RECENZE: Zaklínač: Rónin – Rafal Jaki

„Zaklínač jako rónin?“ blesklo mi hlavou, když jsem si projížděl ohlašovačku komiksů od Nakladatelství Crew. Může se z Geralta stát osamělý samuraj bez pána, co prochází japonskou krajinou, nosí dva meče, bere práci, kde se dá a lidé na něj koukají skrze prsty a s opovržením? Vždyť to to přece… dává perfektní smysl! Zaklínačské povolání je róninstvím cítit na sto honů. Oba dva se živí oháněním mečem, život se s nimi nemazlí, tuláctví je jim vlastní, pro ránu nejdou daleko a jsou vítaní jen, když je opravdu nejhůř a všem teče do bot. Jen ten kodex cti trochu pokulhává. Róninem se stane samuraj, když po ztrátě svého pána poruší kodex cti a nespáchá rituální sebevraždu, zaklínači se toho svého naopak drží zuby nehty. Často si ho ale přetváří k obrazu svému.

Geralt se v manze Zaklínač: Rónin kodexem již neřídí. Už to není ten zaklínač z dávných dob a ze starých bájí. Na kodexu mu nezáleží ani v nejmenším. Geralt putuje v novém světě inspirovaném japonským historickým obdobím Edo a někoho hledá. Pokud vám zaklínačské univerzum není neznámé, pravděpodobně vám hned dojde koho, protože Geralt v životě hledal jen jednoho člověka. Klíčem k hledané osobě mu je tajemný přízrak bělovlasé ženy, která ho pronásleduje ve snech. Ženy, která přichází během vánic, bíle oděná a kdykoli se objeví, přináší neštěstí. Tak čeká Geralt nelehké pátrání, kdy musí kromě různých démonů bojovat i s obtížnými morálními rozhodnutí.

Alternativní převyprávění zaklínačského příběhu nás zavede do světa japonských mýtů a legend, kde různé bytosti slovanského i jiného evropského folklóru nahradí duchové jókaj (na konci si nenechte skvělý populárně naučný bestiář). A nezůstane jen u nich. Komiks se nechal inspirovat vizuální podobou feudálního Japonska a prvky jsou patrné ve všem, ať už se to týká oblečení, zbraní, obydlí nebo přírodou. Geralt má například tradiční výzbroj samurajů daišó tvořenou dvěma meči katanou a wazikaši, nosí typické sandály zóri, jenž se nosí na bílých onucích a vlasy má stažené do pevného krátkého culíku. Komiks je tvořen čtyřmi povídkami, které spojuje příběhový oblouk hledání ztracené osoby, říkejme jí třeba Ciri.

Zaklínač: Rónin povedeným způsobem kombinuje herního a knižního Zaklínače. Z her si bere způsob vyprávění a posouvání děje, kdy má Geralt před sebou hlavní úkol a na cestě k němu se mu nabalují vedlejšáky v podobě zaklínačské práce. Podobné questy a jejich průběh tak moc připomínaly hru, že by mi ani nepřišlo divné, kdyby se Geralt v komiksu zastavil na partičku gwintu. Právě naopak. Samozřejmě by to musela být zaklínačská verze nějaké staré japonské hry jako třeba mahjong. Při boji také Geralt hodně používá znamení nebo třeba bombičky s parádním ninjovským vzhledem, které více dominovaly ve hrách. Co vám budu povídat, při čtení jsem měl neodolatelnou touhu si zase třetího Zaklínače zahrát.

Z knih si bělovlasý rónin vzal tísnivě ponurou atmosféru a zaklínačská témata. V duchu knižních příběhů se zde řeší otázky ohledně dobra a zla nebo se filozofuje nad tím, kdo je ve skutečnosti monstrum a temné ovzduší naznačuje, že se zde nic moc pěkného dít nebude. V tomhle manga kopíruje knihy a funguje to na výbornou. Naproti tomu hlavní postava Geralt toho knižního moc nepřipomíná. Úplně chybí jeho cynický humor, povahou mi přišel spíše krutý a úplně bezcitů. V jeho pohnutkách a mysli bloudíme po povrchu a ve výsledku jsem k němu nechoval žádné sympatie. Škoda.

Podobně rozpačitý jsem i z nehezké ilustrace. Nevím, jestli si na tom autoři zaklínačských komiksů nějakým zvláštním způsobem zakládají, ale po Blednoucích vzpomínkách a Nářku čarodějnice je Rónin další Zaklínač, kde nejsem z výtvarné podoby moc nadšený. Líbilo se mi, že navzdory faktu, že je Rónin manga, autoři nedodrželi klasický formát a černobílou kresbu doprovodili i několika bledými barvami, které krásně dotvářely v komiksu melancholickou náladu. Jinak mi ale kresba přišla chaotická a občas jsem neměl ponětí, co se na plátně odehrává. Hodně věcí je jen naznačeno a čtenář si musí domýšlet. To se týká především zaklínačských znamení a akčních sekvencí. Podivně kostrbaté a neforemní postavy tomu také moc nepomáhají. Když už se to odehrává v Japonsku, mělo by se toho pořádně využít a ne to takhle zazdít.

Na konci mě překvapilo, že bude komiks na víc dílů, čekal jsem ho ukončený. Ale vlastně proč ne. Na kresbu se koneckonců dalo během čtení zvyknout, zaklínačský feeling to má a udělat z Geralta bývalého samuraje, nebyl vůbec špatný nápad. Pasuje to k sobě. Na další díl si určitě počkám.

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ CREW

Honzík Křepelka

Ó fretná chrochtobuznosti! Tvé mikturace jsou mi, co zprudlé žvastopunksery na plzné včele. Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy a krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to! Geek and Proud!