RECENZE: Pekelný pastýř - Oskar Fuchs - Nerdopolis

Theodor se o tohle neprosil, jednou se na ulici dostal do potyčky s fakt divným týpkem, kterýho sejme. Naneštěstí se jedná o Pastýře z Pekla a Theo automaticky povýšil na jeho pozici. V omšelém kabátě, s holí v ruce a se svým věrným psem Nemem se musí pustit do sběru duší, jak mu uložil nový pekelný šéf. A jako správný pastýř má stádo svých oveček s apetitem krvelačných bestií.

A takhle to dopadá, když chce někdo řídit Peklo jako firmu, nakonec svýma inovacema nakrkneš všechny kolem, a všechny dobře míněný věci se obrátí proti tobě. Poslední hřebíček do rakve je týpek, který se z náhodného ochomýtajícího změní v mstitele, shromáždí partu, pořádný kvéry a z lokálního konfliktu udělá válku globálního rozměru.

První část knihy se s čtenářem vůbec nemazlí a vrhne ho rovnou do akce. Stejně jako hlavní postava se ani nenaděje, a malebným Lanškrounem, kde se Pekelný pastýř na začátku odehrává, teče krev, pekelné ovce řádí a nový pasáček z pekel zjišťuje, co všechno s novými schopnostmi dovede. Plášť funguje de facto jako brnění a berla je tak úžasný nástroj, že se brzy ukáže, že má duši a vlastní příběh, který je potřeba odvyprávět.

Theodor brzy pochopí, že za tímhle vším stojí Satanův syn Růžek, který chce vládu nad peklem a celou tuhle zkostnatělou instituci by rád trochu modernizoval. Čímž je trnem v oku mnohých a do tohohle zástupu se přidává nový Pastýř, který nakonec proti Růžkovi vytáhne do otevřené války. Aby to bylo peprnější, cestou se do toho všeho zamotá ještě Theova bejvalka, aby se čtenář skutečně na vteřinu nenudil.

Kniha je takový festival nápadů, které Oskar Fuchs, se kterým mám čest poprvé, chrlí na stránky, čímž se trochu zastírá fakt, že příběh není z nejrozvinutějších, ani z nejoriginálnějších. Válku s peklem u mě už navždy nejlépe ztvárnil Jiří Kulhánek ve Vyhlídce na věčnost a jakkoliv je to vděčné téma, v tomhle případě jsem knize úplně nepropadl.

Začátek byl totiž možná až moc zběsilý, až mi trvalo se rozkoukat a pochopit, co jsou postavy zač a proč se vše děje. A když už člověk začíná mít jasněji, zjistí, že vlastně je lepší nepřemýšlet, protože zápletka je jen načrtnutá proto, aby Pastýř našel důvod, proč jít do akce a motivy některých postav nejsou jasné. Především zaťatost Theodorovi bejvalky, která šla do všeho po hlavě, mi nedávala vůbec smysl.

Přes zmatenější rozjezd se ale Pekelný pastýř nakonec našel a v momentě, kdy Theo došel k tomu, že nejlepší bude se tomu parchantovi z pekla postavit, jsem se začal bavit o fous víc. A nemůže za to jen to, že se z něj stal kyborg obohacený o mystické paranormální schopnosti. Kniha našla ty správné mantinely, jak svůj splatterový přístup prodat, a já začal obrazně řečeno víc zobat autorovi z ruky, ať už šlo o akci nebo o hlášky

Jak jsem už naznačil, příběh nemá moc čím překvapit, jde o jednoduchou šablonu o borcovi, co se nasral, tak dal do kupy bandu, vybavení a rozhodl si to se strůjcem jeho nasranosti vyřídit. V jednotlivostech se toho dá najít mnohem víc. Theodor projde zajímavým fyzickým vývojem, po cestě vyzkouší celý arzenál bojových vozidel, těšit se můžete na překvapivé postavy, které se do děje zapojí i na spoustu narážek, ať už na ty popkulturní nebo na ty namířené na reálný stav naší země. Však slogan “Řídit Peklo jako firmu” vám je určitě povědomý. Z knihovny se na vás jinak bude pak smát vcelku povedená, démonicky působivá obálka, a i když se mi zdá chvílemi Pekelný pastýř splácaný víc než je někdy žádoucí, v globálu jde o zábavné dílo, které lze v mezích české brakové literatury označit za slušný standard.

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ EPOCHA

6/10

Hodnocení

Šílená jízda z Lanškrouna přes Prahu až do Pekla na začátku drhne, ale nakonec svůj styl najde. Ti, co k podobným knihám tíhnou, budou vcelku spokojeni.