RECENZE: Parchanti z Jihu 2 – Za trochu krve – Jason Aaron

V minulém díle Parchantů z Jihu jsme se podívali do půvabného městečka v okrese Craw, kde se mají všichni rádi, usmívají se na sebe, pomáhají si a jak je den dlouhý, nezavadí o sebe ošklivým pohledem. Až na to, že vůbec! „Vidlákov“ je město buranů a tupejch vidloňů, kterému byste se měli vyhnout obloukem, pokud nechcete skončit na zemi v kaluži krve! Přesně tohle se totiž stalo Earlu Tubbovi, který se vrátil do své rodné, hutně zaplivané a žluklé rodné hroudy, aby se zde postaral o prodej domu, ve kterém strávil dětství. Věci se ale trochu vymkly kontrole a Earl se dostal do konfliktu s místním bossem Bossem, který mu dal pořádně na budku. Parchanti z Jihu se představili ve své buranské nádheře a nyní před námi stojí druhý díl. A čeho se v něm dočkáme?

Obratu o 180 stupňů! Čekal jsem, že Tubb uteče hrobníkovi z lopaty, dá si pořádnou montáž zahrnující posilování, pití piva a žraní vajíček se slaninou, vrátí se k Bossovi a na oplátku mu rozkope držku on. Ale chyba lávky, ta díra v lebce na konci minulého dílu mě mohla varovat, že to Tubb už nerozdýchá. Kdybych to věděl, asi bych i jeden bodíček do hodnocení přidal za takový nečekaný zvrat. Tubbův příběh skončil (třeba ale opravdu přežil a ještě se ve třetím díle vrátí, kdo ví) a my se místo toho zaměříme na trenéra Bosse, kde nám bude retrospektivou vyprávěn jeho životní story, kdy se z nevinného a naivního hráče fotbalu stal obávaný muž, ze kterého mají všichni strach.

Musím se přiznat, že mě tento překvapivý obrat hodně potěšil, protože jsem se trochu bál konceptu připravování se na vyrovnání účtů a klasické pomsty, který jsme už mohli vidět tisíckrát. Zamíchání karet a vytvoření hlavní postavy z někoho, kdo se v minulém díle prezentuje jako sráč a vy ho zaslouženě nenávidíte, považuji za veliké plus, které komiksu přidá pořádný spád. Trenéra Bosse poznáte z jiného úhlu a z opovrženíhodného antagonisty se tak stane tragická postava, ke které začnete cítit sympatie a jestli mu nebudete přímo fandit, tak ho alespoň trochu pochopíte a určitě si zaslouží váš soucit, ba i respekt. Minimálně za to, že na rozdíl od ostatních rednecků v komiksu není rasista.

Ono strávit dětství s takovým idiotem, jakým jeho otec bezesporu je, nenabízí úplně ideální start do života. Složitá otcovská postava je jedno z hlavních témat prvního i druhého dílu a víceméně určí životní směr obou hlavních postav. V Bossově skvěle vyprávěném originu napěchovaném cynickým humorem a tvořícím v podstatě příběh jeho prvního zabití, se ale vyskytne i další množství postav darmošlapů, kteří mu budou házet klacky pod nohy. A vás na konci možná překvapí, který z té plejády budižkničemů na konci schytá kulku mezi oči. Když to přeženeme, zasloužil by si to každý nich. Jason Aaron umí výtečně napsat záporné postavy a postupné budování nenávisti k nim je přímo dokonalé.

Výtvarná stránka a celé umění Jason Latoura koresponduje s drsným a špinavým příběhem komiksu Parchanti z Jihu. Když se výtvarníkův styl popíše jako nehezký s hnusnými obličeji s velkou dávkou karikatury, většinou se to jako pochvala nebere, ale Parchanti patří k těm výjimkám, kde je to naopak vítané. Všechny ty hranaté ksichty, držky jak přejeté od kombajnu s mastnotou od kuřat a postavy s vyžranejma pupkama se hodí k celé náladě komiksu. Pochválit musím i červeně barevný filtr použitý pro scény v minulosti, které tvoří asi 80 % času v komiksu a které vytváří lehce nostalgickou atmosféru. A to i přesto, že na těch vzpomínkách nic nostalgického není.

Přestože mě na konci zamrzela absence dalšího jižanského receptu, minulé smažené jablečné koláčky byly moc dobré, nemohu popřít, že jsem od pokračování Parchantů z Jihu dostal o hodně víc, než jsem čekal a kromě další porce fascinujících degenerátů z jihu mi autoři nabídli i kulervoucí příběh trenéra Bosse. A musím říct, že jsem se i více bavil. Zajímavé je, že mi postava trenéra Bosse přirostla k srdci víc než Earl Tubb a to navzdory tomu, že to je pořád hroznej zmrd. Konec druhého dílu nám ukázal, kdo by se mohl ukázat v závěrečném střetu a teď už jen zbývá čekat na rozuzlení, jestli se tak opravdu stane. Tak na viděnou u závěrečného dílu, vidláci!

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ CREW

Honzík Křepelka

Ó fretná chrochtobuznosti! Tvé mikturace jsou mi, co zprudlé žvastopunksery na plzné včele. Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy a krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to! Geek and Proud!