RECENZE: Wika – Thomas Day

Kdysi dávno, v jedné předaleké elfí říši, žije princ Oberon, kterému bylo do vínku dáno, že sjednotí všechna království Panova světa. Vílí kmotřičky míní, krvelační netvoři mění a z Oberona se stane zlý vládce, který místo míru rozpoutá krutou válku, aby si podrobil všechny okolní země ohněm, mečem a magií. Při útoku na království Castelgrimm zabije vévodu Claymora Grimma, umučí jeho manželku a bývalou lásku Titanii a pokusí se unést i jejich dcerku Wiku. Naštěstí je mladičká dívka zachráněna vévodovým prvním mistrem meče a ukryta do bezpečí, kde může v relativním klidu dosáhnout dospělosti. Osudu ale člověk jen tak neunikne a víla už vůbec ne. Tak Wika dostane možnost pomstít své rodiče a stát se právoplatnou dědičkou svého království. Dokáže ale porazit prince Oberona?

Wika je grafická novela, kterou napsal Thomas Day a nakreslil Olivier Ledroit a původně vyšla ve třech samostatných dílech, které si můžeme díky Nakladatelství Crew přečíst v kompletní uzavřené sérii. A to v krásně velkém formátu a pevné knižní vazbě. Přestože vám jméno francouzského spisovatele Thomase Daye pravděpodobně nic neřekne, protože mu u nás kromě Wiki zatím nic nevyšlo, ve světě fantasy a sci-fi to není neznámá osoba a může se pyšnit 15 napsanými romány. Český čtenář se s ním mohl alespoň přeneseně setkat díky samurajské sáze Cesta meče, která vznikla na motivy jeho románu. To kreslíř Olivier Ledroit už svoje ilustrační síly u nás předvedl a díky třem dílům Upířího rytíře v sérii Requiem jsme se mohli k jeho specifické kresbě dostat již dříve.

Já jsem tu čest prozatím neměl, a tak jsem nebyl připraven, co se na mě při otevření knihy chystá. A že to bylo něco. Určitě znáte ty komiksy, které se pyšní krásně propracovanou obálkou a u kterých, když je otevřete na první stránce, nastane zklamání v podobě odlišné, a už vůbec ne tak dokonalé kresby. To naštěstí není případ Wiky. Ať už nalistujete kteroukoliv z 228 stran, vždy najdete panel, stránku nebo výjev, které by se mohly stát z fleku hlavním obrazem na obálce a nedělaly by grafické novele ostudu. Ilustrace na všech stránkách komiksu je totiž stejně krásná a propracovaná jako na obálce. Olivier Ledroit se pečlivě věnuje každému čtverečnímu milimetru komiksu a úroveň detailů je neskutečná. Až mi to mnohdy vyrazilo dech, jaká nádhera se skrývá ve složitě nakreslených postavách, jejich šatech, zbraních, ale i na pozadí a vlastně u všeho, co se na plátně vyskytne.

Přestože jsem mnohokrát použil ve svých recenzích frázi, že se vyplatí u každé stránky zastavit a pořádně si vychutnat každičký kousek kresby, pro Wiku to platí dvojnásob. Panely jsou často orámovány složitými keltskými uzly, motýly, oky, hodinovými strojky a dalšími věcmi, které pomáhají doplnit dějové obrazy a vytvářejí magickou atmosféru. Olivier Ledroit se nebojí experimentovat a na některých stránkách se příběh odehrává uvnitř Wikiiny hlavy, kdy jsou vidět jen oči, rty a vlasy, a vypadá to neskutečně krásně. Kresby často vedou přes dvě stránky, jednou dokonce i přes čtyři, kdy na vykreslení jednoho útoku ve finále knihy dvojstrana nestačila a autoři vytvořili rozložitelnou čtyřstranu zachycující epickou podívanou. A takových vychytávek jsou v komiksu mraky. Jen se může občas stát, že nebudete vědět, jaká je posloupnost čtení panelů. Nestane se ale, že byste se nakonec nechytly.

Jak je komiks vizuálně pestrobarevný, příběh je naopak velmi temný a vytváří ke kresbě působivý kontrast. V grafické novele se vraždí, smilní, intrikuje a děje se tam v podstatě vše, co od dark fantasy očekáváme a vyžadujeme. Od děje Wiky ale nečekejte nic světoborného nebo složitého, je to klasická cesta za pomstou, kdy se hlavní hrdina postupně učí a osahává svoje nové magické schopnosti, navazuje nová přátelství a spojenectví, aby se pak na konci střetl se zlosynem a vzal si od něj zpátky to, o co ho v minulosti připravil. Děj je velice předvídavý a žádný domnělý zvrat vás v podstatě nepřekvapí, protože ho budete očekávat několik stránek dopředu. Až magický svět dělá z komiksu jedinečnou záležitost, díky které mu absenci originálního příběhu snadno odpustíte.

Autoři stvořili nádherný svět elfů a víl, který velkou měrou čerpá ze severských mýtů a legend. V komiksu se tak můžete setkat se známými jmény bytostí a míst skandinávského folklóru, jako je například vlk Fenrir nebo strom Yggdrasil. Wika cestuje v příběhu přes mnohé krajiny a každá má svoji rozmanitou faunu, prazvláštní zákonitosti a tvory, a dohromady vytváří nádherný živoucí svět, který chcete někdy vidět na vlastní oči. Pokud tedy nebude hrozit, že vás zde něco nezabije, protože jak je Panův svět krásný, tak je podobně hrozivý a nebezpečný. Autoři se nenechali ovlivnit jen pohádkami ze severu, ale přidali k nim také pořádnou porci technomancie, steampunku a viktoriánské estetiky, jenž k fantasy a celkovému vizuálu sedí dokonale. Celkově je láska autorů k fantasy a moderní popkultuře z komiksu zřejmá, protože do něj vložili velké množství narážek a easter eggů z jiných děl, které zaručeně pobaví. Například Heisenbergovy krystaly si užije určitě každý fanoušek Perníkového táty.

Wika je prostě jedna velká paráda a já doufám, že se někdy dočkáme zfilmované trilogie. Hraná verze by s náročností triků v nejbližší době pravděpodobně nehrozila, ale animovaná podoba by to mohlo zvládnout. Tak snad. Wiku si určitě nenechte ujít, stojí za to!

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ CREW

Honzík Křepelka

Ó fretná chrochtobuznosti! Tvé mikturace jsou mi, co zprudlé žvastopunksery na plzné včele. Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy a krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to! Geek and Proud!