RECENZE: Akira 5 – Katsuhiro Otomo

Zdá se to až neuvěřitelné, ale opravdu se nám dostal do rukou už pátý díl jednoho z nejkultovnějších japonských komiksů, které kdy mohlo lidské (i to nelidské) oko spatřit. Dlouhá a trnitá cesta byla Nakladatelství Crew, než splnila všechny podmínky autora pro vydání v jiné zemi, a mohla nám tento klenot předat a my ji za to budeme do konce světa děkovat. Ještě více neuvěřitelné ale je, že se každý díl nejenom vyrovná kvalitou tomu předchozí, častokrát ho o pár krůčků předežene. Po akčních sci-fi naháněčkách v první třech dílech jsme dostali skvělý čtvrtý díl postapokalyptického ražení a pátá Akira hodlá ve vysoko nastavené kvalitativní laťce pokračovat. Tecuo vyhnal svoje psychické síly na maximum a díky transu, ve kterém zažil návrat do dětství, pochopil ničivý potenciál Akiry a plně se odevzdal do jeho moci.

Mezitím k pobřeží Japonska připlouvá americká armáda s týmem mezinárodních vědců, od nichž vlády ostatních zemí očekávají zprávu, jak se s atomovou hrozbou v podobě malého chlapce Akiry vypořádat. Svoje plány na řešení konečné otázky má i paní Mijako, vůdkyně nové náboženské sekty, která se s Kijoko a Masaru připravuje na neodvratný střet s Akirou. Využít k tomu chtějí právě přítomného Tecua, který začíná být stejně silný jako Akira a pokud by to šlo, mohli by se zničit nejlépe navzájem. Aby však mohli Tecuovu sílu nasměrovat na Akiru, potřebují jako médium dívku Kei, do které by Mijako, Kijoko a Masaru vložili svoje síly a splynuli by v jedno. Stranou nezůstává ani Kaneda, který se na konci čtvrtého dílu shodou náhod vrátil díky Tecuově demonstraci síly a i on přihodí pár polínek do žhavého kotle. Atmosféra v Neo-Tokiu houstne a rozdávají se karty na poslední partii zúčtování.

Ač mi Kaneda dříve přišel trochu otravný, jeho znovuzrození, které jsem pochopil až díky překladu přední záložky přebalu na poslední straně pátého dílu, jsem si neskutečně užíval. Jeho vtipné hlášky na odlehčení ponurého děje povedeně kontrastovaly s vážnými scénami. Smrtící hláška na obětování Kaie uprostřed šílené jízdy na motorkách a zamilovaná scéna s Kei (Kai a Kei jsou dvě rozdílné osoby) pořádně zabrnkaly na ta správná místa a já jsem si Kanedu, v podstatě hlavní postavu celé Akiry, konečně oblíbil. A trvalo to jen pět dílů.

Různé příběhy postav, které šly vlastním směrem, se k sobě postupně blíží a vše směřuje do finále závěrečného dílu. Pátý díl je taková jeho předehra. Náboženská linka a mysticismus byly upozaděny, a přestože dostaneme pár ukázek a vysvětlení ohledně moci, kterou využívá Akira a Tecuo, stále u některých věcí tápeme a spíše si domýšlíme, než abychom vše plně chápali. To nám ale nebrání užívat si brutální akci a perfektní souboje, kde se v jednom kuse něco ničí nebo někdo zabíjí. Zběsilé jízdy na motorkách a dalších strojích a hlavně epická Tecuova destrukce Měsíce jsou tak kulervoucí, že nenechají nikoho na pochybách, že v ruce drží zaslouženě legendární mangu. Pátý díl, nejdelší ze zatím vydaných, vás pohltí hned od začátku, a slupnete ho jako malinu, namlsaní na poslední díl, kterého se snad dočkáme co nejdříve.

Tecuo ovládá svoje schopnosti lépe než kdy před tím a s nezměrnou sílou, která v něm proudí, dokáže v podstatě cokoliv. Jeho moc ale touží po větším těle, a tak vstřebává okolní věci, což si vybírá na Tecuovi svoji daň. To se projevuje kromě únavy a zhoršeného psychického stavu také fyzickou proměnou, kdy mu různě bobtná jeho mechanická ruka a jeho tělo se zmítá ve změti drátů, kabelů, krve a lidského masa. Jeho výsledná podoba biomechanické kybernetické zrůdnosti, občas prostupující s jeho duchovní formou, vypadá brutálně a lépe než ve filmu. Je vidět, že si Katsuhira Otoma kresbu užívá a jeho propracovaný detailní styl jde nejlépe vidět na mrakodrapech, bojových lodích a právě fyzické proměně Tecua. Na finální souboj s Tecuem se hodně těším.

Celá manga série Akira je doposud jedna velká paráda a pátý díl zrovna tak. Konec mangy je blízko, možná i konec celého světa, a zatím nejtlustší bichle s rozsahem přes 400 stran nás na to výtečně připravila. Rozvětvené linky se dávají dohromady, některé záhady bylo vysvětleny, jiné nám pro udržení napětí zůstávají skryté. Skvěle vystavěný příběh se strhujícím tempem kráčí směle dopředu, a kdo stále váhal, jestli do živoucího sci-fi prostoru Neo-Tokia vstoupit, neměl by váhat a rovnou do něj skočit. Jedna z nejlepších věcí, které jsem kdy četl. Jen škoda mé oblíbené Čijoko, že dostala tak málo prostoru. Snad příště.

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ CREW

Honzík Křepelka

Ó fretná chrochtobuznosti! Tvé mikturace jsou mi, co zprudlé žvastopunksery na plzné včele. Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy a krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to! Geek and Proud!