RECENZE: Velký vezír Iznougud je zpět – René Goscinny

Nakladatelství Crew vydalo minulý rok v létě v rámci svojí slavné série Mistrovská díla evropského komiksu grafickou novelu Velký vezír IznougudVelký vezír Iznougud a byla to trefa do černého. Neskutečně vtipné příběhy o snaze hlavního hrdiny o palácový převrat zabodovaly jak u recenzentů (u nás dostal komiks zasloužených devět bodů z deseti), tak u obyčejných čtenářů a z komiksu se stal hit. Sympatický zloun v podobě velkovezíra Iznouguda, který se chce stát kalifem místo kalifa, se kalifem sice nestal, povedlo se mu alespoň obsadit první místo na žebříčku prodejnosti za červen a třetí za červenec. Rok se s rokem sešel a my jsme se konečně dočkali druhého dílu. Velký vezír Iznougud je zpět v nové sbírce povídek s názvem Velký vezír Iznougud je zpět!

A co si pro nás připravilo autorské duo Goscinny – Tabary tentokrát? V podstatě v bleděmodrém to samé, co fungovalo a rozechvělo nám bránice už v prvním díle. Velký vezír Iznougud je zpět nám stejně jako jeho předchůdce nabídne čtyři sešity s příběhy, které obsahují dohromady přes desítku skečovitých povídek. Iznougud o svůj sen stát se kalifem místo kalifa nepřišel, a tak se stále pokouší se svým věrným posluhovačem jménem Al-Chechtáwím sesadit a nejlépe i zlikvidovat bagdádského kalifa Hárúna Al-Pašíqa. A používá na to dosti neotřelé nápady, ve kterých Iznougud stírá tenkou hranici mezi bláznovstvím a genialitou a navzájem je spolu snoubí a spojuje.

Samozřejmě mu jeho šílenosti nikdy nevyjdou, ale stále zkouší nové a nové bizarnosti, které překonávají ty předešlé. Všechny příběhy mají stejné, dokola se opakující schéma, které by se ale navzdory originálním nápadům a množstvím děje a vypointovanému závěru mohly lehce stát únavné. Doporučuji proto dávkovat si komiks maximálně třemi příběhy po sobě a nečíst ho celý najednou (tuto chybu jsem udělal v prvním díle i teď ve druhém). Goscinny je sice ve své podstatě nekonečná studnice fórků, pár jich ale do omrzení opakuje a po dvacáté v kuse číst, že se chce stát kalifem místo kalifa, se může někomu přejíst, přestože mně to přišlo stejně vtipné pořád.

Vysoko nastavená laťka různých vtipů, fórků a slovních hříček tak příznačných pro celého Iznouguda, se ve druhém díle nesnížila a garantuji vám, že široký úsměv si udržíte po celou dobu příjemného čtení. A minimálně jednou se na každé strance nahlas zasmějete nebo alespoň lehce uchechtnete. Kromě hrátek se slovy si autoři hrají i se čtenáři, boří čtvrtou stěnu, nechávají hlavní protagonisty, aby se podivovali nad zvláštními jmény ostatních postav a hledali v nich vtip pro sebe i pro čtenáře. Goscinny sám upozorňuje na některé anekdoty, jiné zase nechává pro čtenáře skryté, aby si jich všiml sám a bylo mu odměnou, že na ně přišel. Stejnou měrou mě potěšil i odkaz na Asterixe, když jedna postava zahlásila klasickou větu o Římanech.

Co mě ale pořádně rozsekalo, až jsem se smál jak blázen, byla poznámka pod čarou u věty „Glúk! Glúk! Glúk!”, která zněla: “S tímhle typem dialogu si o literárních cenách můžu nechat zdát.” Nebylo přesně specifikováno, jestli je to poznámka autora nebo překladatele (předpokládám, že autora), ale k popukání je to v obou případech, u každého jiným způsobem. Překladatel Richard Podaný totiž vyhrál Zlatou stuhu v kategorii Překlad komiksu právě za Velkého vezíra Iznouguda, čímž se vytvořil krásný meta joke. Vyzdvihnout Richardovu práci samozřejmě musím i ve druhém díle. Dobře přeložit slovní hříčky a hlášky tak, aby fungovaly i v jiném jazyce, muselo dát neskutečnou práci a jemu se to povedlo zase dokonale. Někdy bych se chtěl dočkat vydání, kde bude scénář fungovat souběžně česky i v originálním jazyce s vysvětlivkami, jak překlad vznikl.

Roztomilá kresba plná karikatur a vyhrocených mimik (především věčně nespokojeného a naštvaného Iznouguda) přesně pasuje k zábavným skečům a skvěle doplňuje všechny Goscinnyho fórky. S kreslířem Taberym se nepotkáme jen díky jeho ilustracím, ale osobně se vtělí i do postavy Tahbárího Al-Retardího, který čtenáře humornými průpovídkami poučí, že být kreslířem není žádný špás, hodně povolaných, ale málo vyvolených, což patří k dalším hrátkám autorů, kteří si stihnou v komiksu zábavnou formou postěžovat na nakladatele a netrpělivé zákazníky.

Návrat velkého vezíra Iznouguda v komiksu Velký vezír Iznougud je zpět se povedl na výbornou a doufám, že Nakladatelství Crew bude dál pokračovat ve vydávání jeho sborníků. Od patnáctého sešitu převzal otěže scénáristy Tabery a mě by zajímalo, jestli dokázal navázat na Goscinnyho situační humor a slovní hříčky a vtípky. Prý by se měly také příběhy prodloužit ve stylu Asterixe, což by vyřešilo i problém s opakujícím se schématem. Nu, jsem zvědavý, co nás u této legendární francouzské série čeká za překvapení. Už teď se nemůžu dočkat. Možná se opravdu jednou Iznougud stane kalifem místo kalifa.

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ CREW

Honzík Křepelka

Ó fretná chrochtobuznosti! Tvé mikturace jsou mi, co zprudlé žvastopunksery na plzné včele. Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy a krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to! Geek and Proud!