RECENZE: Stranger Things - Kamčatka - Michael Moreci

Už je to nějaký pátek, kdy na nás odevšad zněla Kate Bush a její Running up that hill, protože s čtvrtou sérií proběhla zase nemalá Stranger Things mánie. Měli jsme v ní možnost mimojiné nahlédnout do sovětského vězení, ve kterém drželi Hoppera. A nejen za zdi takového zařízení nahlédneme i s touto minisérií s názvem Kamčatka.

Vydáme se totiž do Sovětského svazu, kde je unesen přední vědec, aby své vlastině pomohl dát do pořádku supertajný projekt, kterým je chřadnoucí demogorgon. Jeho úkolem je netvora proměnit ve zbraň, protože ve studené válce se každá výhoda počítá. S čím ale věznitelé nepočítali je odhodlání doktorových dětí, kteří se rozhodnou po otcových stopách vydat a pokud možno ho zachránit.

Cestu jim zkříží muž, který se stane jejich nečekaným spojencem. Jde o vysloužilého a velmi nebezpečného agenta KGB, který kvůli svému zaměstnavateli sám přišel o rodinu a iluzi o míru a práci svým dřívějším páníčkům už nežere. Jen nechce vidět, jak je další šťastná rodina trhaná na kusy. Inu, Sovětský svaz je krásná země plná nekonečných možností, jak tam skončit ve srabu. Tam by chtěl žít každý, teda kromě mě…

Kdo se s komiksovou sérií potkal, ví, že jde skutečně o krátké jednohubky. Takové ideální max na dvě cesty autobusem přes město. Série měla na začátku velké problémy s kvalitou, kdy se v komiksech nic moc nedělo a měly zvláštní ilustraci, o to je cennější, že se podařilo najít rytmus a rozkolísaná kvalita je pryč. Místo toho nám tvůrci servírují další sebevědomý počin.

Tentokrát sází na adrenalin a akční přístup. Děj se odehrává ve dvou rovinách, kdy se unesený doktor snaží přežít v lágru a zároveň ho trápí, že nechce, aby Sověti měli demogorgona. Jeho děti s tajemným neznámým putují napříč zemí a přibližují se záchraně svého otce. Nic nejde samozřejmě snadno, takže se dočkáme střetů, kdy se např. dřívější “kágebák” musí utkat se svými tehdejšími kolegy, stejně tak ať už vědečtí nebo vojenští pracovníci ve vězení nejsou žádní beránci, takže nachystají doktorovi pár perných chvilek.

Příběhový oblouk nepřináší zásadní události ani z hlediska universa, ale vlastně ani pro tento sešit. Jde o náčrt děje, který je potřeba rozhýbat, aby měli figury v něm kam směřovat. Emoce tak přináší zejména linka, která se soustředí na vztah dětí s rodiči, jinak se spíš jedná o sled scének, kdy někdo někam prchá, někdo se pere, případně řeší dilema, co má pod tlakem udělat.

Ilustrace Todora Hristova na stránkách rozlévá toliko potřebný chlad, který v sobě mísí strach z neznámého, stejně jako paranoiu studené války plné intrik. Ruku v ruce tak vytváří dílko, které fanoušky Stranger Things jistě potěší. Ale víc než jednorázovou čtivou minisérii, která brzy vyvane, nečekejte. A raději moc nepřemýšlejte nad tím, zdali by ty děti i za pomoci takového chábra mohli svého otce najít, nebo jestli by vůbec něco podobného zvládli přežít.

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ CREW