Skip to content Skip to sidebar Skip to footer

RECENZE: 1602 – Neil Gaiman

Zatímco seriálová adaptace komiksu Sandman sklízí po celém světě zaslouženou chválu a slávu, Nakladatelství CREW ve stejné době znovu vydalo v rámci edice Legendy Marvel neméně slavný grafický román 1602. Obě díla spojuje jméno scénáristy a autora Neila Gaimana, který právem patří mezi nejnadanější fantasy spisovatele na celičkém světě a číst jeho knihy a komiksy je ryzí potěšení. Po Sandmanovi z komiksové DC stáje se tentokrát Neil Gaiman upsal konkurenci a 1602 má pod palcem Marvel. To hraje v komiksu důležitou roli, protože něco z Marvel universa se zatoulalo do tohoto význačného roku a začalo, jak už to tak bývá, ohrožovat celý svět. A nejenom jej.

Léta páně 1602 není významným rokem jenom pro premiéru divadelní hry Hamlet (včera jsem viděl Seveřana a pak projížděl wikipedii, takže jsem našprtanej), ale také důležitým datem pro čtenáře komiksu 1602, protože překvapivě v tento letopočet začíná celé dobrodružství. Na anglickém trůně sedí královna Alžběta I. a její dvorní lékař Dr. Stephen Strange má obavy z nepřirozeného počasí sužující celý svět. V Jeruzalémě se objevila mocná zbraň, po které touží několik různorodých skupinek v čele s inkvizicí a hrabětem Otto Von Doomem a to přidává vrásky nejenom Stephenu Strangeovi, ale také vrchnímu špionovi siru Nicholasi Furymu. A aby toho nebylo málo, tak do hry vstupuje Carlos Javier se svým “ďáblovým plemenem“ a z Nového světa právě dorazila Virginia Dare se svým ochráncem.

Připadají vám ty zmíněná jména povědomá? Pokud ano, jste na správné cestě. Neil Gaiman přenesl klasické Marvel hrdiny i padouchy do Anglie 17. století! Postavy převzaly nové role tak, aby korespondovaly se svými superhrdinskými předobrazy, ale zároveň byli vhodně přetvořeni a přeskupeni, aby pasovali do příběhu z viktoriánského období. Neil Gaiman je mistr ve vytváření různých prapodivných světů a v komiksu 1602 působivě vybudoval alternativní dějiny, které se opírají o skutečné události a přispívají tak celému komiksu na uvěřitelnosti, jakkoliv je celý příběh fantaskní. Dočkáme se tak historických postav, jako je královna Alžběta, Jakub VI. Skotský, Virginia Dare – první anglické dítě narozené v anglické kolonii Nového světa, ale i událostí a reálií jako jsou čarodějnické procesy, španělská inkvizice (nikdo neočekává španělskou inkvizici!), změn na anglickém trůně a podobně.

A všude kolem pak pobíhají postavy z Marvel komiksů, kteří se kromě záchrany světa musejí vypořádat s podobnými problémy jako v „reálném“ světě, které jsou ale umocněny tím, že se přeci jen nachází v 17. století, kde po jakémkoliv projevu mimo normalitu následovaly rozžhavené karabáče a upalování. Nejvíce se to dá pozorovat na žácích Carlose Javiera neboli ďáblově plemenu, které pronásleduje inkvizice, stejně jako lidé pronásledují X-Meny v přítomnosti. Přestože jsou Marvel postavy to největší lákadlo a v kontextu jejich klasických komiksů působí jejich přenesení v čase osvěžujícím dojmem, příběh je tak kvalitní, že by dokázal zaujmout i s bezejmennými postavami s čarodějnými schopnostmi. Že jsou postavy známí superhrdinové, je jen taková třešnička na dortu. 1602 se prostě a jednoduše čte s upřímnou radostí. Originální příběh má hloubku, napětí, zvraty, překvapení i malé vtípky a narážky. Po konci každé kapitoly budete chtít okamžite pokračovat a komiks neodkládat. A také má samozřejmě skvěle napsané hrdiny i antagonisty.

Ze všech klasických i neklasických marveláckých postav vyskytujících se v komiksu 1602 (a že jich je tam hodně) jsem si nejvíc oblíbil Angela. Což je vlastně paradox, protože týpek s křídly mi ve světe nadlidí se schopnostmi bohů vždycky přišel trochu trapný. A nejenom mně. Že si z něj dělají srandu, jsem zaregistroval i jinde než ve světě komiksu a není se čemu divit, když může lítat jen s pomocí křídel. Do 17. století, kde vládne křesťanství a nelítostná inkvizice pronásleduje vše zavánějící čarodějnictvím, se okřídlený kluk připomínající anděla hodí perfektně. Ani ostatní za ním nezaostávají a dokáží, ať už pomocí svých činů nebo zajímavých a poutavých konverzací a disputací, zaujmout a budete jim fandit. Jen si je nenechte moc přirůst k srdci, protože i tady se dějí zlé věci a nikdo není nesmrtelný.

Ani u výtvarné stránky nemohu šetřit chválou. Komiks vypadá jedním slovem nádherně. Prostor mezi komiksovými panely není bílý, ale černý a v kombinaci s tlumeně teplými barvami vytváří jedinečnou kombinaci, u které se stojí na chvilku zastavit a pokochat. A to hlavně na stránkách, kde se ve tmě nebo v přítmí musí svítit svícemi nebo loučemi. Hra světla a stínů pak vypadá moc krásně. Nejvíc mě ale zaujal fakt, že veškeré panely jsou také jakoby potaženy filtrem, někdy více, někdy méně, občas to nejde skoro vidět, který vytváří zvláštní dojem, že se koukáte na televizní obrazovku. Kresba tak působí více v pohybu a dynamicky.

Každopádně tohle byla trefa do černého. Komiks 1602 si svůj legendární status bezesporu zaslouží, četlo se to jedna radost. Na rozdíl od knih nemám s komiksy, které by napsal přímo Neil Gaiman, moc velké zkušenosti a musím to rozhodně napravit. Třeba rovnou Sandmanem, když už jsme u toho. A doufám tedy, že se někdy ještě do alternativní reality a nově vytvořeného vesmíru v 17. století vrátíme. Neodcházelo se mi snadno.

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ CREW

 

9/10

Hodnocení

Originální dílko s nádhernou ilustrací, které přináší osvěžující pohled na naše známé superhrdiny.