RECENZE: Zaklínač: Balada o dvou vlcích – Bartosz Sztybor

Balada o dvou vlcích je sedmým románem z řady zaklínačských komiksů od nakladatelství Dark Horses, které v samostatně stojících a uzavřených příbězích sledují život Geralta z Rivie na stezce. Po blednoucích vzpomínkách a Nářku čarodějnic se k psacímu stolu vrací opět spisovatel a scénárista Bartosz Sztybor, jenž má s přenesením slavných postav a světů na papír bohaté zkušenosti. Kromě Zaklínače napsal i několik cyberpunkových komiksů a také produkoval a stál i za vynikajícím anime seriálem Cyberpunk: Edgerunners, který si můžete pustit na Netflixu. S grafickou stránkou mu tentokrát pomohl nadějný mladý kreslíř a výtvarník Miki Montlló.

Příběh Balady o dvou vlcích nás zanese do města Grimmwald, kde si Geralt snaží spravit chuť a naplnit peněženku po nevydařené zakázce, kdy nedostal zaplaceno za likvidaci přízraků na hřbitově. V bývalém důlním městě nemají hluboko do kapsy a potřebují pomoc s chycením a nejlépe i se zabitím vlkodlaka, který trápí místní obyvatele v čele s dívkou zvanou Červená a její babičkou. Všechny stopy řádění měsíc milujícího netvora směřují ke třem sestrám Hoggovým, které se snaží vykoupit všechny domy a pozemky v Grimmwaldu a vlkodlakem vystrašení místní se jim hodí do krámu. Jenže ne vše je tak, jak by se mohlo zpočátku zdát, a tak se Geralt musí pokusit za doprovodu Marigoldových písní záhadu vyřešit a nejlépe si i konečně něco vydělat.

Ve světě Zaklínače se pohádky odehrávají zásadně pokřiveně a nehezky a ani v Baladě o dvou vlcích nenajdete žádné „…a žili šťastně až do smrti.“ Čtenář se ponoří do napínavého detektivního příběhu, kde se Geralt snaží najít pravdu ve spletité pavučině lží a nejasností. Obě strany konfliktu mají svojí správnou verzi toho, co se odehrálo a nečernobílé postavy vás neustále nutí měnit názor na to, kdo je vlastně z nich oběť a kdo zločinec. Bohatý příběh postupně graduje až v kulervoucí herculopoirotské finále v uzavřené místnosti, kde Geralt vyloží karty na stůl. V závěru mysteriózního dramatu ale nečekejte poklidné odvedení zločince, ale emocemi a akcí nabité zakončení.

Podobně jako u předchozích dílů Sztybor bravurně kombinuje herní estetiku s ponurou atmosférou a stylem vyprávění zaklínačských povídek od Andrzeje Sapkowského. Do tajemného příběhu o záhadném úmrtí a temné minulosti autor znamenitě vplétá pohádkové motivy Červené karkulky a Tří prasátek a skvěle tak napodobuje Sapkowského styl v povídkách ze sbírky Poslední přání, kde byly pohádky také přetvářeny do temnější podoby. Někdy je ale inspirace až moc hmatatelná a pro znalce bude na škodu. Například motiv přepadené kněžky a zakletí do obludného tvora se až moc podobá minulosti Nivellena v Zrnku pravdy a Sztybor si mohl vymyslet něco originálnějšího. Ale to je jen taková maličkost, protože jinak je komiks parádní a konečně jsme se dočkali i hezké kresby.

Ač jsem totiž v minulých recenzích povětšinou haněl vizuální stránku zaklínačských komiksů v Baladě o dvou vlcích tomu je naopak a ilustrace se mi konečně líbila. Především musím vyzdvihnout oku lahodící barvy a změnu ostrosti linek použitých v různých časech vyprávění. Zatímco v přítomnosti je sytě černá, v minulosti ve flashbacích se změní na rozostřenou šeď. To samé se děje s barvami, které vyblednou. Oboje vypadá parádně. Akce je v komiksu poskrovnu, ale je plynulá a přehledná. Líbily se mi také Marigoldovy hudební vsuvky, které svojí zábavností skvěle kontrastovaly s temným příběhem a rozvíjely atmosféru.

Geralt je v Baladě trochu ukecanější a občas by spíš hodilo Cavillovsky jednoduché „hmm“, než aby všechno komentoval, hlášky měl ale dobrý a vtipný. Taky chápu, že si to musí vědmák alespoň jednou v každé knize s někým rozdat, ale tady to bylo tlačené moc na sílu. A nebylo to ani moc uvěřitelné. Přes těchto pár výtek musím říct, že byla Balada o dvou vlcích skvělá a v rámci zaklínačských komiksů i celého světa se pohybuje hodně vysoko. Jsem hlavně rád za lepší kresbu. Snad se dočkáme od Bartosze Sztybora a Mikiho Montlló i dalšího příběhu.

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ CREW

Honzík Křepelka

Ó fretná chrochtobuznosti! Tvé mikturace jsou mi, co zprudlé žvastopunksery na plzné včele. Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy a krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to! Geek and Proud!