RECENZE: Mýty 20 – Kamelot – Bill Willingham

Mýty, legendární americká komiksová série o pohádkových, lidových a mýtických bytostech z příběhů na dobrou noc, patří k jedněm z nejdéle vydávaných řad u Nakladatelství Crew. První svazek u nich vyšel v roce 2014 a představil nám známé protagonisty dětských knížek, kteří utekli z okupovaného pohádkového světa, aby našly azyl v tom našem normálním ve městě New York. Zde si skrytá komunita vytvořila útočiště nazvané Mýtov a na jednom místě se tak sešly slavné postavy z říše pohádek jako třeba Sněhurka, Geppetto, Velký zlý vlk nebo Kocour v botách. Po staletí se snažily oživlé mýty nepozorovaně přežívat mezi námi „všedňáky“ a každý den prožívaly své neuvěřitelné životy.

O devatenáct svazků a stovku fantastických příběhů později vyšla kniha Mýty: Kamelot. Růženka, nově též známá jako paladin Naděje, chce vystavět od základů nový hrad Kamelot a založit řád rytířů v zářivých zbrojích složený z bytostí, které mají naději na druhou šanci. O nedobrovolné členství se hlásí i princ Brandish, jenž by tak alespoň trochu mohl odčinit své zlé skutky. Z Růženčina poslání není moc nadšená její sestra Sněhurka, která měl s Brandishem nepěknou minulost, kromě jiného třeba zabil jejího manžela Velkého zlého vlka. Těžký úkol má Růženka před sebou, protože staré chyby se mohou opakovat a nový Kamelot s sebou nese zároveň semínka své vlastní zkázy.

Dalo by se podotknout, že zariskovat a objednat si dvacátý díl série, u které jsem nečetl ani jeden díl, není úplně dobrý nápad. Jenže překrásná obálka a lákadlo v podobě nového pojetí artušovských legend zapříčinily, že jsem ten komiks chtěl stůj, co stůj. Naštěstí se mi v knihovně válel první díl od doby, kdy téma jednoho tábora, kde moje maminka vařila, byly právě Mýty a já jí ho koupil, aby alespoň trochu tušila, co tam ty děcka hrají. Komiks zůstal nakonec netknut a já si ho uraženě vzal zpátky, že si ho jednou přečtu já sám. A teď přišla ta správná chvíle.

Po parádním detektivním příběhu o vraždě Šípkové Růženky a úvodu do světa Mýtů jsem se mohl naplno ponořit do odlišného zpracování rytířů kulatého stolu. Autor a scénárista Bill Willingam si v Mýtech hraje se zažitými představami o pohádkových postavách, přetváří je k obrazu svému a mění je do nových moderních příběhů. Z nich pak vytváří živoucí a fantastický svět, který vás pohltí a vy ho budete chtít prozkoumat pořádně do hloubky. Některé události z minulých dílů mi byly při čtení postupně vysvětleny, jiné zůstaly skryty, přesto mi příběh Kamelotu přišel srozumitelný a chybějící části a mezery v minulých událostech jen podnítili touhu dozvědět se víc a přečíst si zbytek svazků. A že jich na mě čeká. Na ně ale ještě přijde čas.

Komiks Mýty: Kamelot je tvořen několik dějovými vlákny spojenými do příběhového oblouku vzniku nového Kamelotu. Bájný hrad krále Artuše zde slouží jako pevný bod, od kterého se příběhy odvíjí, nebo k němu směřují. Komiks čerpá z artušovských legend, ale převrací je naruby a přidává k nim velkou porci fantazie a vtipného bláznovství. Pohádkové bytosti z Mýtů se stávají proslulými rytíři a čaroději, ale objevují se i postavy z bájných dějin Británie, aby napravily své staré prohřešky a dostaly od Růženky druhou šanci. Slavná jména jako Morgana le Fay nebo Lancelot jsou obsazena do rolí svých bývalých přátel i nepřátel, aby se poučili z minulosti a neopakovali svoje i jejich chyby.

Na skvěle napsaných protagonistech stojí celý komiks. Tady nenajdete ty milé, prosté, jednorozměrné postavy z klasických pohádek s jasně určeným dobrem a zlem, ale jedince s charakterovými vadami, dobrou i horší stránkou povahy, propracovanou osobností, motivací a záměrem. Jedinci, kteří nám jsou podobní víc, než si myslíme. Ani jejich origin příběhy nejsou tak hezké a milé, jak nám byly vyprávěny před spaním. Autor nám ukazuje necenzurované příběhy pohádek s veškerým temnem, kterého jsou lidé schopni na sobě napáchat. Připadaly vám sebrané příběhy Hanse Christiana Andersena drsné? Vedle některých pohádek z Mýtů to byl velmi slabý čajíček. Například, co dělala Sněhurka celou tu dobu u sedmi trpaslíků? To raději nechtějte vědět.

Nejenom obálka celého komiksu je nádherná, ale i ostatní covery oddělující jednotlivé sešity stojí za důkladné prozkoumání. Detailní kresba výtečně doplňuje příběh a mistrně nakreslené mýtické a kouzelné bytosti vypadají úchvatně. Použitá paleta barev a úhledné stínování nenechají nikoho na pochybách, že kreslíři patří ke špičce svého oboru. Moc se mi líbily také ilustrované okraje panelů, které byly vytvořeny z aspektů postavy, jenž měla v příběhu momentálně hlavní roli, nebo které se to nejvíce týkalo. Okraje panelů krásně vyvolávají dojem, že čteme nějakou starou pohádkovou knížku.

Risk se vyplatil a já se do Mýtů zamiloval. Jenom si už teď nebudu moct přečíst nebo kouknout na žádnou pohádku, abych hned nepřemýšlel, jestli se to vlastně všechno neudálo trochu jinak. Temněji a zlověstněji. Ale stojí to za to. A já si jdu teď sypat popel na hlavu, že jsem se k této sérii nedostal dřív. Aspoň mám teď ale všechno před sebou. Mínusový bodík strhnut za dvoujdílnou povídku Kluci z kapely, která mě moc nebavila.

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ CREW

Honzík Křepelka

Ó fretná chrochtobuznosti! Tvé mikturace jsou mi, co zprudlé žvastopunksery na plzné včele. Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy a krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to! Geek and Proud!