RECENZE: Batman, který se směje – Scott Snyder

U nás v Nerdopolis máme komiksy rozdělené tak, že zatímco Libo-Wan má přednost na Marvel, DC, Star Wars a Jeffa Lemira, já mám přednost na zbytek. Na konci května jsme ale promítali v Praze první dva Batmany s Michalem Keatonem, a já dostal po dlouhé době chuť si také něco přečíst o netopýrovi ve slipech. Když mi Libo-Wan oznámil, že komiks Batman, který se směje od Nakladatelství Crew nebude recenzovat, protože nečetl Temné noci: Metal, v duchu jsem si řekl: „Ha, šance pro Faramira, kapitána Gondoru, prokázat své kvality“ a komiks jsem si objednal. Já jsem teda Temné noci také nečetl, ale říkal jsem si, že určitě bude na začátku nějaké opáčko a pustil se směle do toho.

V komiksu Batman, který se směje se podíváme do města Gotham, kde se začnou náhodně objevovat mrtvá těla, jenž mají jeden společný rys – všechno to jsou těla Bruce Wayna. No co, řekne si čtenář, prostě prší Bruce Waynové, normální událost, která by v městě bláznů a šílenců přece neměla nikoho překvapit. Jenže to by se kromě Bruce Waynů z paralelních vesmírů, jejichž cesty se v určité části života rozešly, neměli do Gothamu dostat i dva zvláštní netopýří muži, kteří nemají s tím naším klasickým Batmanem a s celým temným městem úplně ty nejmilejší plány. A aby toho nebylo málo, tak se do krve Bruce Wayna/Batmana dostane Jokerův toxin, který ho pomalu ale jistě přetváří v jeho noční můru. Na Batmana, který se směje!

Hned na začátek mám dobrou zprávu pro všechny, kteří se stejně jako já trochu děsili, že nebudou vědět, která bije, protože nečetli Temné noci: Metal. Není to potřeba! Opáčko na začátku sice není a z kraje chvilku nebudete tušit, ale vše je postupně za chodu dovysvětleno a čtenář si komiks užije naplno i bez příprav. Pro úplné pochopení všech nuancí a narážek je třeba kromě všech dílů Temných nocí znát i další komiksy od Scotta Snydera. Jako třeba Soví město, Soví tribunál, Černé zrcadlo nebo Ztraceného chlapce o synovi Jamese Gordona. A pravděpodobně i další díla, která mi unikla. Ale není to povinnost, komiks se dá číst samostatně a i vy (my) nevzdělanci si ho tak můžeme vychutnat dosyta.

A máte se na co těšit, protože takhle temně depresivní dílo s Batmanem jsem ještě nečetl. Všechno to zoufalství a sklíčenost na čtenáře z komiksu čiší silným proudem. Jak nad Batmanem postupně převládá kontrolu toxin, balancuje na samotné hraně beznaděje a vy do poslední chvíle netušíte, zda to s ním dopadne dobře nebo ne. Přestože se hodný Batman, nejlepší detektiv na světě, snaží zabránit nadcházející katastrofě sebevíc, vždy je nepřáteli, kteří jsou o několik kroků napřed, přelstěn a přechytračen.

A také u toho párkrát dostane dost na prdel. To není ten neohrožený a nezranitelný superhrdina s kápí, ale troska muže, jenž musí bojovat s reálnými i smyšlenými démony a jehož chování ovlivňuje i jeho nejbližší (konfrontace s Alfrédem patří k tomu nejlepšímu v celém komiksu). Přesto si ale najde chvilku i na pár badass hlášek nebo vtípků, které alespoň na chvíli rozjasní celou bezútěšnou atmosféru Gothamu blížícího se zničení a totální zkáze. Dva hlavní ničemové se jmény Ponurý Batman a Batman, který se směje mají svůj plán a musím říct, že takhle skvěle originální záporáky jsem od komiksu nečekal. Hlavně ten druhý jmenovaný vyvolává hrůzu a děs pokaždé, když se objeví na scéně.

Tomu napomáhá syrová a drsná ilustrace dlouholetého spolupracovníka Scotta Snydera Jocka, který svojí ostrou kresbou mistrně přenesl na plátno všechno to šílenství a chaos odehrávající se v Gothamu. Jock se nepodílel na kresbě celého komiksu sám a na origin Ponurého Batmana si přizval výtvarníka Eduarda Rissa, který naopak použil jemně pastelovou ilustraci, aby bylo znatelné odlišení dvou rozdílných vesmírů. Ocenit musím také měnící se font a barvu Batmanova textu, čím víc ho pohlcuje Jokerův toxin, ale rozesmálo mě, že v komiksu, kde se všude válí mrtvoly, stříká krev a létají usekané končetiny, tvůrci všechna sprostá slova nahradili speciálními symboly. To malinko ubíralo na atmosféře.

I přes tuto drobnou vadu na kráse ale nemohu popřít, že můj návrat k temnému rytíři dopadl na jedničku a já dostal víc, než v co jsem na začátku doufal. Čtivý a mrazivě napínavý Snyderův příběh s Jockovou neomaleně krutou kresbou vytvářejí perfektní kombinaci, kterou jsem si užíval každou vteřinu. Já tyhle temné deprese v komiksové podobě tuze rád. Zvrat na úplném závěru byl podle mě trochu zbytečný, ale jestli bude pokračování, určitě se mu bránit nebudu. Batman, který se směje patří určitě k těm nejlepším Batmanům!

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ CREW

Honzík Křepelka

Ó fretná chrochtobuznosti! Tvé mikturace jsou mi, co zprudlé žvastopunksery na plzné včele. Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy a krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to! Geek and Proud!