RECENZE: Tanec papírových draků 2 - Hon - Petr Brožovský

Když jsem před pár měsíci vzal Tanec papírových draků, beletristickou prvotinu Petra Brožovského poprvé do ruky, neměl jsem v podstatě žádná očekávání. O to příjemněji jsem se mohl nechat překvapit a užít si v pravdě dobrodružství “kotletovského” typu. První díl měl spád, řízné hlášky a příběh, ve kterém hlavní hrdina pokosil celou řádku nepřátel, stejně jako holek. Jako koření autor nabídl sympatickou směsku postav, které se čtenář naučil mít upřímně rád, takže ty, které přežili, opět rád potká.

Osudy Policejního sledovacího a zásahového útvaru událostmi v první knize tedy neskončily, stejně jako příběh Jakuba Kolínského, známého spíš pod kódovým označením Mrtvola. Jakub, nebo chcete-li tedy Mrtvola je člověk, který svou akci úplně nepromýšlí a koná, až později se vyrovnává s následky. I díky tomu se jako čtenáři můžeme rochnit až po krk v krvi, rozstřílných tělech a dalších tělesných tekutinách. A jakkoliv to zní lacině, jako ta nejobyčejnější brakovka, která vás má odreagovat, druhý Tanec papírových drak nabízí mnohem víc.

Kromě pověstného sequelového “všeho víc” se Brožovský pustil de facto do nadstavby světa, jehož základy položil v prvním díle, a ono to funguje. Respektive nejenom to. Ono to teď začíná dávat větší smysl a je vidět, že je to dobře vymyšlené, že vše má svůj řád a jakési obhajitelná pravidla, které dokážete s klidem vstřebat a přijmout je za vlastní. Po povedené prvotině přichází vždy obava, jestli autor neustrne nebo nešlo o náhodný výstřel. Ale Pedro pokračováním obavy rozptýlil a naopak se evidentně poučil a jako spisovatel posunul dál.

Samotný příběh se také posunul, i jeho parapsychologická část přinesla nové taje, kterými se může kochat každý fanda fantasy a sci-fi. Myslím, že neprozradím nic zásadního, když se vás pokusím nalákat tentokrát i na cestování v čase. Nicméně i přes všechny atrakce jde v jádru o osobní příběh pomsty, je tam romantika, přátelství, jak stará tak i nová, a interakce a vztahy mezi postavami fungují. Nápady potěší, stejně jako autorova schopnost sekat trochu samožerné hlášky, které ale na stránky knihy padnou jako pověstný hrnec na prdel.

A samozřejmě potěší, že i přesto přese všechno se najde čas řešit i důležité otázky, jako jestli je, nebo není teplý si ho sám vykouřit? Co myslíte? Fandové jedničky už tohle pokračování dávno přečetli a přemýšlí nad tím. Vy ostatní, kteří tíhnete ke knihám Kotlety, Kulhánka nebo Kopřivy, dejte Pedrovi a jeho Tanci papírových draků šanci. Prvním dílem si vás zaháčkuje a druhým zasekne.

Rozhovor s autorem nejen o knihách: