RECENZE: Cruella - Když Harley Quinn nosí Pradu - Nerdopolis

Cruella – film, u nějž si nejsem jistý, jestli pro jeho hodnocení mám potřebnou kvalifikaci, jelikož se mé pohlavní orgány nacházejí zvenčí. Naštěstí mám ale jistou průpravu, protože Ďábel nosí Pradu jsem viděl aspoň 5x a mám zkouknutý – světe div se – celý Sex ve městě, včetně obou celovečerních filmů. I díky tomu poznám rozdíl mezi Jimmym Choo a Chow Yun Fatem.

Skrze tento jistě neomalený začátek, má omluva, chci hned podotknout, že tohle je hodně holčičí film. Přeci jen v něm hraje hlavní roli móda. Ale je to taky korporátní výrobek, který rozšiřuje již známé pohádkové universum. A vzhledem k tomu, že jde o Disneyho, překvapuje, jakou oslavu budoucí arcipadoušce vytvořil a vyvolal ve mně další zajímavé myšlenky, které právě kvůli příslušnosti k “Myšákovi” působí občas jako oxymoron. Ale o tom později.

Snímek Cruella nás bere doslova na začátek. Příběh vyprávěný z pohledu první osoby nám ukáže Cruellin porod, její dětství – problematické kvůli jejímu temperamentu, ale zejména tragickou událost, která ji sice pomalu, ale za to neomylně nasměruje ke kariéře psychopatky.

Malá Cruella se totiž nejmenuje Cruella, ale Estella! Cruella je pouze smyšlené alterego, kterým matka pojmenovává problematické chování své dcery. Jenže maminka umře za velmi vyhrocených okolností a Estella osiří. V Londýně se pozná s výlupky Horacem a Jasperem (ano, ty znáte jak z animáku, tak hrané adaptace), se kterými se uchyluje ke zločinu, aby se uživili. Překvapivě všichni zdárně dospějí, aniž by byli zatčení, a ve svých zlodějských tricích začínají být vynalézavější a odvážnější. Jenomže Estella sní o něčem jiném, chtěla by být úspěšnou módní návrhářkou. Shodou náhod se dostane do praxe známé módní ikony Baronky a příběh se nám povedeně začne zamotávat.

Zde musím pochválit scénář, protože jakkoliv nápad přivést k životu origin Cruelly DeVil zní jako naivní bláznivost, dočkali jsme se příběhu, který má hravost, dává jakž takž smysl (i když v některých ohledech vyvolává otázky) a především vlastně funguje. Zajímavým způsobem mixuje to, co jsme viděli v Ďábel nosí Pradu, Baronka je další variace na Annu Wintour, s bláznivým girl power přístupem. Svým pojetím je mnohem zajímavější (nekomiksovou) komiksovkou, než byl vlastní celovečerák Harley Quinn.

V postavě Cruelly se umně mísí rebelantství, počínající psychóza i čistá mladická dravost, se kterou nastupující generace nahrazují tu předchozí. Estella totiž přes den připravuje návrhy pro arogantní Baronku, aby jí pak po večerech zatápěla jako její rivalka Cruella, k čemuž, jak postupně zjistí, má speciální motivaci. K tomu jí doprovází soundtrack řízlý punkem a kostýmní výprava, kterou by ocenil v mnoha ohledech i Sid Vicious. Čímž se vracím k tomu, co jsem zmínil dříve. Vidět tuto jakousi podvratnost, atraktivní ztvárnění rebelanství a jistý obdiv k undergroundu v korporátním snímku od Disneyho je takový zvláštní umělecký protimluv.

Navíc Cruella nezapadá do schémat disneyovských princezen, ale chce následovat trend, který ustanovila Zloba. Tedy představení záporaček v jiném světle. Nicméně Cruella zachází trochu dál, ona je skutečně čistou esencí nevýchovy a špatným vzorem pro jakoukoliv holčičku, minimálně s ohledem na očekávání společnosti. Další zajímavý oxymoron od Disneyho, který své království vystavěl na cukrkandlových prinzezničkách a roztomilých zvířátkách.

Když se ohlížím za tím, co jsem doposud napsal, nechápu v první řadě, kdo tomuhle filmu odklepl rozpočet, který údajně atakuje 200 mega! Ale musím to ocenit. Jde o odvážný počin, a férově řečeno, ty peníze na tom filmu jsou vidět. Výprava je skutečně výjimečná, práce s kostýmy a rekvizitami ohromí. Proběhlo i nějaké digitální omlazování a nijak zvlášť mi nevadilo. Což je ta největší poklona, kterou dokážu tomuhle filmařskému triku vyseknout.

Navíc se podařilo obsadit áčkové osazenstvo, kdy duo Emma Stone a Emma Thompson do svých rolí vklouzli s takovou jistotou, že jejich tření hrozilo každou chvílí opravdovým vzplanutím. V pozadí je jistil vždy příjemný Mark Strong a i další vedlejší role byly obsazeny trefně. Hlavně obézní trdlo Horace s tváří Paula Waltera Hausera (Richard Jewell) mě bavil, i když za to mohla možná jeho suprová čivava.

Od toho, abych poslušně aplaudoval, mě dělilo málo. Tvůrci toho chtěli sdělit hodně, takže film roztáhli do 134 minut, takže byly chvíle, kdy jsem se nudil. Když se člověk pak zamyslí, připomene si kánon, zjistí, že nějaké věci nesedí. Kam se třeba v klasických 101 dalmatinech poděl návrhář Artie, který měl zde v Cruelle velkou roli? Jak se z Cruelly stala paní, co zabije psi kvůli kabátu, když tady tuhle hranici nepřekročí? Inu, je to jasný, dvojka už je za dveřma, je co vysvětlovat… a nebo se to rozes*re ještě víc 😀

Ve finále jsem ale až překvapen, jak zdařilé dílko se na tak obyčejně znějících předpokladech a možná trochu nízkých očekáváních podařilo vystavět. Cruella má švih, je šik a baví. Tedy aspoň dospělé, pro malé děti to úplně není, i když jim možná pes převlečený za krysu bude stačit. Ale rodiče si tenhle výpravný, punkem vonící film užijí jistojistě.

BLU-RAY S ANIMÁKEM 101 DALAMATINŮ MŮŽETE ZAKOUPIT NA MARTINUS.CZ: