RECENZE: Usagi Yojimbo 34: Bunraku a další příběhy – Stan Sakai

Dlouhouchý Usagi Yojimbo patří mezi nejslavnější králíky. Z fleku se může zařadit vedle Bugse Bunnyho, králíka Rogerse nebo zabijáckého králíka, který střežil jeskyni v Monty Python a Svatý grál. Jeho komiksové příběhy vycházejí už od roku 1984 a byly přeloženy do šestnácti jazyků. Scénáristou a kreslířem je Stan Sakai, legenda mezi komiksovými autory. Sága o králičím osobním strážci nyní čítá 35 knih a do češtiny jich je díky Nakladatelství Crew přeloženo už 34 z nich. A na tu poslední s podnázvem Bunraku a další příběhy se podíváme právě teď!

Usagi Yojimbo 34: Bunraku a další příběhy se od svých předchůdců odlišuje dvěma podstatnými změnami. Formátem a barvou. Usagi změnil vydavatele a s tím přišly i novoty. Větší formát ocení hlavně ti, kdo nemají další díly a nebude jim tak vadit, že ostatní převyšuje. A pak barva. Komiks už není černobílý, ale barevný. Dost podstatná změna, která si určitě zaslouží pozornost, ale k tomu později. Komiks obsahuje čtyři povídky s hlavním hrdinou Usagim Yojimbou, sympatickým samurajem bez pána, kterého si hned oblíbíte. Ale přestože je Usagi nepopiratelnou hlavní postavou, příběhy se skoro vždy zaměřují na ostatní, které potká a jimž pomáhá.

Titulní povídka Bunraku je značně odlišná od ostatních. Má delší stopáž a mísí se v ní hororové a fantasy prvky. Nadpřirozený děj o oživlých loutkách, která vysávají životní sílu z lidí a terorizují městečka, kde se jejich kočovné divadlo zrovna nachází, má poutavé a napínavé vyprávění. Usagi se zde setká se starým přítelem, kterého může čtenář znát z předchozích dílů. Díky této povídce jsem nabyl mylného dojmu, že Usagi Yojimbo je hlavně fantasy, kde se budou vyskytovat démoni a monstra z japonského folklóru. Nakonec tomu tak není a fantasy prvky slouží jen pro ozvláštnění děje některých povídek. Bunraku má vzrušující a zábavný příběh a jako první povídka dokáže zaujmout tak, aby se čtenář těšil na další. A ty budou ještě lepší.

Komedii vystřídá tragédie a čtenář dostane u druhé povídky přesný opak té první. Melancholické putování Usagiho se svojí chráněnkou japonskou krajinou a jejich debaty o tradicích, kodexu a postavení ženy ve společnosti prolínají občasné boje dlouhouchého bojovníka s nepřáteli a vsuvky příběhů paní Mury. Čtenář má možnost se více dozvědět o japonských zvyklostech, společenském postavení, domluvených sňatcích a cti. Druhá povídka je smutná, moc smutná. Tak moc, až mi i slza ke konci ukápla. Poutavé vyprávění, debaty hlavních hrdinů a nešťastný, ale pozoruhodný příběh dělají z Hrdiny nejlepší povídku celého sborníku.

Tajně jsem doufal, že si po takovém emoční vypětí přečtu zase něco odlehčenějšího, ale Stan Sakai se rozhodl, že nás ještě trochu potrápí, a i další povídka se nese spíše v zádumčivém tónu. Jedná se o aktualizovanou verzi už jednou vydaného příběhu. Usagi se ve vzpomínkách vrací do chvíle, kdy se stal róninem. Příběh je akčnější, uvidíme hodně soubojů a jednu velkou bitvu. Hlavním tématem je čest, věrnost a oddaná služba svému pánu, jedny z hlavních rysů pravého samuraje. Bitva a finální boj Usagiho s Todem vypadají epicky. Katany řinčí o sebe, že to člověk skoro slyší, krev stříká, až jsem se chtěl skoro umýt. Jedna velká paráda. Na rozdíl od ostatních povídek, zde se příběh zaměřuje přímo na Usagiho.

Poslední příběh, krátká jednohubka, hraje na jinou notu. A zabrnká vám ji přímo na bránici, protože povídka s názvem Meče klanu Higashi je nehorázná prdel. Kromě klasických soubojů, kterých se v celé povídkové knize nachází dostatek, dostaneme i jeden dlouhý vtípek, který autor natáhl do absurdních rozměrů. U toho fórku se budete smát tak moc, až se vám budou vaše pomyslné králičí uši otřásat. O to víc, když se na konci ukáže, že to bylo celé k ničemu. Délkou je společně se Skřetem z Adachigary nejkratší, ale rozhodně nejzábavnější povídka celé knihy. Víc takových.

A teď se můžeme podívat na to, co odlišuje 34. díl od jeho předchůdců – barvy. Nemá smysl si cokoliv nalhávat, specifický výtvarný styl Stana Sakaie nepatří k těm nejkrásnějším. Ale má svoje kouzlo. Postavy vypadají živě, antropomorfní spojení zvířat a lidí působí přirozeně, akční a pohybová stránka nemá chybu a díky tomu se dá odpustit i nepříliš detailní a lehce odfláklá kresba. I to, že některé postavy vypadají jako přes kopírák. Barvy měly celý komiks ještě víc oživit a udělat ho přitažlivější. Kdyby komiks vypadal jako jeho obal, povedlo by se mu to na výtečnou. To se ale nestalo. Komiks vzbuzuje dojem, že ho někdo vzal a vyplnil barvou s různými odstíny v malování. Nevypadá to moc hezky, ani profesionálně. Komiksu to samozřejmě zas tak na kvalitě neubírá, jen je škoda, že se obarvování nevěnovala větší péče.

Komiks Usagi Yojimbo 34: Bunraku a další příběhy jsem si vybral hlavně kvůli lákadlu barev a většího formátu. Dřív se mi totiž nechtělo naskakovat do již rozjeté série. Velká chyba! Barvy byly paradoxně to poslední, co mě zaujalo. Usagi nemá ucelený příběh, ale jednotlivé povídky, můžete začít prakticky od jakéhokoliv dílu a ničemu to vadit nebude. Čtivé a zábavné příběhy, které v sobě mísí japonský folklór a kulturu s akcí a sympatickými postavami si zamilujete hned napoprvé a zaručeně vás pobaví. Stejně jako rozesmutní k slzám. Povídka Hrdina ve mně dlouho rezonovala. Povedený a vyvážený sborník příběhů si určitě přečtěte. A já si jdu teď sehnat další díly!

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ CREW

Honzík Křepelka

Ó fretná chrochtobuznosti! Tvé mikturace jsou mi, co zprudlé žvastopunksery na plzné včele. Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy a krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to! Geek and Proud!