RECENZE: Metabaron 2 – Alejandro Jodorowsky, Jerry Frissen

Tři dlouhé roky po metaskvělém Metabaronovi přichází jeho pokračování a další zářez do Jodoverza – unikátního vesmíru, ke kterému patří všechny sci-fi příběhy komiksů spisovatele Alejandra Jodorowského. V minulém díle Metabarona se staly dvě nepravděpodobné události, jež měly zásadní dopad na budoucnost našeho hlavního hrdiny i celého vesmíru. Nastala kolize dvou galaxií způsobující konec všehomíru, a Bezejmenný se zamiloval. Která z těchto věcí byla zásadnější, to ať si rozhodne každý sám, důležité je, že poslední Metabaron našel způsob, jak zachránit sebe, svoji milovanou, jejich nenarozené dítě i celý vesmír a vypustil poslední zásoby pohonné zásoby epyfitu na planetu Marmolu, ke které následně zamířil.

Ve dvojce se Bezejmenný na Marmole ponoří do epyfitu a přes průchod, který by se dal nazvat červí dírou, vstupuje do paralelního vesmíru na planetu Algoma. Zde potká kastu ženských válečnic zvaných metastrážkyně, které zasvětily své životy epyfitu a obraně Algomy proti nepřátelům. Metabaron od nich tajemný bílý olej potřebuje, aby zachránil svůj vesmír, ale strážkyně mu nehodlají pomáhat a rozhodně se s ním o něj nechtějí dělit. Jedna z válečnic ale rozpozná, že má Bezejmenný podobný posvátný svazek s epyfitem jako ony a zamiluje se do něho. Když si Metabaron začne budovat důvěru místních obyvatel, dorazí armáda Technotechnů a věci se značně zkomplikují. A zde příběh teprve začíná.

Jednou bych se rád dozvěděl, jestli Jodorowsky (případně Jerry Frissen, který napsal scénář podle jeho povídky) někdy alespoň koutkem oka spatřil Avatara, protože takhle velkou vykrádačku jen tak neuvidíte. Příběh se odehrává na vzdálené planetě, kde Bezejmenný potká domorodce a učí se od nich o jejich světě a přírodě. Najde vzájemné zalíbení v místní domorodkyni, spojí kmeny proti technologicky vyspělejšímu nepříteli, který se zde snaží dolovat místní „rudu“, a nakonec se všichni střetnou v obří bitvě. Jestli tohle není přesný popis Avatara, tak už fakt nevím. Někteří domorodci mají dokonce modrou pleť, dlouhé černé vlasy a létají na okřídlených tvorech.

Naštěstí Jodorowky s grácií sobě vlastní okořenil svoje dílo pořádnou dávkou brutality, zvrácenosti, obludnosti a epičnosti, že je jeho verze Avatara ve výsledku o hodně zábavnější než Cameronův (teď už) vyměklý opus. Až si člověk říká, že by možná chtěl příště raději vidět Jodorowského svět Pandory. Sex, smrt, filozofování, antická tragédie a černý humor jsou všudypřítomné a hned jedna z úvodních vět o Metabaronovi, že není první z rodiny, kdo se ze svého univerza dostal na planetu Algoma, ale každopádně první, kdo se tam pozvracel, naznačuje, že nás zase čeká šílená jízda. A v tom se nemýlí. Je to zase ten starý dobrý Jodorowsky, kterému v návalu bláznivých nápadů, ultranásilí, techna a palea odpustíte i občas patetické konverzace nebo klasickou instantní zamilovanost do hlavního hrdiny, kterého chce zprznit v podstatě každá žena, jen co ho uvidí.

Druhá část komiksu se odehrává sedmnáct let po událostech na planetě Algoma a otěže hlavního hrdiny přebírá po Bezejmenném bojovník Adal. Ten se musí vyrovnat se všemi překážkami, které před ním stojí na cestě stát se novým Metabaronem, ať už se jedná o obří živoucí planetu, rezignovaného otce, nebo třeba incest, který prostě u Jodorowského nesmí chybět. Příběh nám nabídne klasickou, ale poctivou vesmírnou operu, kde se mezi vybuchujícími vesmírnými loděmi a cestováním galaxií (vesmírná stanice Ayahuasca pobavila) řeší osobní problémy a vztahy. Více se dozvíme o nešťastném odkazu Metabaronů a ponoříme se do hloubky v Bezejmenného mysli, kde prozkoumám jeho lidskou stránku.

Kresbu si stejně jako v prvním Metabaronovi rozdělili dva ilustrátoři. Valentin Sécher si vzal na starost krásy Algomy, u kterých pečlivě vykreslil tajemnou faunu a flóru planety, Pete Woods se zase vyřádil na vesmírných bitvách, živé planetě a nové Marmole s jejími prazvláštními antropomorfními obyvateli. Oba dva kreslíři přesně vědí, co tento typ komiksu potřebuje, takže se můžete těšit na epické bitvy, akční souboje, dynamickou kresbu a samozřejmě spoře oděné vnadné krásky. Sécherova kresba je tmavší než Woodsova, dobře tak ale vynikne rozdíl mezi dějem odehrávajícím se na Algomě a na Marmole. Rozsoudit, která kresba je lepší, nemá cenu, protože oba dva podobné typy kresby jsou detailní, přehledné a opravdu krásné.

Metabaron 2 si jede na stejné vlně zábavnosti, akčnosti, divnosti a zvrácenosti jako předchozí díl. Perfektní kombinace krásných a nechutných věcí nenechá nikoho na pochybách, že celá série Metabaronů patří k tomu nejlepšímu na komiksovém poli. Otevřený konec navnazuje na další díly, tak snad se jich co nejdříve dočkáme.

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ CREW

Honzík Křepelka

Ó fretná chrochtobuznosti! Tvé mikturace jsou mi, co zprudlé žvastopunksery na plzné včele. Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy a krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to! Geek and Proud!