RECENZE: Chci sníst tvoji slinivku – Joru Sumino

Když se vám do ruky dostane manga Chci sníst tvoji slinivku, pravděpodobně ve vás poetický název na první dobrou vyvolá představu postapokalyptické vyvražďovačky, kde hordy zombie půjdou po lidském mase, speciálně po jednom orgánu trávicí soustavy. Nemohli byste se ale mýlit víc. Dojemná manga o přátelství a umírání zahraje na úplně jiné noty ve vašem těle a na konci si budete přát, aby vám někdo kromě slinivky snědl i srdce, protože vás bude bolet. A hodně. Japonská manga slibuje, že se stanete svědky příběhu, který vás rozpláče, a už teď vám mohu potvrdit, že se nemýlí. Připravte si kapesníčky, protože vás čeká pořádná emoční nálož, kterou neustojí ani ti nejtvrdší z nás.

Chci sníst tvoji slinivku vybočuje z řady vydaných manga sérií a komiksů od Nakladatelství Crew, kde se to jen hemží ninji, titány, čaroději, ghúly, démony a spirálami. Zde nic takového nehledejte. Manga se odehrává v reálném světě, kde se nic neobvyklého nebo fantaskního neděje a civilní příběh může působit vedle jiných zdánlivě obyčejným dojmem. Autor Joru Sumino vás ale přesvědčí, že bouře citů může být někdy epičtější než všechny války ninjů dohromady.

Nakladatelství Crew si díky manga sériím Orange a Němý hlas vyzkoušela, že je na českém trhu zájem i o říkejme tomu citlivější příběhy a vybrala si další z těch slavnějších. Důkazem její popularity budiž, že manga nebo spíš její románová předloha dostala hned dvě adaptace, jednu hranou a druhou animovanou. Příběh komiksu sledujeme z pohledu introvertního chlapce, který se při návštěvě nemocnice dostane k deníku své spolužačky. Po přečtení první stránky se dozví o jejím největším tajemstvím, které dívka před ostatními kromě své rodiny ukrývá. Díky této události mezi nimi vznikne neobvyklé pouto a přátelství, které ale bohužel nebude mít dlouhého trvání.

Dívka totiž brzy zemře. Není to žádné vyzrazení děje, o její smrti se dozvíme hned na první straně a dvousvazková manga mapuje brzký podzim dívčina života. Zaměřuje se především na pečlivé budování a rozvíjení vztahu hlavních hrdinů, které působí uvěřitelně a díky němu vám chtě nechtě oba dva protagonisté přirostou k srdci. A to tak úplně nechcete, když víte, že jeden z nich umře. Tak se tomu bráníte, ale Joru Sumino vypráví o jejich životě tak něžným a hezkým způsobem, že se do komiksu ponoříte a v půlce příběhu začnete marně doufat, že by přeci jen mohl zasáhnout proslulý deus ex machina a dívku zachránit. Nic takového se samozřejmě nestane a posledních sedmdesát stránek je tak moc srdcervoucích, že přes slzy mangu skoro nedočtete.

Přestože Chci sníst tvoji slinivku pojednává o umírání a smrti, překvapí vás, že je plná pozitivních myšlenek a idejí o vychutnávání si života plnými doušky. Což může působit na sílu, ale komiks se přílišnému tlačení na pilu vyhýbá a spíš nechá čtenáře, aby si skrze zážitky hlavních hrdinů uvědomil, že promarnění života není ta správná cesta. A je jedno, jestli umřete za šedesát let nebo už za rok. Manga se nebrání ani humoru a užil jsem si především vtípky prostupující celým komiksem, ať už se jednalo o postavu žvýkačkového kluka, štěbetající spolužáky nebo vtípek se jménem nevýrazného, zasmušilého, přátelského, tajemného hlavního hrdiny.

U ilustrace Izumi Kirihary musím ocenit, že si kreslířka dala práci s pozadím a okolními předměty, které mnohdy zabrala detailněji než postavy v panelech. Speciálně jídlo vyobrazila s opravdu podrobnými maličkostmi. Plusové body má také za minimální použité karikatury postav a jejich obličejů. Naopak jsem měl problém s občas zmatenými větami, které začínali v bublině jednoho panelu a končily v dalším a nešlo hned poznat, která z bublin patří komu, a kdo vlastně teď mluví a zda se jedná o myšlenky nebo o pronesenou větu. Jinak kresba také dobře korespondovala s dějem a pomohla čtenáři se ještě více vcítit do příběhu.

Do moc krásného příběh o dvou protikladech, které se od sebe navzájem učí, jaké to je být v kůži toho druhého. A jak si vážit lidí a věcí kolem nás, protože vše je pomíjivé a vše jednou končí. Chci sníst tvoji slinivku patří k těm komiksů, po kterých potřebujete pár minut na rozdýchání a usušení slz, než se můžete vrátit do normálního života. Tak moc mě ten konec dostal. Jsem zvědavý na anime adaptaci, laťka byla nastavena vysoko.

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ CREW

Honzík Křepelka

Ó fretná chrochtobuznosti! Tvé mikturace jsou mi, co zprudlé žvastopunksery na plzné včele. Škvrrrk, já zapřísahám tě svými frůnícími kvrdlovrzy a krákorně zafras mě svými scvrknuvšími patlocaráty nebo tě roztrhám na fidloprčičky svým frkodrťákem, tak bacha na to! Geek and Proud!