RECENZE: Superman - V každé roční době - Jeph Loeb

Než se z něj stal Superman, býval Clarkem Kentem. Obyčejným chlapcem s neobyčejnými schopnostmi, který žil v tom nejobyčejněším městě na světě, ve Smallvillu. Superman v každé roční době přináší znovu příběh o tom, jak se z Clarka stal superhrdina, který se pro jedny stal modlou, pro jiné vrchním nepřítelem, zatímco ti nejbližší v něm stále chtějí vidět hlavně Clarka Kenta.

Komiks je rozdělen do 4 tematicky laděných kapitol pojmenovaných po jednotlivých ročních obdobích. Každá je vyprávěna z úhlu jiného protagonisty, jedna pohledem Supermana, další pohledem Jonathana Clarka, jiná očima Lany Langové a jedna je dokonce vyprávěna Lexem Luthorem. Dohromady utvářejí velice citlivé vyprávění o mladíkovi, který hledá cestu, jak se vypořádat se svým velkým darem, který ale může být někdy vnímán i jako prokletí.

Z hlediska příběhu nejde o objevné vyprávění jako spíš o další variaci na mnohokrát viděné téma o tom, jak se Superman stal Supermanem, tentokrát s důrazem na to, jak do této role dorostl psychicky. Superman v komiksu nečelí žádné supergalaktické hrozbě, jenom Luthor mu zabrnká na nervy s jakýmsi virem, kterým chtěl poštvat lid Metropolis proti němu. Přesto se zdá, jakoby se na stránkách pořád něco dělo. A i když jde o niterné zkoumání zákoutí Supermanovy duše, jde vlastně o pohlcující zážitek.

Jde vlastně o hluboce citlivé vyprávění, které se čtenáře dotkne a ukáže mu, že i tolikrát nahlížené téma lze pojmout způsobem, který znovu zaujme. Ukáže Supermana v kontextu obyčejné lidské smrtelnosti, ale i tváří tvář faktu, že nehledě na to jak se bude Superman snažit, všechny zachránit nedokáže. V jádru je také jen člověk, který si nic z toho nepřál, ale když už své schopnosti má, napne je naplno k pomoci druhým.

Melancholicky působí i kresba, skoro by se dalo říct až staromilsky. Nejvíc mě zaujalo, jakým způsobem Tim Sale kreslil Supermana jako Clarka Kenta. V panelech ho vždycky stavěl tak, aby oproti ostatním postavám – nejčastěji jeho otec, Lana, nebo Lois Laneová – působil ještě daleko větší, než doopravdy je. I v jeho civilní podobě mu to tak dodávalo větší dojem velkoleposti, která prostě nejde schovat, a už vůbec ne za oblek a brýle.

Kromě hlavního příběhu se na konci ještě dočkáme dvou dodatků. Jeden je hrozně přesná střela na komoru a naposled mě podobně jako příběh Clarka a jeho spolužáka s rakovinou dokázala dojmou manga Chtěl bych sníst tvojí slinivku. Navíc jde o malý příběh, který odkazuje na to, že podobným způsobem přišel o svého syna i scénárista Jeph Loeb. To sílu krátkého příběhu ještě násobí. Na druhou stranu druhý dvoustránkový dodatek o tom, jak malý Clark viděl malého smutného Bruce Wayna projíždět kolem v autě působil naprosto zbytečně.

Každopádně i když nešlo o žádné velkolepé dobrodružství, ale o pouhý příběh hledání svého místa pod Sluncem mě příjemně překvapilo, jak civilní komiks dokáže čtenáře zaujmout a vtáhnout. Jeph Loeb zkušeně vystavěl scénář, který je ve své jednoduchosti vlastně krásný a V každé roční době můžu doporučit nejen všem Supermanovým fanouškům, ale naopak i těm, kteří synovi z Kryptonu běžně neholdují.

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ CREW