RECENZE: Batman / Soudce Dredd (Legendy DC) – Alan Grant, John Wagner

Komiksové crossovery patří k velice oblíbeným událostem ve světě obrázkových sešitů a knih a nabízí unikátní příběhy, ve kterých se protnou různé světy a potkají ikonické postavy, které by jinak neměli možnost na sebe v uzavřeném universu narazit. Crossovery umožňují spojení různých komiksových sérií a dokonce i vydavatelství a otevírají prostor pro tvůrčí experimenty s novými dynamikami příběhů. Vznikají tak neobvyklá a často až fantastická setkání superhrdinů a záporáků. Představte si například Supermana, jak čelí vetřelcům, nebo Wonder Woman, která se mlátí s tasmánském čertem z Looney Tunes. V devadesátých letech dosáhly komiksové crossovery svého vrcholu, a právě v této éře vznikla fascinující série s názvem Batman / Soudce Dred, složená ze čtyř příběhů.  Ten první a poslední nemusí být pro fanoušky Crwe neznámý, protože Rozsudek nad Gothamem a Zemřít smíchy vyšly už v rámci Modré Crwe v letech 1997-1998.

Dva oblíbení hrdinové, z nichž jeden vzešel z komiksové stáje DC a druhý z 2000 AD, se spolu v komiksu Batman / Soudce Dredd střetnou napříč dimenzemi, aby vyřešili pár kriminálních případů, poměřili si péra a navzájem si dali pořádně do držky. Zábavný rozměr jejich setkání tkví zejména ve střetu odlišných přístupů k boji proti zločinu. Neúprosný Soudce Dredd, který pevně lpí na zákonech a jejich striktním dodržování, nemůže snést samozvaného ochránce Gothamu Batmana, který sice spolupracuje s policejními orgány, ale zároveň se povyšuje nad systém a řídí se vlastním morálním kodexem. Tam, kde by Dredd sáhl po zbrani a bez pardonu vystřelil, protože on je zákon i soudce, tam se Batman snaží zločince přivést před soud a nejlépe i moc nepocuchat. Odlišné jsou i jejich světy, kde by Batman dostal v Mega-City One patnáct let v chládku už jenom za svoji výbavičku na opasku. V Gothamu ho za to nikdo samozřejmě neodsoudí.

Jak už bylo řečeno, v komiksu se vyskytují čtyři příběhy a v tom prvním s názvem Rozsudek nad Gothamem se Batman a Dredd potkají poprvé a ani jeden není ze setkání nadšený. Batman se dostane do Mega-City One, kde ho Dredd zatkne, vyslýchá a nechá ho zmlátit. Mezitím se v Gothamu objeví Temný soudce Smrt, který spojí síly se Scarecrowem a začnou vynášet rozsudky nad nebohými občany temného města. Příběh je to velice vtipný a zábavný a graduje až k naprosto bizarnímu finále na koncertě jedné metalové kapely. Rozsudek nad Gothamem nabídne velice jednoduchý děj a hlavní síla spočívá především ve vzájemných vztazích a rozhovorech zúčastněný postav. Především Scarecrow a Smrt si mě získali.

Nejvíce mě ale zaujala kresba. Simon Bisley se přímo vyžívá v karikatuře, přehání proporce jednotlivých postav, protahuje jim obličeje a celkově tíhne až k surrealismu. Pozadí kolem postav je často tvořeno popraškovitými a vláknovitými vzory, které působí nerealisticky, přesto živě a zároveň zvrhle a nepříjemně znepokojivě. Postavy jsou mnohdy zastřené, ale občas se jim obrysy zaostří, kresba je pak sytější a vytváří to krásný kontrast. Kresba je jedním slovem fascinující, a přestože byla mnohdy ošklivá, nějakým zvláštním způsobem se mi líbila.

Ve druhém příběhu Vendeta v Gothamu si budete chvíli zvykat na odlišnou kresbu Cama Kennedyho, která je oproti Rozsudku ostřejší a více bije do očí. Kreslíř se obešel bez karikatury a pracuje hodně se stínováním, světly a stíny. Bohužel použité barvy jsou tragické, vypadají hodně staře a nepůsobí moc hezky. Za to děj Vendety je opravdu lahůdka. Dredd se vrací do Gothamu, aby se popral s Batmanem, a jejich našlaplý souboj se střídá s vyprávěním příběhu Ventriloquista a jeho loutky Scarface, kteří se snaží zabít v divadle senátorova syna. Scarface si krade celý sešit pro sebe a přestože je bitka Batmana s Dreddem správně akční a dynamická, konverzačnímu ději v divadle se nevyrovná. Ten je plný hlášek, černého humoru a napětí, kdy nevíte, co se vlastně celou dobu chystá. Ventriloquista a Scarface jsem viděl poprvé a jestli je to taková sranda pokaždé, když něco páchají na stránkách komiksu, chci si o nich přečíst víc. Paráda!

Jak už to u souborných vydání příběhů bývá, vždy se najde jeden, který trochu ztrácí na kvalitě. V komiksu Batman / Soudce Dredd to je Poslední hádanka. Jeho tyranská svatost císař Xera unese z různých světů osmici proslulých válečníku, kteří musí bojovat pro jeho potěšení v aréně smrti. Soutěž je formou lovu, kdy je sedm lovců a jedna kořist a tou se samozřejmě stane Batman. V příběhu se kromě bitvy v aréně proti nezajímavým záporákům, u kterých za chvíli zapomenete, jak vypadali, nic jiného nestane. Povídka ničím nezaujme a je to zívačka, u které budete rádi, že už je konec. Naštěstí je ze všech sešitů nejkratší. I tak se na ni vystřídali dva kreslíři, kteří alespoň přidávají Poslední hádance plusové body. Kresba je nádherná. Sice trochu statická, ale rozhodně nejlepší v celém sborníku. Vychází z ilustrací Simona Bisleyho, ale nevyskytují se v ní žádné karikatury a grotesknost. Je hodně detailní a pečlivě vystínovaná.

Poslední, nejdelší sešit a zlatý hřeb celého sborníku, se jmenuje Zemřít smíchy, a jak už název napovídá, neobjeví se v něm nikdo jiný než nejznámější Batmanova Nemesis Joker. Ten se rozhodne v Mega-City One osvobodit ne jednoho, ale hned čtyři temné soudce a rozpoutá s nimi peklo, ve kterém často uslyšíte větu: „Rozssudek zní ssmrt.“ Zemřít smíchy jsem četl poprvé v devíti letech, kdy mi komiksu neznalí rodiče pořídili oba díly v rámci Modré Crwe a já se tak mohl fascinovaně ponořit do brutálního a násilného příběhu o masakru Hédonistů sedmého dne. Po dvaceti pěti letech se nic nezměnilo a já si kresbu i děj Zemřít smích stále užíval od začátku až do konce. Tempo je zde opravdu vražedné, příběh má spád, stále se tam něco děje a akce střídá akci. Ilustrace se znova ujalo více kreslířů a všechny kresby jsou pečlivě vymazlené do nejmenších detailů, ve kterých se dává hodně velký důraz na znázorněnou krev, násilí a vraždy. V první části se mi víc líbil styl ilustrace, ve druhé zase použité barvy.

Spojení dvou kontrastních postav Batmana a Soudce Dredda dopadlo na výbornou a chválu si zaslouží především za jejich vzájemné interakce a skvělé záporáky z různých světů, kteří se výtečně doplňovali. Nic složitého ani hlubokého zde nehledejte, jde především o zábavu, které je zde dostatek, a kterou doplňuje osobitá a zajímavá kresba.

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ CREW

Honzík Křepelka

Ó fretná chrochtobuznosti! Tvé mikturace jsou mi, co zprudlé žvastopunksery na plzné včele. Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy a krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to! Geek and Proud!