RECENZE: Castaka / Metabaronovy zbraně (MDEK) – Alejandro Jodorowsky

Mistrovská díla evropského komiksu, jedna z nejpočetnějších a nejkvalitnějších (až na pár výjimek, mluvím o tobě Teorie rozpadu) edicí od Nakladatelství CREW, se dočkala už třicátého dílu! Po velmi příjemném překvapení v podobě prosluněného sci-fi dobrodružství Aldebaran v minulém svazku se vrátíme zpátky k legendárnímu spisovateli Alejandru Jodorowskému a k jeho šílenému Jodoversu, místu, kde by rozhodně nikdo z nás žít nechtěl. Kdo někdy četl sérii Incal nebo ságu Metabaronů, mi dá určitě za pravdu.

K Metabaronům, k dynastii dokonalých zabijáků a válečníků, se podíváme i v nejnovějším díle MDEK s názvem Castaka/Metabaronovy zbraně. Alejandra Jodorowského není nikdy dost a tak vás určitě potěší, že od Nakladatelství CREW dostaneme rovnou příběhy dva. Castaka nás zavede přímo k počátkům celého klanu Metabaronů, kde se díky nedobrovolnému spojení dvou znepřátelených království na planetě Ahúru zrodil v krvi a bolesti Dayla. Nechtěný chlapec a prapředek a zakladatel celého rodu Metabaronů se vydá na vesmírné dobrodružství, kde se pomocí kodexu cti bušitaka a pirátství bude snažit přežít v krutém světe nepřátel.

Castaka nabízí přesně to, co od Jodorowského očekáváme a tolik na jeho dílech milujeme. Space operu plnou brutální podívané, vesmírných bitev, dobývání, zabíjení, krvavých masakrů, zrad, intrik a taky trochu erotiky. Jodorowsky se tentokrát v ukazování sexu nebo nahoty mírnil a vše si odbyl v podstatě hned na patnácté stránce. Jak už to ale bývá jeho zvykem, trochu vše vyhrotil. Jestliže ubral v množství prasečinek, tak naopak přidal na krvi a mrtvolách, protože v komiksu se zabíjí opravdu po stovkách. Jodorowsky překonává všechna tabu a kromě nemilosrdného vraždění nevinných žen zahrne do brutálního řádění i děti. Všem útlocitným duším (pokud čtete Jodorowského, tak vás moc asi nebude) doporučuji raději přeskočit dvojstranu 26 – 27.

Psychomagii, metafyzično a mysticismus, tak příznačný pro Jodorowského díla, spisovatel osekal na naprostý minimum a čtenář se může nechat unášet zábavně šílenou jízdou napříč vesmírem takřka bez toho, aby musel na chvilinku přemýšlet, co se nám to vlastně snaží autor komiksu sdělit a jestli to vůbec pochopil. Více se zaměřil na samotnou akci a samozřejmě humor. Přestože se Jodorowsky, co se týče různých bláznivin, podle mě neodvázal tolik jako v předchozích dílech, i tak nám připravil kupu zábavných situací a konverzací ve stylu: „Navrhuji, abys mi protrhl panenskou blánu, než mě zabiješ,“ které jsou prostě dokonalé.

Kreslíř prvního příběhu Das Pastoras znázornil všechny ty hrůzy a masakry odehrávající se v Castace dynamickou a detailní kresbou perfektně. Jen ty obličeje nepůsobí moc hezky, mají dost vyhrocenou mimiku a také jsem měl občas problém rozeznat, kdo je vlastně kdo. Hlavně Daylova žena a dvě dcery jakoby si z oka vypadly. I tak se ale jedná o skvělou výtvarnou práci a pastelové barvy komiksu sluší

Ve druhém příběhu o poloviční délce toho prvního s názvem Metabaronovy zbraně se vrátíme k poslednímu Metabaronovi Bezejmennému, který se nám představil již v komiksech Kasta Metabaronů a Metabaron. Zde se musí Bezejmenný pokusit získat čtyři nejmocnější zbraně v osmi vesmírech, aby se stal jedinou živoucí zbraní, která dokáže zničit všech osm vesmírů. Přestože popis zní jako epicky kulervoucí komiksová událost roku, opak je pravdou a celý příběh je nezáživná zívačka, bez které by se celá sága o Metabaronech obešla.

Jak Jodorowsky šetřil metafyzičnem a psychomagií v prvním příběhu, zde se rozhodl to napravit a napral to do nás plnou palbou. Bohužel pro něj i pro nás byla pomyslná hranice, kdy se to ještě dá snést, překročena a všechny ty věci vyznívají v příběhu jako obrovský blábol, který se tváří, že je něco víc. Což by se dalo odpustit, kdyby byly Metabaronovy zbraně přinejmenším trochu zajímavé nebo vtipné, ale to opravdu nejsou. Celý příběh tak zachraňuje alespoň nádherná kresba obou výtvarníků, jenž se na komiksu vystřídali. Doporučuji si přečíst bonus Metatrombinoskop po druhém příběhu, kde se rozebírají všichni výtvarníci, kteří kdy měli co dočinění s Metabarony. Je to o tolik zajímavější než druhý příběh, což by se ale v jakémkoliv komiksu skutečně stávat nemělo.

Chápu, že se Nakladatelství CREW rozhodlo vydat oba dva díly v jednom komiksu, protože by ten druhý délkou ani kvalitou na jeden svazek MDEK neobstál. Nicméně kvalitativní rozdíl mezi oběma příběh je obrovský. V průměru to vychází na nějakých sedm bodů z deseti, ale Castaka je perfektní, takže kvůli ní bych si komiks nenechal ujít.

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ CREW

Honzík Křepelka

Ó fretná chrochtobuznosti! Tvé mikturace jsou mi, co zprudlé žvastopunksery na plzné včele. Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy a krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to! Geek and Proud!