RECENZE: Matka – Jeff Lemire

Lodní počítače s umělou inteligencí ohrožující životy posádky vesmírného plavidla mají ve sci-fi dlouhou historii, protože myšlenka řídící jednotky, na kterou jste v hlubokém vesmíru odkázáni, a která se chová jinak, než by se vám líbilo, autory i čtenáře vždy přitahovala. Abychom nechodili od křemíkového nebe daleko, můžeme zmínit například počítač Hal 9000 z knižní série Vesmírná odysea nebo MU-TH-UR 6000 známou jako Matka ve filmu Vetřelec. Spisovatel Jeff Lemire si s tématem nebezpečného počítače také pohrál a umělou inteligenci okořenil vnitřními procesy, které by nikdo u chladného a bezcitného stroje nečekal. Nebude ale zvláštní funkce počítače spíše ke škodě než k užitku?

Země umírá a poslední odhady naznačují, že by mohla být obyvatelná už jenom deset let. Na vzdálené planetě pozemská vláda založila kolonii a k ní teď míří velké kosmické lodě s rodinami, aby zde lidé našli nový začátek a snad i domov. Členové posádky kolonizační lodě USS Montgomery, řízené počítačem Valerie, se právě připravují na vstup do „temné zóny“, radiačního pásu mezi Zemí a kolonií, kde stráví téměř celý rok a kde nebudou moci schopni přijímat žádné zprávy. Kdy jindy by se mohlo všechno pokazit než v této chvíli. Kolonizátoři vstoupí do temné zóny a do pohybu se dají události, které zapříčiní, že na palubě zůstanou naživu jenom děti.

Jeff Lemire se s tím nepáře a dopřeje nám brutální podívanou hned po pár stránkách komiksu. Díky krvavému masakru se z bezpečné vesmírné lodi rázem stává místo tragédie a strachu. Z holých stěn a prázdných prostorů a uliček na čtenáře těžce dýchá tísnivá a klaustrofobická atmosféra, která zapříčiní, že se začnete obávat každého temnějšího rohu, kde by na nebohé hrdiny celého příběhu mohla čekat další hrůza. Nepříjemný pocit, že se stane něco zlého, vás provází po celou dobu čtení, vy máte nervy v hajzlu a jedinou vaší útěchou je, že tam nejste přímo vy, ale někdo jiný. Při čtení si začnete uvědomovat skutečnost, že mezi obyvatelnými prostory a obrovskou temnotou vesmíru, je jenom tenká stěna, která by tam také už být nemusela. Tak moc vás Matka pohltí.

Otěže hlavních protagonistů po svých rodičích převezmou malé děti, které se musí ze vteřiny na vteřinu vyrovnat z nenadálou situací. Nebude to pro ně jednoduché, protože obrazy smrti se jim vpálily do sítnice a smutek a sklíčenost z nich sálá na sto světelných let. On je totiž rozdíl, když ráno snídáte kukuřičné lupínky a večer vyhazujete svoji mrtvou maminku do vzduchoprázdna a mrazu vesmíru, kde už jí nikdo neuslyší křičet. Do popředí se dostávají dvě nejstarší děti Lil a Isaac, jejichž vzájemné neshody a pubertální výjevy (hlavně ty Lil) ovlivňují a ohrožují ostatní. Především ale trápí jejich náhradní matku, lodní počítač Val, jejíž mozek nekalkuluje s přesnými čísly, ale nechává se ovlivnit emocemi, které jsou v ní naprogramované.

Nečekané převzetí otěží rodičovství v ní probudí mateřské a ochranitelské city. Je fascinující pozorovat, kolik emocí dokázali autoři dostat z někoho, kdo funguje především jako hlas ve vzduchu než jako něco viditelného a uchopitelného. První půlku komiksu je ústředním motivem rodina, která se musí co nejlépe vyrovnat se svými vnitřní problémy a semknout se, když je jejich nový svět napaden zvnějšku. Pak se žánr rodinného dramatu změní na survival horor, hru na kočku a myš, kdy není radno věřit úplně nikomu a nejméně umělé inteligenci. Připravte se na pár pořádných zvratů. Jak komiks skončí, nebudete vědět až do posledních stránek.

Tísnivou atmosféru skvěle podtrhuje ilustrace Gabriela Walty, jenž temně laděnými tóny barev dodává celé lodi i jejím obyvatelům pořádnou dávku deprese. Prázdné potemnělé uličky navyšují pocit napětí a úzkosti v očekávání, co nalezneme na další stránce. Jeho kresba ale exceluje především v znázornění mimiky a emocí zračících se v obličejích. Je až neuvěřitelné, kolik zoufalství, smutku a bolesti dokáže vložit do jednoho pohledu očí. Kontrast nevinnosti dětí a brutálního zabíjení, kde krev stříká proudem, funguje vždycky, tak musím místo toho ještě vyzdvihnou nečekaně epický boj na obrazovce monitoru, kde se jenom mění barvy. Takové drama jsem opravdu nečekal.

Působivé rodinné drama stříknuté akční naháněčkou v prostorách obří prázdné lodi dokáže pořádně zabrnkat na vaše nervy. Přesto, nebo právě proto si ho užijete od začátku do konce. Jen by mě zajímalo, zda bude pokračování. Konec příběhu nasvědčuje, že by být mohlo, kodex Mighty Boys obsahující položku o vydávání pouze kompletů, zase říká, že spíš ne. No uvidíme, já bych se tomu nebránil.

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ MIGHTY BOYS COMICS

Honzík Křepelka

Ó fretná chrochtobuznosti! Tvé mikturace jsou mi, co zprudlé žvastopunksery na plzné včele. Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy a krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to! Geek and Proud!