RECENZE: Akira 6 – Katsuhiro Otomo

Dva roky nám Nakladatelství Crew postupně a v pravidelný intervalech servírovalo na stříbrném podnose všechny díly Akiry, až jsme se letos v srpnu konečně dočkali dílu závěrečného. Šestý a finální svazek opulentní a zaslouženě legendární mangy je s velkou fanfárou tady a my máme možnost se dozvědět, jak skončí cyberpunková jízda odehrávající se v postapokalyptickém Japonsku, kterou zná český divák především ze skvělé anime adaptace z roku 1988. Děj obou zpracování se začal rozcházet již ve druhém díle mangy a tak ani ti nejpovolanější psioničtí věštci nemají tušení, jak to celé dopadne. Že to ale bude velká zábava, nikdo nepochybuje.

V minulém díle Tecuo pořádně prověřil sílu svých schopností a po vytvoření obří díry do Měsíce zaútočil na loďstvo americké armády, které připlulo k Japonsku, protože očekává čtvrtou světovou válku. Tecuův mozek přestává v sobě zvládat obrovskou energii, což zapříčiní změnu jeho fyzického těla, které do sebe náhodně absorbuje okolní předměty, se kterými srůstá. Na palubě jedné z amerických lodí pak Tecuo v návalu vzteku začne ničit a zabíjet vše kolem sebe. Než ale dokoná dílo zkázy, střetně se s ním dívka Kei, která působí jako médium pro paní Mijako, Masaru a Kijoko. Své k tomu má samozřejmě co říct i navrátivší se rošťák Kaneda, který se spojí s Kaiem a bývalým vůdcem motorkářského gangu Jokerem a společně zaútočí na nově vzniklou Velkou tokijskou říši vedenou Tecuem a Akirou.

Šestá Akira je poslední díl a tak se v ní konečně dozvíme odpovědi na všechny ty palčivé otázky ve stylu “co se to sakra děje“, které nás trápili už od první kapitoly. Postupně dodávané kousky skládanky do sebe začnou zapadat, a přestože nemůžu upřímně říct, že jsem pochopil všechno, výsledek mi dával smysl a uspokojil mě. Bál jsem se, že by to mohlo dopadnout hůř. Finální Akira má 440 stran, ale jak je rozměrově ze všech dílů největší, dějově se tam toho na takovém množství stránek zase tolik nestane. Skoro veškerý čas totiž zabírají souboje, přestřelky, výbuchy a ničení. Ale na to jsme už zvyklý, protože zběsilá akce hraje prim od první kapitoly prvního dílu.

A v šestém díle jí dostaneme dvojnásobek. S Tecuem se utká skoro každý, koho potká a všechny souboje jsou tak epické, kulervoucí a parádní, že je těžké vybrat si jeden oblíbený. Asi v žádném komiksu jsem nezažil takovou destruktivní atmosféru, kde něco vybouchne nebo se zničí každé čtyři stránky. Dynamika soubojů je neskutečná a musím říct, že jsem si užíval každou našláplou vteřinu čtení při pozorování postupného zničení už tak zruinovaného Neo-Tokia. V posledním díle se také dost umírá a to tak zdrcujícím a srdcervoucím způsobem, že vám bude líto i postav, u které jste si mysleli, že se vás jejich smrt nijak nedotkne.

Pokud už od prvního dílu doufáte, že uvidíte obřího biomechanického Tecua ve tvaru dítěte jako ve filmové adaptaci, nebudete zklamáni, protože se opravdu ukáže a to ještě ve větším stylu než v anime. Katsuhiro Otomo je zručný kreslíř a vyžívá se v opravdu detailním nakreslení všech strojů, budov, Tecuových deformací a prakticky všech věcí znázorněných z větší vzdálenosti, takže se vyplatí na chvíli zastavit a vše si vychutnat. Ale jen na chvíli, abyste nevyšli z vražedného tempa komiksu. Bitvy i souboje mají správnou dynamiku a většinu času jsou i přehledné. Problém nastane, když se některé postavy teleportují a není to z ilustrace hned patrné. Vždy to ale nějaká postava jako výpomoc kresby okomentuje, takže se čtenář neztratí.

Akira sice skončila, ale žije v nás dál! Příběh dospěl do svého konce a grandiózní finále, nenechalo nikoho na pochybách, že Akira je jedna z nejlepších manga sérií, které si můžete přečíst. Přes 2200 stran brutální akce, epických soubojů, srdceryvných okamžiků a detailní kresby vás chytne hned na začátku a nepustí až do úplného konce. Co nejdřív mám v plánu přečíst si všechny díly od znova a za sebou pro ucelený pohled, který mi snad dopřeje pochopit kousky, které mi unikly. Na závěr nezbývá než poděkovat Nakladatelství Crew, že Akiru, přes všechny přísné podmínky vydali a dopřáli nám tento nevšední zážitek. Díky!

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ CREW

Honzík Křepelka

Ó fretná chrochtobuznosti! Tvé mikturace jsou mi, co zprudlé žvastopunksery na plzné včele. Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy a krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to! Geek and Proud!