RECENZE: Black Jack – Chlapec, který zemřel dvakrát a další příběhy – Osamu Tezuka

Jestli mám něco raději než vůni nové mangy po ránu, tak to je vůně nové tlusté vázané mangy po ránu. Ona pevná vazba ve světě japonského komiksu není úplně běžná. A v České republice už vůbec ne. Když nebudu počítat různé ultimátní, do češtiny nepřeložené deluxe edice jako například Berserk nebo některá komiksová díla od Junjji Ita, zaregistroval jsem jen dvoudílnou Zprávu pro Adolfa od legendárního kreslíře a scénáristy Osamy Tezuka. A právě od stejného autora nyní vyšla díky Nakladatelství Crew i novinka Black Jack s podnázvem Chlapec, který zemřel dvakrát a další příběhy, jenž se může pochlubit krásnou tvrdou vazbou a podobnou tloušťkou. A na Black Jacka se právě teď podíváme v recenzi.

Black Jack je doktor, nejlepší chirurg pod sluncem, který nesnáší pravidla a odmítá se řídit normami a škatulkami vytvořenými lékařskou komorou. Operuje zásadně bez licence a je trnem v oku ostatním doktorům. Na rozdíl od nich se ale nezalekne žádného sebevíc těžkého případu a pomůže i tam, kde schopnosti ostatních selhaly. Má to však jeden malý, ale o to důležitější háček. Pokud mu nenabídnete za operaci pořádnej balík peněz, klidně vás nechá vykrvácet ve škarpě, ať už na něj budete dělat dívčí manga oči sebevíc. Pokud ale s Black Jackovými metodami nesouhlasíte, nebo nemáte dostatek peněz, můžete doufat v jediné – že jeho služby nebudete nikdy potřebovat.

Zjizvený felčar Black Jack nám předvede své umění v devětadvaceti samostatných povídkách, které můžete číst bez znalosti těch předchozích. Vše, co potřebujete vědět je, že geniální lékař Black Jack má rád prachy a není to žádný svatoušek. Už ve Zprávě pro Adolfa Osamu Tezuka dokázal, že jsou jeho hrdinové schopni hrozných věcí a Black Jack jim šlape na paty. V jeho případě se to projevuje odmítnutím pacienta, když má malou šanci na přežití nebo hluboko do kapsy. Nebo ho už odmítli jiní lékaři a on po nich přece nebude paběrkovat. A klidně se může jednat i o umírající malou roztomilou holčičku, u které by se dalo čekat, že se slituje. Black Jack nedělá rozdíly. Tohle je drsný svět, kde přežijí jen ti nejsilnější nebo nejbohatší.

Hlavní postava operuje jen pro peníze, svoje ego a svojí hrdost, ne pro lítost nebo snad pro záchranu života. Je nekompromisní a čtenářovy sympatie si ze začátku získává opravdu těžce. Má ale dobrý smysl pro humor, to jsou vždy body k plusu, a postupem času projeví i trochu soucitu a porozumění a nakonec si ho přes neobvyklé chování a metody oblíbíte. A to hlavně díky jeho důvtipu, se kterým řeší všechny zajímavé případy. Každá povídka nabídne jeden případ a všechny jsou natolik zajímavé a poutavé, že si horko těžko vybrat ten nejlepší. Dobrá zpráva je, že ani jeden není vyloženě slabý nebo nezáživný a všechny dokážou zaujmout.

Doktoři, jejich práce a lékařské prostředí odjakživa fascinuje lidstvo (množství různých filmů a seriálů tomu odpovídá) a Black Jack si jede na podobné vlně. Jen si vybírá ty nejpikantnější a nejpozoruhodnější operace. Ne všechny případy jsou reálné nebo teoreticky možné, párkrát autor koketuje i se sci-fi a fantasy, ale co jsem si u čtení několikrát dohledával informace, dost se toho zakládá pravdě. Autor nám tak edukativní formou ukazuje různé vzácné nemoci, lékařské postupy, zákonitosti lidského těla nebo popíše různé případy. A nezůstane jen u toho. V komiksu řeší i různá témata jako etické otázky operací, transplantace, změnu pohlaví, nástup umělé inteligence, kritiku společnosti a lékařství v Japonsku.

Přestože jsou příběhy čtivé a velice zajímavé, mě osobně u Black Jacka nejvíc fascinovaly konce povídek. Tak obrovskou nálož smutku a temnoty jsem snad ještě u povídek nezažil. Svým způsobem mi to připomínalo seriál Černé zrcadlo, u kterého jsem měl podobně stísněné depresivní pocity. Jestliže příběhy začínají zlehka a v průběhu se vyskytne pár povedených vtípků na odlehčení, drsné závěry o sobě nenechaly pochybovat, že životy doktorů i ostatních zaměstnanců zdravotnických zařízeních, kteří se denně setkávají se smrtí, nejsou jednoduché. V Black Jackovi se hodně umírá, takže mnohdy i ty nejmenší postavy, a vlastně většina povídek skončí nešťastně. Občas vysvitne slunce v podobě dojemného nebo hezkého příběhu, který tím správným způsobem pohladí po srdci, ale těch trpkých, co zhořknou na mysli, převažuje. Musím ale říct, že ač jsem milovník spíš happyendů, ty nešťastné nebo smutné konce mě bavily hodně.

Osamu Tezuka, někdy též nazývaný Walt Disney z Japonska, používá ve své kresbě hodně karikatury. Mimiku a emoce postav nechává autor bez zbytečného vyhrocení a působí vcelku realisticky, na celkovém ztvárnění postav se ale pořádně vyřádil. Husté obočí, obří zuby, masité rty, úlisné nebo zlé obličeje značící charakter postavy. Chvíli mi také trvalo pochopit, proč jsou některé postavy úplně černé a s bílými vlasy a očima, pak mi došlo, že to mají být podle autora asi černoši. Kresba je vcelku jednoduchá, bez většího stínování nebo různých podrobností, někdy se ale Osamu rozhodne, že chce čtenářům ukázat, že také umí skvěle kreslit a vystřihne obraz do nejmenšího detailu i s perfektními stíny. Dost si také dává záležet na operacích a „vnitřku“ člověka.

Když nebudu počítat strašně otravnou šišlající doktorovu chráněnku a útrpné čtení jejího textu, byl jsem s Black Jackem a jeho povídkami nadmíru spokojen. Původně jsem čekal podle vzhledu hlavního hrdiny dobrodružný komiks ve stylu fantoma opery, který hází po nepřátelích naostřené karty a po večere hraje v kasinu Black Jack, díky bohu, že jsem nic takového nedostal. Většina povídek měla hodně silný příběh a brutální konec a užil jsem si každou z nich. Legenda japonského komiksu nezklamala! Snad se dočkáme jeho dalších přeložených děl. Samozřejmě v pevné vazbě…

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ CREW

Honzík Křepelka

Ó fretná chrochtobuznosti! Tvé mikturace jsou mi, co zprudlé žvastopunksery na plzné včele. Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy a krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to! Geek and Proud!