RECENZE: Stranger Things – Tábor mladých vědců - Nerdopolis

Komiksová série Stranger Things se snaží buďto dokreslovat události, o kterých se v seriálu jenom mluví nebo rozšiřuje LORE zejména kolem dětí s výjimečnými schopnostmi. Tábor mladých vědců je ten první případ, jelikož zjistíme, jak se Dustin poznal se Suzie, se kterou ve třetí sérii vystřihl nejlepší duet písně z filmu Neverending story.

I přesto, že se zdá, že dračáková parta z Hawkins je nerozlučná, Dustin vyráží v létě na tábor organizovaný pro chytré děti, které se na něm kromě tradičních venkovních aktivit věnují takovým zábavám, jako jsou matematické a fyzikální příklady! I přestože jde o záležitost pro šprty, brzy se ukáže, že i tady platí zákony džungle, a že i zde se ti silnější povyšují nad slabšími a podobně.

Dustin se s jedněmi takovými pustí do křížku a dopadne to tak…že jim slíbí, že pro ně připraví dračákové dobrodružství. Mezi tím ale sledujeme, jak na pubertální instruktory útočí neznámý týpek s maskou Einsteina, čímž vyprávění Jody Houser zdatně připomíná crossover Pátku třináctého a Halloweenu. A když už je na místě Dustin, to by nebylo, aby se do toho nepřipletl a třeba to nevyřešil. A jak víme, ještě po cestě při tom „nesbalil“ Suzie.

Tábor mladých vědců je čtením spíše pro mladší čtenáře pubertálního ražení, ale užijí si ho i fandové Stranger Things, pro které bude spíš příjemnou jednohubkou se známou postavou. Oproti předchozím dílům v sérii má totiž komiks skutečně spád, disponuje nadhledem a dialogy mají jakousi životnost a šťávu. Dovedu si představit, že autorka Jody Houser na podobné tábory jezdila, a proto tentokrát vše působí tak přirozeně a komiks se čte příjemně, přestože tušíme, jak vše dopadne. Nitky, které vedou k seriálu, zdatně zvyšují předvídatelnost, jak se asi věci mají. Přeci jen, kdyby Dustin čelil zabijákovi mordujícímu adolescenty, asi by to v seriálu více zdůraznili.

Přesto jde o celkem vtipně vypointovaný příběh, který spíše příjemně překvapí. Je z toho vlastně fajn historka z tábora, kterou pak může Dustin vyprávět klukům, kteří mu nebudou vařit, že tam sbalil holku. Kánon víc ani vlastně nedovolí. Nádavkem ještě v sešitě dostaneme jednohubku s Ericou, která doslova a do písmene neurazí ani nenadchne.

S čím mám nadále problém, je jistá nevšednost kresby, kterou bych mohl popsat různými přídavnými jmény, jako třeba zvláštní, neobyčejná, ale jediné, které nedokážu přiřadit, je hezká. Ilustrace, ač se opírají o seriálovou předlohu a snaží se vycházet z reálné předlohy, působí hrozně neživě, sterilně a odstín použitých barev je tak zvláštně mdlý. Přesto po pár stránkách oči tento handicap začnou přecházet a zážitek z čtení kresba nenarušuje.

Tábor mladých vědců v rámci sérii určitě ční výš něž jeho předchůdci, a to i přestože jde o vskutku jednoduchý komiks. Ale svižnost a jistá hravost, kterou přináší zejména Dustin jako postava, znamená, že pro fanoušky Stranger Things jde určitě o příjemnou záležitost.

RECENZNÍ VÝTISK POSKYTLO NAKLADATELSTVÍ CREW