RECENZE: Mlsoun 2 - Jeff Lemire - Nerdopolis

Nakladatelství CREW konečně přišla s druhým dílem Mlsouna (Sweet Tooth). Mistr lidských příběhů a dojímavé kresby Jeff Lemire tak může českým čtenářům ukázat, jak to dopadá, když svoji apokalyptickou vizi spojí se svým uměním vyprávět, kterým z člověka vyždímá mnohem víc emocí, než si sám možná dokáže připustit.

Drsňák Jepperd nechal Guse napospas generálu Abbotovi a jeho kumpánům, ale za nepřístupnou slupkou se skrývá dobré srdce, takže je rozhodnutý tuhle nespravedlnost, které se sám dopustil, odčinit. Čtenář mezitím může dumat nad tím, jaké je pozadí příběhu děsivé apokalypsy a jakou roli v ní kříženec Gus, který se možná narodil ještě před ní, hraje.

Téhle části se věnují deníkové a vzpomínkové pasáže, stejně jako jistá Gusova delirická snění. Naneštěstí musím říct, že zrovna tyto přechody k abstraktnějšímu, a především v mnoha ohledech nejistému vyprávění mě trochu rušily. Lemire je nejsilnější v momentech, kdy může na stránkách komiksu vyprávět nečekaná rozuzlení, rozvíjet dialogy, které ukážou, jaká pouta mezi s sebou postavy mají a kam se vyvíjejí.

I tentokrát mě dokázal brutálně emocionálně sundat. Stačila mu na to necelá stránka. Vlastně jeden jediný panel, který dokázal zhmotnit Jepperdovu životní bolest takovým způsobem, že mi přišlo, jak kdyby mi někdo pošlapal srdce, rozdupal ho po chodníku, a pak ho spláchnul do kanálu. Bez spoileru, kterým bych vám tento moment zkazil, se víc přiblížit nedá. Stačí snad jen říct, že i tentokrát vás Lemire vtáhne a svým niterným citem pro příběh vás provede nehostinnou krajinou světa plného zlých lidí nebo takových, kteří se tváří jako dobří, ale možná nabudou. A v konfrontaci s ním Gus ztrácí dále svou naivitu, přesto si uvědomuje, že aby přežil a vlastně i žil, bude muset někomu věřit. Dokáže Jepperd získat jeho důvěru? A dozvíme se víc o původu strašlivé nemoci?

Na některé otázky se odpovědi dočkáme, na některé si budeme muset počkat asi do dalšího dílu. I díky tomu si vás dokáže Lemire i tentokrát zaháčkovat, připoutat ke čtení a vyplivnout vás až po poslední stránce. A to s pocitem, jako byste právě opustili dobré známé, o které máte starost, chcete, aby to s nimi dobře dopadlo, ale vlastně si nemůžete být jistí, že se tomu tak skutečně stane.

Komplexní zážitek doplňuje kresba, která dokáže jak podtrhnout temné tóny příběhu tak ty, kdy soucítíte s hrdiny. Hodně dělají oči. Ty jsou nakreslené tak, jako byste skrze ně viděli postavám až do duše a cítili jejich naději i boly. Kdyby nedrhnuly abstraktnější pasáže, které jsem zmínil výše, jde opět o perfektní dílo, ale statut řemeslně nadprůměrného a vypravěčsky strhujícího komiksu i druhý Mlsoun drží s přehledem.

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ CREW