RECENZE: Zaklínač – Zrnko pravdy / Menší zlo – Andrzej Sapkowski, Jacek Rembiś

Vědmák, nájemný čarodějník, šejdíř za hrst stříbrňáků, co přenáší prašivinu, hříčka přírody, kterou by měli upálit nebo třeba neřádstvo špinavé. Takových, a ještě horších označení se dočkal slavný Geralt z Rivie, jeden z nejikoničtějších fantasy hrdinů z pera spisovatele Andrzeje Sapkowskiho. V celé své parádě (a pár parád v boji také udělal) se poprvé objevil v povídce Zaklínač bezmála před 35 lety a od té doby vyšly dvě sbírky povídek, jedna pentalogie, jeden prequel, tři videohry, několik deskovek a osm grafických románů, z nichž ten nejnovější nese název Zaklínač: Zrnko pravdy / Menší zlo.

Produktivní spolupráce mezi nakladatelstvím Dark Horse Books a herním studiem CD Project Red, která za úspěšnou komiksovou sérií stojí, nám tentokrát nenabídne nová příběhová zákoutí, jak tomu bylo v předchozích případech. Místo toho se vrátíme ke dvěma původním příběhům od Andrzeje Sapkowského, které najdete buď v povídkové knize Věčný oheň, pokud máte první vydání Zaklínače v České republice, nebo ve sbírce Poslední přání, pokud máte to současné. Čest reprezentovat staré dobré časy padla na Zrnko pravdy a Menší zlo, jedny z nejslavnějších povídek, které v sobě ukrývají čistou esenci zaklínačského světa.

Obě povídky udělají radost jak hardcore fanouškům, protože nabízejí skoro doslovný přepis původních příběhů, tak novým čtenářům. Komiks totiž funguje jako skvělá vstupní brána do zaklínačského světa a představí Geralta přesně tak, jak ho známe a milujeme – ponořeného v krvi a morálních dilematech, váhajícího, co je správné a co ne. A samozřejmě dojde i na skvostné rozhovory mezi postavami, které se vám vpálí do mozku jak znamení igni do topivce. Všechna čest Jackovi Rembiśovi, který povídky do komiksové podoby adaptoval, že se nepokoušel o žádnou honipéřinu a nechal ty brilantní Sapkáčovy dialogy, jež jsou mnohdy napínavější než kdejaké krvavé souboje, přepsat v podstatě jedna ku jedné (kontroloval jsem to). Na nic lepšího by je stejně nepředělal.

Sapkowski si v povídkách rád bere na paškál klasické pohádky a lidové příběhy a přetvořuje je k poněkud reálnějšímu a temnějšímu obrazu. Namísto tradičních pohádkových zápletek, ve kterých hrdinové na straně dobra porážejí zlé bytosti a žijí šťastně až do smrti, nám autor představí nečernobílé postavy, které mají hloubku a pádné motivace a čelí dilematům, která byste v pohádkách nečekali. V Zrnku pravdy se podíváme na odlišnou verzi Krásky a zvíře, kdy Geralt dorazí do tajuplného domu, který obývaná zvláštní netvor, jenž začne Geraltovi vyprávět svůj pohnutý příběh plný násilí. V Menším zle se zase vědmák dostáva doprostřed konfliktu, ve kterém si musí vybrat, na jako stranu se přikloní. Jestli ke zbabělému čaroději, nebo ke Strakuši, jež má předobraz ve Sněhurce. Oba dva řeknou Geraltovi svojí verzi příběhu a jen na něm bude rozhodnout, co je menší zlo.

Jak už zmínka o herním studiu mohla napovědět, zaklínač z komiksové série se v předchozích dílech často inspiroval některými aspekty her, z nichž ten hlavní byl Geraltův vzhled. Zrnko pravdy a Menší zlo na to šli jinudy a podobně jako u scénáře se i při ilustraci drželi knižních popisů. Z namakaného a vousatého Geralta se tak stal šlachovitý a agilní Geralt, který nesnáší vousy a jeho tvář je vždy hladce oholena. Kreslíři šli dokonce tak daleko, že mu nasadili natrvalo i legendární čelenku, což si zatím nikdo netroufl. A když už, tak jen na krátkou dobu. Nutno podotknout, že mu celkem sluší a o průser nejde. Jedinou věc, kterou si autoři neodpustili, tak je charakteristická herní jizva, bez které by asi Geralt nemohl přežít. Ale tak víte, co se říká: „Rytíř bez jizvy je kokot a ne hrdina.“

Každou povídku si vzal na starost jiný kreslíř i kolorista a obě kresby jsou přehledné, mají skvělou dynamiku v akčních scénách a dokážou navodit tu správnou atmosféru. Pokud bych ale měl vybrat, která je lepší, jednoznačně bych zvolil Zrnko pravdy. Zde se mi líbily detaily postav, a především jejich tváří. Verrena byla správně děsivá a přitažlivá zároveň, což podtrhovala pečlivá hra se světly a stíny a použitá paleta barev. Naopak u Menšího zla působily postavy trochu hranatě a jejich obličeje nevypadali moc esteticky. Očekával jsem, že příchod Renfri na mě zapůsobí víc, ale její vzhled vypadal zvláštně, měla takový prázdný pohled, jako by jí ulítly včely. Paradoxní je, že Menší zlo má hezčí obálku. Ta ale bohužel vychází v omezeném nákladu.

Přes pár výtek ohledně ilustrace druhé povídky, nemohu skrýt nadšení nad skvělou prací, kterou Dark Horse Book a CD Project Red u adaptování Zaklínače odvedli. Rozhodně skvělá grafická novela pro všechny, kteří by rádi okusili trochu Sapkowského umu, chtěli by se toho o Zaklínačských dobrodružství více dozvědět, ale neholdují příliš dlouhému čtení (ty povídky jsou teda krátký i tak, ale chápeme se, ne?). Pokud by se takhle doslovně předělaly a zilustrovaly všechny povídky, nebo klidně i celá sága o Geraltovi a Ciri, vůbec bych se nezlobil. Povídka Trochu se obětovat by pro začátek ale stačila.

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ CREW

Honzík Křepelka

Ó fretná chrochtobuznosti! Tvé mikturace jsou mi, co zprudlé žvastopunksery na plzné včele. Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy a krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to! Geek and Proud!