RECENZE: Každý jeden den – Gabriel Bá, Fábio Moon

Grafická novela Každý jeden den původně vyšla jako desetidílná limitovaná série, kterou napsal a nakreslil brazilský umělec Gabriel Bá se svým dvojčetem Fábio Moonem. Bratři nejsou ve světě kreslených příběhů žádní nováčci, za sebou mají práci třeba na příbězích o slavném zloději Casanovi, fiktivní organizaci BPRD nebo superhrdinské Umbrella Academy, za kterou dostal Gabriel cenu Willa Eisnera. Ve svém nejslavnějším komiksu se nechali inspirovat svojí domovinou a celé dílo nechali prostoupit magickým realismem, tak typickým pro země Latinské Ameriky.

Hlavní hrdina celého příběhu Brás de Oliva Domingos je muž lehce po třicítce, který se živí psaním nekrologů pro místní noviny. Přestože jeho vzpomínky na nedávno zesnulé pomáhají lidem, aby přijmuli smrt svých nejbližších a oni se mohli v životě posunout dál, Brás svoje zaměstnání za důležité nepovažuje a není s ním moc spokojený. On nechce psát o smrti, ale o životě, jak říká svému nejlepšímu příteli Jorgemu. Proto se po nocích snaží napsat svoji knižní prvotinu, aby se mohl stát slavným romanopiscem, jako je jeho otec, a u toho přemítá o životě, snech a dávných vzpomínkách. A to až do momentu, kdy je před oslavou čtyřiceti let zdárné kariéry jeho otce zabit.

Jenže Brásův příběh smrtí nekončí, ale teprve začíná. Smrt není žádný neštěstí, jako bejvala za starejch časů. Už ti to nezničí kariéru jako dřív, jak by řekl klasik. Grafický román tvoří deset samostatných kapitol, které nechronologicky mapují Brásův život a ve kterých hlavní hrdina na konci vždy zemře. Všechno, co se v příbězích stane, platí i pro další kapitoly, kromě jeho smrti. Může se tak stát, že Brás zemře v jedenácti letech a příběh náhle skočí do doby, kdy mu je například čtyřicet dva let, ale vzpomínky na tu dobu před lety má stejné, jaké se už odehrály v jiné kapitole. Dalo by se to popsat jako vytvoření nového paralelního vesmíru, kdy na jedné straně Brásova životní linie skončila a na druhé pokračuje dál.

Zpočátku může tento zvláštní styl vyprávění působit zmateně, ale postupně si zvyknete a jednotlivé životní etapy vytvoří krásný celistvý příběh, kdy s hlavním hrdinou prožíváte důležité události v jeho životě, které ho určitým způsobem formovaly. Smrt na konci každé kapitoly slouží jako připomínka křehkosti života, který může kdykoli skončit a nenásilné nabádání, abychom žili každý den, jako by byl ten poslední. Mohlo by se zdát, že s každou další Brásovou smrtí bude čtenář k závěru kapitol lhostejnější, ale opak je pravdou a čím víc se s Brásem seznamujete a vciťujete se do něj, tím víc na vás každá jeho smrt dolehne a zabolí. Tím spíš, že ke každé smrti je vytvořen Brásův nekrolog tnoucí do živého.

Autoři v komiksu citlivě vkládají hluboká témata do obyčejných, ale pro každého z nás osobně důležitých příběhů o krásách a strastech života, která ve vás budou rezonovat i několik hodin po přečtení. Grafická novela je o lásce, přátelství, rodičovství, snech, trápení, životě a smrti a přirozeně nás vede ke kladení otázek, zda si dostatečně vážíme každé chvíle, kterou právě prožíváme. Každý jeden den si určitě zaslouží přečíst vícekrát, protože vás zasáhne, dojme a rozpláče a vy si budete užívat každou stránku, protože je tu tolik věcí, nad kterými se dá zapřemýšlet a které můžete obdivovat.

Jedna z těch věcí je například nádherná kresba, která teprve vdechla moudrým a krásným slovům život. Ilustrace přesně vystihuje určité nálady, emoce a atmosféru v celém komiksu a stojí za to si u ní na chvíli zastavit a vychutnat všechny detaily a drobnosti, které nám u ní bratři Gabriel a Fábio přichystali. Pochválit musím též použité barvy koloristy Dawea Stewarta, díky nimž působí celá kresba neskutečně živě a překrásně. Jelikož komiks Každý jeden den vycházel sešitově, každý začátek kapitoly má působivou obálku, kde autoři dali průchod vlastní fantazii a skloubili realitu se snovou imaginací. A pokud vám nedošlo, co to je za číslice pod označením kapitol, tak značí Brásův aktuální věk. Lépe se tak můžete orientovat v jeho životě.

Komiks Každý jeden den je jedna velká paráda a přímý zásah do srdíčka. Všemi deseti doporučuji všech deset krásných příběhů z Brásova obyčejně neobyčejného života. Po jejich přečtení budete chtít užívat dne naplno a vychutnávat si doušky života ve velkém. A také strávit každou chvíli nějakou obohacující činností. Třeba právě čtením této úžasné grafické novely, kterou si v žádném případě nenechte ujít.

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ CREW

Honzík Křepelka

Ó fretná chrochtobuznosti! Tvé mikturace jsou mi, co zprudlé žvastopunksery na plzné včele. Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy a krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to! Geek and Proud!