaře a magnáta Solomona, který si ničím a nikým nenechá zmařit svůj sen o moci. John se samozřejmě pokusí tento sen překazit. Povídka “Pak se všechno hroutí” je drsnější než “Amarillo”. Děj se zaměřuje na společenskou korupci, sílu mocných a intriky, které zasahují až do vrcholných politických kruhů a zločineckých skupin. Příběh je spletitý a jeho dvojnásobná délka umožňuje rozvinout osudy postav na více frontách. Juan Díaz Canales však dokáže všechny linky pečlivě splést dohromady a za trochu náročnější čtení budete odměněni perfektním shakespearovským dramatem s nečekanými zvraty a skvělými postavami, jejichž jednání a manipulace tvoří základ celého příběhu.
Kdo se s Blacksadem setkává poprvé, určitě si všimne (a pokud ne, měl by navštívit nejbližšího očního lékaře), že autoři používají antropomorfní postavy, tedy lidské postavy se zvířecími hlavami. Tato vizualizace neslouží jen jako estetický prvek, ale také jako nástroj pro hlubší vyprávění a charakterizaci, kdy je každé zvíře pečlivě vybráno tak, aby jeho fyzické vlastnosti odpovídaly osobnosti postavy. A tím to nekončí. Zvířecí rysy mohou odrážet sociální postavení, stereotypy a předsudky. Například John Blacksad, jako černý panter, bývá cílem rasistických vtipů. Postavy různých druhů také mohou reprezentovat různé sociální třídy a mocenské struktury.
Kresby od Juanja Guarnida jsou bohaté na detaily, dynamické a výrazné, a dokáží zachytit atmosféru, módu, architekturu a kulturní prvky padesátých let. Každý panel je pastvou pro oči, protože Guarnido si dává záležet i na pozadí kreseb, které bývá v jiných komiksech často opomíjeno. Blacksad se inspiruje klasickými noirovými filmy a detektivkami, a temná, melancholická atmosféra se promítá i do ilustrací. Všechny detaily, barvy i stínování vytvářejí vizuální zážitek, který je stejně působivý jako celý příběh. Samostatnou kapitolou jsou pak výrazy postav, které mistrovsky kombinují lidské a zvířecí rysy, což umožňuje postavám vyjadřovat emoce jak realisticky, tak karikaturně. Oba přístupy se do komiksu skvěle hodí.
Čekání na Blacksada se vyplatilo. Tato výjimečná komiksová série kombinuje pečlivě vystavěné příběhy a zápletky, mistrovskou kresbu, noirovou atmosféru a sociální témata, čímž dokáže čtenáře nejen vtáhnout do svého světa, ale také je přimět k zamyšlení. Tento jedinečný mix činí z prvního i druhého dílu Blacksad jednu z nejlepších moderních grafických novel, které si u nás můžete přečíst.
RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ CREW
Hdnocení
Výtečný komiks, který kombinuje pečlivě vystavěné příběhy a zápletky, mistrovskou kresbu, noirovou atmosféru a sociální témata.
Ó fretná chrochtobuznosti! Tvé mikturace jsou mi, co zprudlé žvastopunksery na plzné včele. Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy a krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to! Geek and Proud!
